FINÁLE 2014: co bylo, je a bude

Úterý na Finále bylo opravdu hektické a středa bude v tomhle ohledu dost podobná. Po včerejším rozsáhlém reportu se pokusím tentokrát držet při zdi a šetřit slovy.

Na panelu připravovaných hraných a animovaných celovečerních filmů prezentovali tvůrci 11 projektů. Pět z nich ve fázi vývoje, tři v produkci a tři v postprodukci. Z projektů ve fázi developmentu nás nejvíc zaujal Český Pepík jede do Polska poznat lásku k bohu Víta Klusáka a Filipa Remundy (podle scénáře Zdeňka Holého), který bude odklonem od probádaného území dokumentu a tvůrci se v něm vydají do oblasti „performativního paradokumentu“. Hlavní role ztvární Miroslav Krobot a Lucie Peklová. Zatím celkem obestřen tajemstvím je plánovaný biopic o Evě Olmerové Čekej tiše podle scénáře Štepána Hulíka. Nicméně na výsledek si rádi počkáme.

Ambiciózním a velice zajímavě vyhlížejícím projektem je animovaný snímek Malá z rybárny Jana Baleje (viz trailer). Vedle samotného filmu by se měly uskutečnit výstavy a vzniknout by měla rovněž point & click adventura. Bez zajímavosti rozhodně není ani chystaný snímek Ivana Ostrochovského Koza, který se nachází ve fázi produkce. Syrově vyhlížející hraný snímek využívající neherců pojednává o někdejším boxerovi, který se z tíživé situace ghetta kdesi na Slovensku vydává naposledy po letech na turné, aby vydělal peníze nutné na potrat pro svou družku.
Ale zajímavých projektů, které jsou v různých fázích rozpracování, je více. Více se o těchto i dalších chystaných projektech tedy dočtete v samostatném článku.

Pojedeme k moři je film, který si zaslouží pozornost (a té se mu ze strany diváků a divaček v plném sálu dostalo vrchovatě). Ráda se na něj podívám znovu a poté se konstruktivněji rozepíšu, protože napoprvé jsem příliš často slzela.

Od snímku Osmy režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina jsem nečekala mnoho, ale výsledkem je slušný průměr. Komedii z dob normalizace táhnou herci, tvůrcům se podařilo vytvořit skutečně retro nádech. Ale ve své podstatě jsou Osmy rodinným příběhem a podpis Charty hraje jen roli jakéhosi katalyzátoru nejrůznějších událostí. Více snad brzy v recenzi.

Před projekcí mě ovšem dostalo Strachovo srovnání současné tvorby a té normalizační: „Už to nejsou ty blbý televizní inscenace ze 70. let, točený ve studiu.“ Pokud Strach myslel nejen technickou úroveň, ale i uměleckou, potom si takové zjednodušení a shození veškeré tvorby 70. let do odpadu zaslouží snad jen pobavený úsměv.

Česko-dánsko-norská koprodukce Detektiv Down mě osobně příjemně překvapila. Po zhlédnutí traileru asi měsíc nazpět jsem si nedovedla představit, že si na film budu chtít zajít. Ale humor, který Bård Breien (režisér Kurzu negativního myšlení) do filmu vetknul, není zdaleka tak stupidní, jak by se mohlo jevit ze sestřihu. Voiceover, baloňák, klobouk naražený do čela. Zdánlivý outsider, soukromé očko s Downovým syndromem, je povolán k případu coby jistá záruka, že případ nebude nikdy vyřešen, ale věci se vyvinou neočekávaně a nikdo není takový, jakým se jeví být na první pohled. Ani někdejší rekordman v rychlobruslení. Jsem zvědavá, co na tento film řeknou noiromilci.

V úterý došlo opět také na autorská čtení. Jan Novák četl z knihy Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci a Vladimír 518 představil svůj projekt věnovaný subkulturám Kmeny a Kmeny 0.