(Po)ohlednutí za Seminářem ruských filmů

FESTIVALY: Seminář ruských filmů – KVĚTA LUJKOVÁ –

Jubilejní XX. ročník Semináře ruských filmů se letos uskutečnil v Hodoníně v kině Svět, kam se přesunul předminulý rok z Veselí nad Moravou. Stojí za to si připomenout, že za dvacet let existence Semináře ruských filmů na něm bylo uvedeno 225 titulů, kdy filmy byly do programu vybírány s ohledem ke zvoleným tématům seminářů a na tomto základě byl i vybírán doprovodný program. Nebylo proto shodou náhod, že se letošním tématem semináře stala výročí – před 85 lety začal vycházet román Michaila Šolochova Tichý Don a druhým bylo 400. výročí dynastie Romanovců.

Seminář však zahájila projekce kriminálního dramatu Bratr (1997), který byl do programu zařazen jako vzpomínka k letošnímu úmrtí jeho režiséra Alexeje Balabanova. Hlavní tematické okruhy festivalu byly tedy obohaceny o další výroční/vzpomínkové projekce. Po něm následoval historický velkofilm Sergeje Ejzenštejna Alexandr Něvský (1938), jenž se promítl k příležitosti 75 let od premiéry filmu a poté následoval na svoji dobu odvážně kritický film z válečného prostředí Dvacet dnů bez války (1976), který nám umožňuje výjimečně vidět komediálního herce Jurije Nikulina ve vážné roli. Večer se program navrátil zpět k hlavnímu tématu projekcí Pádu dynastie Romanovců (1927) od Esfir Šubové, který jako jeden z prvních použil metodu střihového dokumentu. Páteční projekce uzavřely dva filmy – Nebuď smutný (1969) – adaptace románu Můj strýc Benjamin od Clauda Tilliera a Učitelka dělníků (1918), co pro změnu připomněl výročí narození básníka Vladimira Majakovského, který ve filmu hrál hlavní roli, napsal scénář a podílel se i na režii.

Sobotní den semináře se nesl ve znamení díla Michaila Šolochova. Po dokumentárním filmu o životě spisovatele následoval skoro šestihodinový blok třídílné adaptace Tichého Donu (1957/8) od Sergeje Gerasimova, který uzavřela literárněvědná přednáška profesora Zdeňka Pechala na téma Michail Šolochov a Tichý Don. Přestože na festivalu nechyběla ani současná ruská produkce, musím mít právě k ní určité výhrady. Myslím, že Kyslík a Vlček svou filmovou formou patřily na jiné festivaly (třeba právě na karlovarský filmový festival, kde měly oba premiéru v roce 2009) a pro účely semináře šlo vybrat jiné, méně samoúčelně provokativní, více esteticky hodnotné současné ruské filmy. Po těchto filmech následoval Pudovkinův Konec Petrohradu (1927), který byl jakožto všechny němé filmy na semináři doplněn klavírním doprovodem Jana Duška a k půlnoci bylo promítnuto sci-fi Dopisy mrtvého (1986) k příležitosti uplynutí 80 let od narození autora předlohy Borise Strugackého.

S konceptem „silné ruské ženy“ si pohrával první nedělní film Milovaná žena mechanika Gavrilova, jenž nechal ikonu sovětského filmu Ludmilu Gurčenkovou tápat po jejím milém. Poté následoval historický opus Jemeljan Pugačov, který si mohli diváci vychutnat v širokoúhlém formátu. Na závěrečné odpoledne semináře si počkal patrně nejvíce zajímavý počin letošního semináře, odvážné dobové drama Malá Věra (1988), a seminář zakončil krátký animovaný film Buratino (1959), doplněný předfilmem Jen počkej.

Co se týče divákova pohodlí, byl prostor kina Svět na takto intenzivní program dobře připraven. V přízemí fungovala po celou dobu semináře čajovna, ve foyer kina pak bylo malé občerstvení. Výroční brožurky byly opravdu nápadité (až na určité pixelové nedostatky úvodního obrázku) a poskytovaly obsažné informace nejen o promítaných filmech, ale nabízely i profily jednotlivých tvůrců. Co však zůstává vleklým problémem Semináře ruských filmů již po delší dobu, je dramaturgie samotného programu. Filmy z jednotlivých tematických bloků (až na Tichý Don) byly rozmístěny v programu často nelogicky. Každý den v sobě sice strategicky obsahoval vícero filmů z jednotlivých bloků, ale jejich časové zařazení v programu bylo občas nepromyšlené. Proč byl na jubilejním semináři úvodním filmem Bratr? Nebylo by vhodnější zaměnit čas jeho projekce s daleko vhodnějším dílem v podobě Alexandra Něvského? Proč byly němé filmy umístěné na konec dne, tedy dobu, kdy je divák víceméně unavený po celodenní projekci (to samé platí pro Dopisy mrtvého)? Proč na tyto noční hodiny nebyly načasovány odlehčené filmy jako Nebuď smutný, nebo naopak filmy, které by diváky probudily jako Kyslík? Seminář ruských filmů poskytuje jedinečnou příležitost vidět na plátně mnohdy raritní snímky ruské kinematografie, a pokud bude nadále disponovat takto prazvláštně sestaveným programem, bude mnohem častěji (mladými) rusofily opomíjen, což by byla škoda.