Jurij Norštejn: Sníh na trávě (4. ukázka)

Několik řádek o ruském náboženském mysliteli-teologovi, uměnovědci, matematikovi, inženýru a botanikovi Pavlovi Florenském. Byl teoretikem umění, napsal traktát o zpětné perspektivě, učil ve VCHUTEMASu – Všeruském umělecko-technickém institutu. Když byl ještě na svobodě, psal teologické knihy. Osvícený člověk, který sdílel osud většiny ruských myslitelů. I v lágru na Solovkách studoval vlastnosti rostlin, zabýval se problémem věčně zmrzlé půdy. Byl zastřelen v roce 1937.
Ve své znamenité studii Ikonostas psal Florenskij o zakřiveném čase, který teče zpět, proti fyzickému pohybu: „Když například ve snu, který obletěl všechny učebnice psychologie, prožil spáč téměř rok či víc ve Francouzské revoluci, byl u samotného jejího zrodu a zdá se, že se jí i zúčastnil, a potom, po dlouhých a složitých příhodách s pronásledováním a stíháním, po teroru, popravě krále atd., byl nakonec spolu s girondisty zatčen, uvržen do vězení, vyslýchán, stál před revolučním tribunálem, byl jím souzen a odsouzen k trestu smrti, potom na voze převezen k místu popravy, vyveden na popraviště, hlavu mu dali na špalek a chladné ostří gilotiny ho už udeřilo do krku a v té chvíli se s hrůzou probudil, může snad někoho napadnout, že poslední událost – dotyk ostří na krku – je něco jiného než ostatní události? A nesměřují všechny epizody děje od samotného jara revoluce, včetně vyvedení snícího tohoto snu na popraviště, celým potokem událostí právě k tomuto závěrečnému chladnému dotyku na krku? Jistěže je takový soud zcela nepravděpodobný. A přitom se ten, který vše popisované viděl, probudil z toho důvodu, že ho uvolněné opěradlo železné postele silně udeřilo do obnaženého krku… Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby úder železem byl spícího probudil a zároveň by se během nedlouhého času probouzení zahalil do symbolického hávu, byť i do toho samého hávu úderu ostřím gilotiny, a tento obraz by se… rozvinul do delšího či kratšího snu. Celý problém je však v tom, že tento sen, stejně jako bezpočetné další sny stejného druhu, plyne právě naopak, proti směru, jaký bychom mohli očekávat… Takovým způsobem probíhá ve snu čas a urychleně běží vstříc současnosti, proti pohybu času bdělého vědomí. Je sám proti sobě převrácený, a to znamená, že spolu s ním jsou převrácené i všechny jeho konkrétní scény. A to znamená, že jsme přešli do oblasti zdánlivého prostoru“ (překlad Hanuš Nykl).
Přirozeně, Dalí Florenského jistě nečetl. Florenskij tento Dalího obraz neviděl, ale to, o čem píše, na něj přesně sedí.
(Když se tato kniha připravovala pro tisk, přečetl jsem si Dalího komentář k jeho práci Sen vyvolaný letem včely kolem granátového jablka vteřinu před probuzením. Píše: „Cílem bylo poprvé zobrazit Freudem objevený typ dlouhého vázaného snu, vyvolaného okamžitým impulsem, který zároveň způsobí probuzení. Podobně jako pád jehly na krk spícího současně vyvolává jeho probuzení i dlouhý sen končící gilotinou, bzučení včely zde vyvolává bodnutí žihadlem, které probudí Galu. Všechna životodárná biologie vzniká z puknuvšího granátového jablka. Berniniho slon v zadním plánu na sobě nese obelisk a atributy papeže“.

Jurij Norštejn, Sníh na trávě. Překlad: Jiří Kubíček

Preview knihy jsme publikovali zde. Předobjednat si ji můžete na www.norstejn.cz nebo na e-mailu hora@apzpro.cz. 

Jurij Norštejn: Sníh na trávě

překlad: Jiří Kubíček
APZ Production s.r.o., NAMU a Jakub Hora, Praha 2013
ISBN 978-80-7331-124-7
1. vydání, vazba V8.
kniha vychází 18. 11. 2013