„Musíte být opravdu vášnivý a přesvědčený“

ROZHOVOR s Christine Reisen, která osmnáct let pracovala jako commissioning editor ve francouzské větvi televize ARTE, kde koprodukovala převážně historické a vědecké mezinárodní dokumenty, jež byly ověnčeny mnoha cenami. O tom, jak předložit hodnotné sdělení zabalené v atraktivním příběhu a zůstat při tom věcný. – ROBERT JAWOREK –

Rozhovor vznikl v rámci programu Industry 4Science na festivalu Academia Film Olomouc 48.

Studovala jste Library and Information Sciences, pracovala jako knihovnice a badatelka, kdy a proč jste se rozhodla věnovat filmu?
Život obvykle není rovná cesta. Po deseti letech podnikání v informačním byznysu v Německu a ve Francii jsem nastoupila na postgraduální studium interkulturního vzdělávání a poradenství. Po jeho dokončení jsem se dostala do televizního podnikání „náhodou“. V roce 1991 právě vznikala ARTE, přičemž do jednoho oddělení v Paříži hledali dvoujazyčného člena týmu. Byla to pro mě příležitost vyvíjet se v kontextu, kde se setkává komunikace s kulturou, kde se informace a výzkum spojují za pomocí obrazu a zvuku ve vyprávění a kde se projektový management slučuje s uměleckými záležitostmi.

Které médium je podle vás nejvíce atraktivní z hlediska popularizace vědy a proč?
Na tuto otázku není lehká odpověď. Myslím, že do značné míry záleží na tom, co je účelem a tématem sdělení a na jaké publikum je zacíleno. Tiskoviny, rádio, web, výstava,… To vše může dobře posloužit svému cíli – stejně jako film. Ačkoliv ten je velmi komplexní záležitostí. V ideálním případě je formou umění s estetickým a emocionálním dopadem, který má potenciál změnit způsob, jakým lidé nahlížejí na svět okolo a své místo v něm.

18 let jste pracovala jako commissioning editor v ARTE, která si stanovila za cíl „přispívat k porozumění mezi evropskými národy“, podle jakého klíče jste vybírala filmy?
Musela jsem zkřížit různé parametry. Obecnou výzvu a vytyčené cíle kanálu, jeho nedávnou programovou politiku, nabídky nezávislých produkcí, současná a zároveň hodnotná témata, tvůrčí kvality, ovšem v neposlední řadě také svůj vlastní vkus a hodnoty… Bylo zcela přirozené, že obecný přístup byl globální a mezinárodní; již pracuji na společném programu mezi Francií a Německem, který bude mít mezikulturní přístup na všech úrovních pracovního procesu. Byla jsem také zvyklá cestovat na mezinárodní trhy, konference a festivaly, pitching fóra – to je způsob jak získat přehled a mezinárodní kontakty, nabídky.

Jakým vývojem si podle vás prošel evropský dokument v poslední dekádě?
Tohle téma by si zasloužilo hlubší studii…

Spatřujete nějaké převládající tendence ve směřování evropského dokumentu?
Dokumentární tvorba v televizi je samozřejmě ovlivňována mnoha aspekty. Tendence nejsou vždy uměleckého charakteru, nýbrž výrazem strategií provozovatelů vysílání.  Jako jednu ze současných uměleckých tendencí v dokumentu, však lze bez pochyby označit využívání animace. Na příklad ve filmu Valčík s Bašírem to byl druh jisté (psychologické) nutnosti, ztvárnit příběh na plátně pouze animací. Jsou zde ovšem i historické nebo vědecké dokumenty, které využívají animaci, jako prostředek, jak ukázat to, co je neviditelné nebo těžké k pochopení. Animace je rovněž dobrým způsobem k přilákání mladšího publika.

Jaká vás osobně zajímají témata?
Velmi brzy jsem se začala zajímat zvláště o vědecké filmy s dokumentárními ambicemi. Vždyť první, kdo na film poukázali, byli vědci!

Do jaké míry by měl být podle vašeho názoru dokument informativní / do jaké míry autorský?
To je ve skutečnosti teoretická otázka vnitřní politiky provozovatelů vysílání.  Osobně jsem vždy dbala, jak na uměleckou hodnotu, tak na solidnost a smysl informací. Jako veřejnoprávní vysílatel máte určité poslání a zodpovědnost.

Když jste pracovala v ARTE, sáhla jste někdy po nějakém projektu z doc-workshopů a zafinancovala jej?
Nemám přehled finanční podpory. ARTE je velmi komplexní systém se spoustou lidí, využívá ovšem i této iniciativy. Jsem si jistá, že se někdo z příslušných zaměstnanců účastnil i workshopů. Každopádně dramaturgové, jak z francouzské, tak z německé strany, jsou do těchto akcí zapojeni.

Byl zde nějaký film/série, který se zrušil v poslední fázi produkce?
Ano, vzpomínám si alespoň na jeden, ovšem za dobu více než dvaceti let… Byly také případy, kdy musely být projekty zrušeny již v ranějších fázích vzniku kvůli nedostatku peněz ve finančním plánu.

A poslední otázka: Jak přesvědčit producenta, aby vybral můj film?
Tohle je také veliká otázka. Myslím, že obecně musíte být opravdu vášnivý a přesvědčený. Mít představu a přístup k tomu, abyste spojil univerzální příběh s promyšlenou filmařinou. Je důležité být schopný nadhodit už v této fázi samotné principy myšlenky, její strukturu, originalitu a výhody. Tímto způsobem nejenom že zaujmete producenta, ale možná také pocítí, že bude schopný získat pro projekt partnery.

Foto: www.afo.cz