Černobílý příběh o lidských právech

Film Černobílý svět (v originále The Help), aktuálně nominovaný ve čtyřech kategoriích na Oscara, je adaptací stejnojmenného bestselleru debutující spisovatelky Kathryn Stockett. Vypráví o neutěšené situaci černošských služek v bohatých bělošských rodinách z amerického Jihu na počátku 60. let minulého století. Téma je to silné, nicméně český název vystihuje (byť nezáměrně) zásadní slabinu filmového zpracování, jehož režisérem a současně scenáristou je Tate Taylor.

Příběh vypráví služka Aibileen Clark (Viola Davis), která žije ve městě Jackson ve státě Mississippi, kde pracuje pro rodinu Elizabeth Leefolt (Ahna O’Reilly). Obyvatelé hlavního města jsou rozděleni na dva tábory: černochy (jež jsou někdy eufemisticky nazýváni „barevní“), beze zbytku kladné postavy filmu, a bělochy, kteří jsou viděni jako ti špatní, otrokáři a utiskovatelé svých černých spoluobčanů. Jedinou výjimkou je mladá ambiciózní novinářka Eugenia „Skeeter“ Phelan (Emma Stone), která se ve svém prozření snaží ukázat světu pravdu o utlačovaných posluhovačkách. Všem postavám však chybí hlubší psychologické prokreslení a stávají se z nich spíše postavy schematické.

Kontrast bělošek a černošek je vylíčen snad až příliš nadsazeně. Hospodyně černé pleti láskyplně pečují o děti svých zaměstnavatelů a předávají jim životní moudrost, zatímco jejich vlastní děti hlídá někdo jiný. Bílé matky jsou chladné a povrchní. Pořádají benefice pro černošské děti v Africe, přitom paradoxně o své potomky často nejeví zájem a černochy v Americe pohrdají.

Nejpodlejší paničkou ze všech je afektovaná a upjatá Hilly Holbrook (Bryce Dallas Howard), která se snaží prosadit návrh, podle něhož by měli zaměstnanci černé pleti mít vlastní, oddělené toalety, aby neohrožovali zdraví rodiny, v níž slouží. Heslem „separate but equal“ se Hilly snaží obhájit toto ponižující nařízení a skrýt svou rasistickou nenávist. Tento problém se stal hlavním tématem většiny filmu. Hilly, jež v některých situacích vypadá jako vlastní karikatura, se stane terčem posměchu: například když se z dobročinné sbírky starých kabátů stane díky Skeeter sbírka záchodových mís.

O něco později sní Hilly nevědomky „hovno“, které jí v koláči naservíruje její bývalá pomstychtivá služka Minny Jackson (Octavia Spencer) – a máme tu další vracející se motiv, který s tím předchozím nepochybně souvisí. Není to už příliš? Brzy jsem začala mít pocit, že je to pouhý laciný tahák na konzumního diváka, který stoprocentně zaujme jeho pozornost.

Na místo propuštěné Minny nastoupí Yule Mae Davis (Aunjanue Ellis), která je za krátko obviněna z krádeže prstenu, za nějž chtěla získat peníze na studia pro svého syna. Před zraky své přítelkyně Aibileen je i přes svůj hysterický odpor zatčena a skončí ve vězení. Přestože prohřešek zoufalé Yule Mae je očividný, situace vyznívá, jako by ženě bylo ukřivděno. Pravda, policisté se k ní nechovali zrovna laskavě. Jednali by s běloškou jinak?

Minny dostane práci u odstrkované krásky Celie Foote (Jessica Chastain), která na první pohled vypadá jako hloupoučká barbie. Ve skrytu duše však jen těžce snáší samotu, kdy ji ostatní ženy neberou mezi sebe, a navíc se potýká s opakovanými potraty. Ukáže se však, že právě díky své jednoduchosti netrpí rasistickými předsudky. Na rozdíl od svých „kamarádek“ se ke služebné chová přátelsky a jedná s ní jako se sobě rovnou – což Minny, která je zvyklá na určitá pravidla nastolená bílými zaměstnavatelkami, zpočátku zaskočí.

Skeeter mezitím za pomoci Aibileen a drzé Minny sepisuje příběhy černošských služek z okolí, přestože ví, že její počínání je ilegální. Až na jednu výjimku, kdy se starší, bělovlasá služka vyjadřuje o svém zaměstnavateli s vděkem, protože ji ochránil před násilnými rasistickými sklony souseda, všechna vyprávění ukazují bělochy jako otrokáře, kteří si myslí, že mohou své černé zaměstnance vlastnit a zacházet s nimi jako s kusem hadru. Film si ovšem trochu protiřečí, vždyť výše jmenovaná Celia se (na rozdíl od Hilly či Elizabeth) ke své služce chová s úctou. A dostala se tato zkušenost do knihy? To se vlastně nedozvíme. Opět tu tedy máme černobílé, jednostranné podání skutečnosti, které pouze slouží svému účelu.

