Groteskní pokřivenost vlčího doupěte

Vlk z Wall Street (The Wolf of Wall Street, 2013) Martina Scorseseho je nemravný, vzrušující, nechutný, a přesto místy velmi zábavný snímek o muži, který šňupal kokain oběma nosními dírkami, bral drogy na spaní pro nabuzení, koňské dávky prášků proti bolesti zapíjel whisky a ke svému jmění přišel skrze praní špinavých peněz a podvody s cennými papíry. A jelikož leckoho mámí bohatství a fascinuje svět horních deseti tisíc, tak se o takových bohatých lidech natáčejí filmy. Návštěvníci kin chodí na Vlka z několika důvodů: a) chtějí vědět, jak to sakra dokázal a jestli by to zvládli i oni, b) chtějí dotyčného morálně odsoudit, protože kdyby oni měli tolik peněz, tak by nikdy (nikdy!) neutratili tři tisíce dolarů za oblek od Armaniho, c) lidé mají rádi rebely a fandí filmovým padouchům a d) proslýchá se, že Vlk z Wall Street je návrat Scorseseho k filmům jako Casino (Casino, 1995) nebo Mafiáni (Goodfellas, 1990).

Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) toužil být bohatý a – kam až sahá jeho paměť – vždy se chtěl stát makléřem. Coby dítě americké střední třídy ale nechtěl skončit v ledasjaké zaplivané špeluňce a ve věku 22 let si to namířil rovnou do centra finančnictví na Wall Street. Po prvních dnech v drsném finančním prostředí, kde se pro slovíčko nejde nijak daleko (slovo „fuck“ zazní ve filmu v úctyhodném počtu 506), a po „motivační“ řeči svého šéfa Marka Hanny (Matthew McConaughey) Belfort rychle opustil své mladické ideály. Makléři přece pomáhají zbohatnout nejen sobě, ale i svým klientům – nebo ne?

DiCaprio si v krátkém časovém úseku po Velkém Gatsbym (The Great Gatsby, 2013) zahrál dalšího milionáře, který pořádá okázalé večírky a přitahuje k sobě pozornost. Na rozdíl od Gatsbyho ale Belfort netouží po lásce milované ženy ani po respektu. Jediné, co ho zajímá, jsou peníze a bohatství. Belfort je zosobněním amerického snu, kdy s pomocí tvrdé práce, odvahy, mazanosti a nelegální činnosti může zbohatnout každý. A co potom s nabytými penězi? Utratit, samozřejmě. Protože jak sám Belfort ve filmu říká, na rozdíl od svých klientů ví jak. Belfortův život je povrchní a konzumní a svět kolem něj se skládá jen z věcí, které může koupit nebo prodat, ať už se jedná o cokoliv (obrovské luxusní sídlo, jachta, ženy…). Povrchnost se Scorsesemu daří zobrazit pomocí všeobjímajícího luxusu, pompézních večírků a hlavně odpsychologizování hlavního hrdiny, jehož svět se točí jen kolem peněz. Těžko Belfortovi uvěřit, že miluje svou první/druhou manželku nebo že mu záleží na vlastních dětech. Děti jsou zobrazovány jen jako vzdálený odlesk rodinných povinností, jako něco, co zkrátka patří k životu, když chcete mít všechno. O své druhé manželce – mimo jiné – referuje jako o ženě, která „dokonce předělala byt ve stylu feng shui“, čímž mu dodala nový rozměr bohatství a luxusu. Belforta lze jen těžko označit za rodinný typ, ovšem co postrádá v rodinném životě, to si plně vynahrazuje v tom pracovním.

Přízvisko „vlk z Wall Street“ plně odráží postavení alfa samce, které si ve své firmě vydobyl. Podobně jako vlci žijící ve smečkách, i Belfort si pořídil smečku věrných spolupracovníků, stejně lačných po penězích a stejně průbojných jako on, a založil firmu Stratton Oakmont – vlčí doupě. Jak se firma rozrůstala, rostl nejenom počet pracovníků, ale i dravost, s jakou Vlk vedl svou smečku. Při motivačních proslovech Belfort útočí na nejnižší lidské pudy a ve svých zaměstnancích probouzí bezmála jeskynní muže, když je nazývá svými válečníky a zabijáky. Spoléhá na to, že každý chce být bohatý a využívá chamtivosti lidí, kteří vždy chtějí víc a víc. Scorsese paralelu s džunglí začíná rozvíjet hned v úvodní scéně reklamního spotu, kdy chodbami Stratton Oakmont prochází lev jako symbol stability a důvěryhodnosti firmy. V jedné z následujících scén vede Belfort za ruku cvičenou opici, kterou pak nahradí její vzdálení příbuzní – lidé. Ve scéně firemní oslavy se konečně prodere na povrch ona animálnost a obscénnost, kterou v sobě všichni dusili. Lidé se stali zvířaty a zatímco ženy ve spodním prádle lascivně procházejí mezi kancelářskými stoly, zpocení makléři oslavují svůj úspěch se sklenicí šampaňského v jedné ruce a ňadrem prostitutky ve druhé. Pokřivenost jejich charakteru je zobrazena až groteskně – zkresleně, v nevšedních úhlech a v dlouhých jízdách, kdy kamera celou scénu panoramaticky zabírá podobně jako v dokumentech o divoké Africe. Belfort vybudoval vlčí doupě, divočinu, stal se jejím neomezeným králem a nebýt nenechavé FBI, zůstal by jím ještě dlouho.

