Ji.hlava začala a dál už nic
Letošní Ji.hlavu otevíral čtvrtečního večera film Dál Nic Ivo Bystřičana, v němž se zaměřil na nekonečně se protahující dostavbu dálnice D8. Dynamická kamera zachycuje krajinu Českého středohoří, skrze které se táhne nedostavěná dopravní tepna spolu s obyvateli přilehlých obcí, jež pociťují tento dlouho vlekoucí se proces stavby. Spolu se spoluzakladatelem občanského sdružení Děti země Miroslavem Patrikem poukazujícím na absurditu, s níž stát přistupuje k tomuto projektu, když porušuje vlastní zákony, a šéfem stavařů, jemuž vždy další a další připomínky a přezkoumání oddalují očekávaný odchod do důchodu. Prolínají se zde tedy osobní zájmy lidí, žijících v bezprostřední blízkosti dálnice se zájmy státu a ekologů. Následné situace, v nichž jsou zástupci těchto skupin navzájem konfrontování, vytváří nezřídka až ironický obraz o tom, jak málo jsme schopni otevřít se cizím pohledům na věc, snažit se jim porozumět a najít kompromis. Wagnerova v podkresu znějící monumentální opera Tannhauser jej pak jenom umocňuje. Snímek ovšem především odhaluje amatérismus, s nímž úředníci mnohdy přistupují k dálničním stavbám u nás. Díky němu mohou poté vzniknout natolik surreálné kompozice jako např. dopravní most zastřešující pečlivě zachovalou kapličku skvějící se těsně za svodidly, do které již stejně nikdo nevstoupí. Oproti tomu nezákonně vykácený pás lesa je v pořádku. Přešlapům se zkrátka meze nekladou.
V pátek se divákům představil v rámci sekce USA Today nejnovější počin Fredericka Wisemana – V Berkeley. Tento více než čtyřhodinový opus průkopníka observačního dokumentu zachycující chod jedné z nejprestižnějšch univerzit na světě zprostředkovává divákovi diskuze týkající, jak samotného chodu univerzity a jejího financování v době finanční krize, tak rozpravy v jednotlivých seminářích a tříbení argumentace v otázkách rasismu, chudoby či např. kybernetiky. Díky své stopáži V Berkeley sice nabízí komplexní pohled na dané téma, nicméně na úkor spádu vyprávění. V rámci výše zmíněné sekce se v pátek rovněž představil snímek režiséra Marca Williamse Nezdokumentováno, který rozkrývá osudy rodin, jejichž členové se rozhodli k překročení mexicko-americké hranice za cílem lepšího života. Za pomocí spirály, v níž se střídají záběry na emigranty bloudící v arizonské poušti spolu s ohledáváním ostatků těl těch, kteří svůj útěk z Mexika nepřežili, a vyprávěním přeživších příbuzných režisér přibližuje příběh mexického imigranta pátrajícího po svém otci. Tento ústřední příběh se ovšem přes neustále opakované výjevy ostatků a uprchlíků ztrácí v pozadí a coby nosná linie filmu selhává. Nezdokumentováno je tedy především připomínkou k nedostatkům imigrační politiky USA a určitým podnětem k diskuzi.
Českou radost v pátek zakončil Vít Janeček se svou dokumentární esejí Léčba dějin. Skrze Cenu Františka Kriegla, jednoho z nejodvážnějších mužů československé politiky 20. století, vytváří koláž čtyř laureátů této ceny ze současnosti a podává jejich individuální příběhy. A sice občanského aktivisty a anarchisty Jakuba Poláka, občanského aktivisty a Jezuity Františka Lízny, senátorky Aleny Dernerové a bývalého ředitele Fondu životního prostředí Libora Michálka. Všechny je spojuje odvaha vystoupit vůči většinovému přesvědčení společnosti či korupčním praktikám a zůstat věrný svému postoji i přes různé naschvály a útoky na svou osobu. Přes všechnu vážnost tématu je film odvyprávěn s nadhledem a nezřídka kdy se v něm vyskytují i vtipné scény. Spolu s festivalovou verzí vznikla i verze televizní, která se liší pouze absencí části věnované Františku Líznovi, jež byla vystřižena kvůli své choulostivosti po dohodě s jedním z aktérů.
Autor
