Rotoskopie – shrnutí | Rotoscopy – summary

Netradičně místo obvyklého úvodu k tématu volíme závěrečný krátký shrnující text. Příznačně – protože téma 49. čísla věnované fenoménu rotoskopie se poněkud odchýlilo od předchozích témat 25fps, alespoň co do podoby textů rozhodně. Měli jste možnost přečíst si osm rozhovorů s tvůrci, kteří ve filmech (a v jednom případě videohře) pracovali v různém rozsahu a v různých podobách s animační technikou rotoskopie. Tentokrát tedy převážily rozhovory nad texty reflektujícími jednotlivá díla. Věříme, že takovýto pohled, kdy je dán prostor tvůrcům, aby objasnili určité aspekty své tvorby a vyjádřili své názory, je legitimní, čtenářský zajímavý a k danému tématu přínosný. V tomto konkrétním případě jsme představili jednak tvůrce s naprosto odlišnými východisky a tvůrčími metodami, druhak rozšířili (alespoň doufáme) vaše povědomí o tom, jak různorodá díla mohou prastarou technikou rotoskopie vzniknout.

Instead of usual introduction to the issue’s topic, we’ve chosen final short summarizing text. Characteristically – because the topic in issue 49, focusing on the fenomenon of rotoscopy, was different from previous 25fps topics, at least in the form of articles. You had the opportunity to read eight interviews with authors, who used in their films (and in one case – in video game) in different extent and in different shapes animation technique of rotoscopy. This time interviews prevailed articles reflecting individual works. We believe such look is legitimate, attractive to reader and contributive to this particular topic. We introduced creators with different themes and methods, but also (as we hope) broadened your awareness of how different works can be done with this old technique.

Díky snímku Alois Nebel se povědomí o rotoskopii mezi laickou veřejností značně rozšířilo, když tvůrci v řadě mainstreamových médií prezentovali způsob, jakým vznikl jejich film. Alois Nebel se sice do užší nominace animovaných filmů nedostal, dostal se tam však jiný rotoskopovaný snímek – Chico a Rita.1 Jak je patrné z toho, co jste si mohli na našem webu během února a března přečíst – rotoskopie, to nejsou jen výše zmiňované filmy nebo dva celovečerní filmy Richarda Linklatera, ale  také řada pozoruhodných krátkých snímků současných animátorů.

Thanks to the movie Alois Nebel awareness about rotoscopy was widened, when creators presented in mainstream medias the way their rotoscoped film was created. Although Alois Nebel was not shortlisted for Academy Awards, another rotoscoped movie – Chico & Rita – managed to be amongst the three nominees.2 As you can see from what we presented on our website during February and March – rotoscopy is not only films mentioned above or two feature films by Richard Linklater, but also many remarkable short films of contemporary animators.

Někteří ze zpovídaných tvůrců se staví k rotoskopii spíše s odstupem, přesto ji ve své tvorbě využili. Jedním z nich je Andy London, který vytvořil pozoruhodně syrový a upřímný autobiografický snímek A Letter to Colleen, v němž se vyrovnává se svými vnitřními démony. Dalším výrazným příkladem je tvorba Josepha Pierce, který na rotoskopii nabaluje další animaci, aby vytvořil v řadě momentů až zkarikované postavy, které se chovají jako zvířata. Volker Schlecht sáhl k rotoskopii pouze zlehka ve svém snímku Germania Wurst a využil ji také ve svém novém počinu – ze zcela pragmatických důvodů, kvůli realistickému zachycení pohybu. Naopak pro Boba Sabistona se stala rotoskopie před více než 15 lety prakticky výhradní animační technikou a jeho program Rotoshop dal vzniknout nejen dvěma celovečerním filmům, ale také řadě možná i pozoruhodnějších krátkých snímků. Svými rotoskopovanými „kraťasy“ se proslavil Benjamin Arthur, jenž bude touto technikou tvořit zřejmě i nadále. Příkladem propojení klasické animace a rotoskopie je snímek Daniela Jankeho How People Got Fire. Názory na rotoskopii z úst legendy Ralpha Bakshiho, který se svými filmy za užití této techniky proslavil, jsou vždy dosti drsné. Odlišnou, experimentální polohu rotoskopie reprezentují díla Richarda Raxlena a Roberta Breera. Návratem k původní jednoduchosti rotoskopie je pokus výtvarníka Matěje Smetany, který překreslil tři upoutávky na hororové filmy 80. let.