To by ale nesměla být Amerika, kde i Ala Caponeho odsoudili k vězení až za daňové úniky. Agentu Patricku Denhamovi (Kyle Chandler) z Federálního úřadu pro vyšetřování je přidělen případ Stratton Oakmont. A zatímco se firma rychle rozrůstá, Denham pečlivě sbírá veškeré informace. Belfort je upozorněn najatým soukromým detektivem, že po něm FBI jde a je důrazně varován, že s lidmi z úřadu není radno si zahrávat. Peníze a ego ale udělají své a namísto toho, aby Belfort dal celou záležitost k ledu, se rozhodne pro takřka bondovskou konfrontaci. Jako správný padouch pozve Denhama na svou jachtu, kde agentovi s ročním příjmem v desítkách tisících předvede život na vysoké noze a pokusí se ho podplatit. A zatímco si je Belfort až příliš jistý svým postavením, postará se Denham o opak. Po dlouhé době do hry někdo zamíchá morální zásady, které Belfort předtím nezohledňoval. Vlk tvrdě naráží a ztrácí něco, co si nemůže koupit za peníze – svobodu. Zajímavá dohra nastává ke konci příběhu, kdy agent po úspěšném odsouzení Belforta jede newyorským metrem z práce. Zatímco Belfort hraje tenis na vězeňských kurtech, upocený Denham se mačká ve špinavé podzemce – svobodný, ale chudý. O to ironičtější je fakt, že skutečný Belfort se stal motivačním řečníkem, poradcem takových společností jako Deutsche Bank, Electric, Forbes Manhattan nebo Hewlett-Packard a svůj životní příběh převedl do dvou monografií s názvy Vlk z Wall Street a Catching the Wolf of Wall Street. Vlk sice dostal přes čumák, na chvíli sklopil uši a ocas, ale z jeho chování lze nabýt pouze dojmu, že jediné, čeho doopravdy lituje, je to, že byl chycen.

Zajímavé je také sledovat vztah Belforta k ženám, respektive Scorseseho zobrazování žen pohybujících se okolo Belforta. Nejedna feministka by jej označila za šovinistické prase a přesně tak ho ukazuje Scorsese i ve filmu.  Až na pár výjimek jsou ženy zobrazovány jen jako manželky, přítelkyně, asistentky a prostitutky. Právě takovou výjimkou je teta Emma (Joanna Lumley), která dokázala proniknout do drsného světa finančnictví a stala se významnou součástí podvodu. Ostatní ženské hrdinky fungují spíše jako doplňky či sexuální partnerky a v příběhu nijak významně nepřebírají aktivní role. Ve scéně, kdy se Belfort loučí s firmou, se v části svého proslovu obrátí na Kimmie (Stephanie Kurtzuba), která, jak se dozvídáme, byla v původní dvacítce zakladatelů firmy. Belfort se prezentuje jako lidumil, který Kimmie dal do začátku několik tisíc dolarů, protože v ni věřil. Proč je nám ale Kimmie představena až ke konci filmu, když stála u začátku firmy? Belfortova náhlá lidskost nepůsobí uvěřitelně a je prvoplánovitá, jako by Scorsese před pádem vlka chtěl divákovi ukázat, že to nebyl jen špatný hoch, co okrádal lidi a bral drogy.

Scorsese se rovněž nezdržuje dlouhým vysvětlováním ekonomických a právních kliček, které Belfort využil ke svým podvodům Co  divákovi nabízí, je spektákl z Wall Street, který neříká nic nového. Ano, Wall Street je místem, kde se odehrávají velké finanční podvody. Ano, pokud se chcete na Wall Street prosadit, musíte mít ostré lokty a nebát se. Ano, drogy jsou špatné a můžete na nich být závislí. A v neposlední řadě, a na to pozor, peníze kazí charakter. Řemeslně i herecky se jedná o výborně natočený snímek, jen v něm chybí větší hloubka, něco, co by diváka na tři hodiny donutilo bez mrknutí oka sedět a nekontrolovat přitom čas, který zbývá do konce. Zvláště když sexuálními scénami v dnešních dnech ohromuje Nymfomanka (Nymph()maniac, 2013) Larse von Triera, na souboj s burácejícími vlnami láká Kapitán Phillips (Captain Phillips, 2013) a DiCapriovy luxusní domy a večírky známe z Velkého Gatsbyho. Jedinou rovinou, se kterou Vlk z Wall Street umí zacházet, je chytře natočená komedie, která nikdy nepůsobí nepatřičně nebo trapně a v sálech sklízí bouřlivý smích.

The Wolf of Wall Street

Režie: Martin Scorsese
Scénář: Terence Winter (předloha: Jordan Belfort)
Kamera: Rodrigo Prieto
Střih: Thelma Schoonmaker
Hudba: Howard Shore
Hrají: Leonardo DiCaprio (Jordan Belfort), Jonah Hill (Donnie Azoff), Margot Robbie (Naomi Lapaglia), Matthew McConaughey (Mark Hanna), Kyle Chandler (agent Patrick Denham) a další
USA, 2013, 180 min.
Premiéra: 16. ledna 2014 (Bontonfilm)