Gazela v náhodném víru akce
Lucy je filmem nejednoznačných kvalit – to bude zřejmě tím prvním, co mnohé diváky po skončení projekce napadne. Besson přehání, pohrává si s prostředky filmového stylu, který se nezdráhá hnát do nepřirozených extrémů, aniž by však přímo podvracel zákonitosti filmového vyprávění, potažmo pravidla žánru akčního (a sci-fi) filmu. Navzdory filosofujícímu základu, jejž je možno vyčíst již z pouhé synopse, se nepouští do přílišných žánrových přesahů. Usiluje spíše o vizuálně působivou hru s divákem.
V úvodní čtvrthodině vše nasvědčuje tomu, že Bessonův nový snímek nebude dalším oddychovým experimentem, nýbrž pokusem o návrat k osvědčeným kořenům. Objevují se zde prvky, kterými je režisérova tvorba známá: bezvýchodnost, do níž své postavy s oblibou uvrhává, smysl pro černý humor a vynalézavá brutalita bez nutkavé potřeby explicitní stylizace. Vlastní příběh hrdinky je navíc chytře doprovázen prostřihy na různé přírodní děje. Její kroky a rozhodnutí jsou těmito ději ilustrovány – když se například dostane do spárů mafie, následuje záběr na geparda lovícího gazelu. Tak dochází k parafrázi základní myšlenky, která čerpá z Darwinovy evoluční teorie, aby tuto současně přesáhla a umožnila hraniční teorie o možnostech lidského mozku.
Veškerý vzdělávací potenciál je však eliminován brzkým odklonem k čistokrevnému sci-fi, jež – alespoň v případě Bessonova filmu – nezná limity lidské logiky. Postava Scarlett Johansson je velice záhy po skončení úvodní expozice redukována na soubor instinktů zabijáka a intelektu génia. Na rozdíl kupříkladu od Almodóvara, jehož tvůrčí úsilí bylo vždy v první řadě směřováno k porozumění ženské duše, je Bessonova fascinace ženou více podmíněna jejími fyzickými vlastnostmi, které jsou v jeho filmech stavěny (přinejmenším) na roveň mužů. Lucy se skoro může jevit jako reakce na rostoucí oblibu diváků i tvůrců adaptací komikových předloh, z čehož pramení doslova nadpozemské schopnosti, kterých hrdinka nakonec dosahuje. Besson ignoruje tradiční dramatickou výstavbu a v polovině filmu se již nesoustředí na nic jiného než na sérii atrakcí, jejichž působivost je závislá na narůstajícím „skillu“ hlavní protagonistky. Poslední scénou, která odkazuje k hrdinčině lidské podstatě, je tak její rozhovor s matkou. Od té chvíle se z ní stává stroj, jehož záměry jsou však nejasné. Nejde zde prioritně o pomstu – jak by se možná dalo očekávat vzhledem k předešlým událostem – a zpočátku ani o naplnění vyšších poslání, k nimž ji získané schopnosti předurčují. Její putování prostorem a časem je – navzdory jejím nedozírným možnostem – nejisté a zmatené, aby skončilo nepříliš přesvědčivou úvahou nad smyslem života.
Na rozdíl od Brutální Nikity, Pátého Elementu či Johanky z Arku není Lucy a priori výjimečnou hrdinkou, jejíž schopnosti mají pro příběh své neoddiskutovatelné opodstatnění. Scarlett Johansson je totiž naprosto obyčejnou ženou, která je vtažena do víru akce pouhou náhodou. Besson se tentokrát nesoustředí na výjimečnost ženy, nýbrž na proces proměny člověka v nadčlověka, k němuž navíc nedochází jeho vlastním přičiněním. Nebál bych se proto tvrdit, že volba atraktivní ženské protagonistky nebyla ničím jiným než zištným kalkulem k přilákání většího počtu diváků. Jmenované filmy mají pro ženskou postavu opodstatnění, Lucy je nemá, což se nakonec jeví jako jeden z hlavních nedostatků. Z jakého důvodu máme devadesát minut sledovat krásnou ženu, kterak se mění v bezcitné, chladně dokonalé stvoření? A z jakého důvodu byla navzdory veškerým zvyklostem do hlavní role akčního filmu obsazena herečka, když se nakonec její pohlaví jevilo zcela nedůležitým, poněvadž o postavě jako takové jsme se nic nedozvěděli? Luc Besson minimálně mně na tyto otázky neodpověděl a reinkarnace jeho kultovních filmů „o ženách pro muže“ se bohužel nekonala.
Lucy
Scénář, režie a střih: Luc Besson
Kamera: Thierry Arbogast
Hudba: Eric Serra
Hrají: Scarlett Johansson, Morgan Freeman, Min-sik Choi, Amr Waked, Julian Rhind-Tutt, Pilou Asbaek, Analeigh Tipton a další.
Francie, 2014, 90 min.
Česká premiéra: 7. srpna 2014 (CinemArt)