I přes původní nesouhlas zařadí Skeeter mezi příběhy služek i nechutnou příhodu s Hilly. Nakonec přidá vlastní zkušenosti a vzpomínky na chůvu Constantine (Cicely Tyson), která ji vychovala, a vydá knihu pod názvem The Help. Kniha se stane bestsellerem, čte ji přinejmenším celý Jackson a zřejmě nikdo ze čtenářů nemá pocit, že by byl její obsah protizákonný. Až na Hilly, která se ve zmíněné historce pozná, byť všechna jména jsou v knize změněna.

Dopad knihy The Help není jednoznačný. Je sice znát jakési morální napravení matky Skeeter (Allison Janney), která – aby se nám příběh trochu zdramatizoval – trpí rakovinou. Větší vliv na společnost se však neprojeví. Zřejmě proto, že už nezbývá čas sledovat další vývoj (i tak film trvá téměř dvě a půl hodiny). V čem tedy kniha pomohla? Možná jen umožnila černošským služkám vyzpovídat se z nehezkých zážitků z minulosti a dodala naivní Skeeter pocit vlastní důležitosti a sounáležitosti s utiskovanými. Dál už nahlédnout nemůžeme.

Když pominu plochou charakteristiku postav, má film poměrně dobře vystavěný narativ, který pro udržení srozumitelnosti používá i flashbacky, v nichž se často objevuje stará služka Constantine Jefferson. Divákovi ovšem může chvíli trvat, než se zorientuje v množství jmen a vzájemných vztahů. Jinak příběh hladce plyne až do svého závěru, který není zbytečně sentimentální, možná jen lehce patetický, a který mě přesvědčil, že tento film je víc než jen lehce nadprůměrný příběh na způsob soap opery.

Výborné herecké výkony naštěstí odvádí pozornost od nedostatků ve scénáři. Právě herečky Viola Davis, Octavia Spencer a Jessica Chastain vysloužily filmu tři ze čtyř nominací na Ceny Akademie pro rok 2011. Poslední nominaci snímek získal v kategorii „Nejlepší celovečerní film“. Kdo nakonec obdrží sošku Oscara, se dozvíme 26. února při slavnostním vyhlášení.

Výprava a kostýmy mají navodit atmosféru USA v období 60. let, kdy ženy ještě nosily šaty a sukně namísto dnešních džínů a v módě byly nejrůznější klobouky. Bělošské rodiny bydlí v honosných vilkách a po ulicích se prohání v nablýskaných drahých vozech. Proti tomu se staví chudá a skromná obydlí černochů, kteří jezdí za svým zaměstnáním autobusem. Mizanscéna celkově působí autenticky a spolehlivě diváka přenese o pár desítek let zpátky. Originální hudba Thomase Newmana příjemně a přiměřeně drama dokresluje. Práce kamery a střihová skladba jsou spíše konvenční, nicméně dobře řemeslně zvládnuté.

Na první pohled mě film velmi zaujal, na druhý, důkladnější pohled odkryl své nedostatky. Jak jsem naznačila, nejzávažnějším problémem, k němuž snímek sklouznul, je černobílé vidění skutečnosti. Jenže realita nikdy není černobílá a jistě taková nebyla ani v poměrně nedávné historii, k níž se film vrací. Vyhrocené kontrasty na druhou stranu dokáží snadněji znázornit problém, na který chce snímek poukázat. Myslím si, že Černobílý svět stojí za zhlédnutí a přiměje diváka alespoň krátce se zamyslet nad otázkou rasismu, která zčásti (a v jiných podobách) přetrvává i dnes.

The Help

Režie a scénář: Tate Taylor

Kamera: Stephen Goldblatt

Střih: Hughes Winborne

Hudba: Thomas Newman

Hrají: Emma Stone (Skeeter Phelan), Viola Davis (Aibileen Clark), Octavia Spencer (Minny Jackson), Bryce Dallas Howard (Hilly Holbrook), Ahna O’Reilly (Elizabeth Leefolt), Jessica Chastain (Celia Foote), Allison Janney (Charlotte Phelan), Chris Lowell (Stuart Withworth) a další

USA / Indie / Spojené arabské emiráty, 2011, 146 min.

Česká premiéra: 26. ledna 2012 (Falcon)