Škola (Enderovou) hrou

Enderova hra patří ke klasickým románovým sci-fi osmdesátých let a do jisté míry předznamenala populární série s dětským hrdinou, který je vystaven nedětským situacím v novém fantastickém kontextu (např. Harry Potter, Artemis Fowl, Hunger Games). I ty se snaží o nucené dospívání v rámci různých společensko-politických problémů, nicméně cyklus o Enderovi se odlišuje především propracovanou etickou rovinou. Filmová adaptace překvapí silnou vazbou k předloze a také tím, jak ignoruje současné trendy a vrací se ke sci-fi starého střihu.

Hlavní hrdina je vržen do nelehké situace, v níž hrozí invaze mimozemské rasy termiťanů. Porazit je může jen geniální velitel, který bude přemýšlet jinak, než jak velí zastaralé systémy. Proto jsou vybrané děti posílané do Bitevní školy, kde se za pomoci her a simulací učí nejrůznější bitevní strategie. Velitelství v čele s plukovníkem Graffem a majorem Andersonovou věří, že právě Andrew „Ender“ Wiggin by mohl být oním nadaným velitelem.

Film je stejně jako kniha zaměřen na mladičkého Endera a jeho kariérní vzestup v ne vždy zrovna spravedlivém vojenském systému. Ani v jednom případě však nejsme jako diváci fixováni pouze na jeho postavu, vždy je nám nabízen i pohled Graffa a Andersonové, kteří sledují a komentují Enderovy kroky. Kniha navíc přináší i důležitou politickou hru, kterou rozehrávají Enderovi sourozenci (ve filmu představeni jen letmo). Přesto však jako diváci (čtenáři) víme vždy méně než oni a jsme tak stavěni na úroveň Endera. S ním poznáváme nová prostředí, vojenský řád, informace o termiťanech a především herní principy. Herní podstata ve filmu není využívaná ve způsobu vyprávění, ale je klíčová z hlediska tématu. Zároveň některé vizuální prvky odkazují k rozhraní videoher (především simulace ale i pozorování Endera Graffem a Andersonovou).

Přesto je však tuto podobnost lepší chápat jen jako konvenci současné americké sci-fi, která je přítomna třeba i v jinak neherním Nevědomí či Star Treku. Je lákavé vnímat filmového Endera v souvislosti s videohrami a „videoherními filmy“ (Gamer, Tron: Legacy), ale považuji to za tak trochu nadbytečné. Film spíše respektuje předlohu z osmdesátých let (založenou na povídce z let sedmdesátých), která přišla ještě před herním boomem a která pracovala s hrou v základním významu slova. Hra je v Enderově hře skutečně jen přirozený nástroj učení dětí. Ten má své temné významy, což se román i film snaží zdůraznit a otevřít tak prostor pro další otázky (manipulace s dítětem, hry odrážející psychiku, morální odpovědnost při hře aj.). To, že hlavní hrdinové jsou děti, tak není žádný šikovný marketingový prvek, ale nezbytnost důležitá pro vyprávění. S dospělými tyto otázky zkrátka odpadají.

Na rozdíl od současné blockbusterové sci-fi založené na atrakci je tedy Enderova hra návratem ke komornímu vesmírnému příběhu, ve kterém je důraz kladen na dialogy a myšlenkové pochody postav. Stačí to porovnat například s ceněnou Gravitací, která je možná oslňující z hlediska práce s kamerou, ale jinak je významově plochá. Ender je o významech celý a jako takový se musí vnímat a nečekat od něj neustálou akci. Což ovšem neznamená, že by nabízel jen dvě hodiny nudných rozhovorů. Dialogů je sice hodně, ale jsou dynamicky sestříhané a vždy nesou nové informace a rozvíjí charaktery postav. Jejich bohatost vychází i z toho, že film je samozřejmě daleko zhuštěnější než předloha a například určitou frustraci a repetetivnost jen naznačuje. Akční scény jsou poměrně krátké, ale o to výrazněji jsou natočeny. Vyniká v nich zejména výborná kamera ve scénách z Bitevní místnosti. Klad akčních sekvencí zároveň vidím i v tom, že se neopakují, jejich podoba se vždy odlišuje, což opět přispívá k dynamičnosti snímku. Výsledný film je tak až překvapivě svižný. Nepřekvapivě pak Enderova hra zklamává výpravou, kdy podle tradičních sci-fi očekávání je i zde všechno bílé, modré a chladné (a občas nějaká ta oranžová poušť à la Duna). Naštěstí to výsledku neubírá na působivosti, především kvůli kombinaci se skvělou hudbou, dobrými herci a obecně zvládnutou stylovou stránkou. Prostě dobře odvedená práce, která velmi spoléhá na předlohu a její kvality. Což ale v tomto případě rozhodně není chyba.

Ender’s Game

režie: Gavin Hood
scénář: Gavin Hood, Orson Scott Card (předloha)
kamera: Donald McAlpine
střih: Lee Smith, Zach Staenberg
hudba: Steve Jablonsky
hrají: Asa Butterfield, Harrison Ford, Ben Kingsley, Hailee Steinfeld, Abigail Breslin, Viola Davis ad.
USA, 2013, 115 min.

Premiéra ČR: 31. 10. 2013 (Bontonfilm)