Some of the interviewed animators have rather reserved opinion on rotoscoping, although they used it in their works. One of them is Andy London, who created autobiographical short A Letter to Colleen, in which he dealt with his inner demons. Another notable example is work of Joseph Pierce, who puts on rotoscoping additional animation to create caricatures of characters, who act like animal. Volker Schlecht used rotoscopy only slightly in his movie Germania Wurst and also in his new piece – for practical reasons: for movements of characters. On the other hand, for Bob Sabiston rotoscopy became, more than 15 years ago, almost his exclusive animation technique and his program Rotoshop was used for creating two feature films and many shorts, which are probably more interesting. Benjamin Arthur will use rotoscoping technique in his future films, as he did in his shorts. Example of connecting classic animation and rotoscoping is Daniel Janke’s film How People Got Fire. Ralph Bakshi’s opinions on rotoscoping (films in which he used this technique made him famous) are always rough. Different, experimental kind of rotoscoping represent works of Richard Raxlen and Robert Breer. Another artist, Matěj Smetana, came back to simplicity of rotoscoping, when he drew over three trailers of horror movie of 80s.

Rotoskopie však přesahuje také do dalších médií, v oblasti videoher3 ji využil Jordan Mechner ve svých plošinových hrách Karateka, Prince of Persia a adventuře The Last Express, přičemž posledně jmenové jsme se podrobně věnovali v samostatném článku a rozhovoru s uměleckou ředitelkou tohoto ambiciózního projektu, Nicole Tostevin.

Rotoscopy is not only a matter of films, but it reaches to other medias, such as videogames field, (( Hotel Dusk and The Last Window are notable examples of using rotoscopy in Japanese Nintendo DS games. )) where Jordan Mechner used it for his 2D platform games Prince of Persia and Karateka, and also in his adventure game The Last Express. We dealt with the last mentioned in extensive article and interview with creative director of this ambitious project, Nicole Tostevin.

Chtěla bych poděkovat všem protagonistům tohoto čísla – (v abecedním pořadí) Benjaminu Arthurovi, Danielu Jankemu, Andymu Londonovi, Josephu Pierceovi, Richardu Raxlenovi, Bobu Sabistonovi, Volkeru Schlechtovi a Nicole Tostevin – za jejich vstřícnost a za to, že mi věnovali svůj čas a trpělivě odpovídali na všechny mé otázky. Dík patří také Pavlíně Neumannové a Jiřímu Nedělovi za sekci Rotoskopie na 10. Přehlídce animovaného filmu, kde byly představeny některé pozoruhodné roto filmy a jako „PAF Kult“ prezentoval své filmy Bob Sabiston.

I would like to thank to all protagonists of this issue – (in alphabetical order) Benjamin Arthur, Daniel Janke, Andy London, Joseph Pierce, Richard Raxlen, Bob Sabiston, Volker Schlecht and Nicole Tostevin – for their kindness, time and patience, with which they answered all of my questions. Thanks also go to Pavlína Neumannová and Jiří Neděla for Rotoscopy section at 10th Festival of film animation, where some of remarkable roto films were screened and as a „PAF Cult“ Bob Sabiston had a chance to present his work.

Nicméně tímto závěrečným shrnutím zcela nekončíme s prozkoumáváním různých zákoutí této techniky. Do budoucna se na webu 25fps čas od času objeví překladové články či rozhovory s dalšími osobnostmi z oblasti filmu a nových médií.

However, with this final summary the exploration of various aspects of rotoscopy does not end. In the future, we plan to bring at 25fps – from time to time – translations of articles from foreign magazines and interviews with other figures from film and new media industries.