Ambiciózní Be2Can letos už podruhé

POZVÁNKA na přehlídku Be2Can (od 7. do 14. října 2015 ve 44 kinech v ČR a na Slovensku) – VÍT POLÁČEK –

Stejně jako loni je začátek října v české a slovenské distribuci vyhrazen ambicióznímu projektu distribuční společnosti FilmEurope, který pod názvem sestaveným ze zkratek přináší výběr toho, co se právě této společnosti povedlo za uplynulou sezonu nakoupit ze tří velkých světových festivalů – Benátek, Berlína a pochopitelně z Cannes. Divák, který začal s mapováním toho, co bylo letos důležité na festivalu v Karlových Varech a na dvoudenní přehlídce krátkých filmů z Týdne kritiky v kině Národního filmového archivu v Ponrepu, tak může pokračovat v dělání si představy o letošním stavu kinematografie i o dramaturgii jednotlivých festivalů. Letos navíc Be2Can expanduje i na další místa, takže se artové filmy dostanou kromě Prahy, Brna, Zlína a Českých Budějovic mj. i třeba do Děčína, Chomutova nebo Jičína. To je rozhodně dobrá zpráva, vzhledem k tomu, že distribuce náročnějších filmů bývá jinak značně pragocentrická.

Hlavní vlajkovou lodí přehlídky je aktuální výběr toho, co se nákupčím společnosti a dramaturgům v jejich službách podařilo sehnat na zmíněných tří festivalech. Oficiální zpráva na webu přehlídky mluví o 18 filmech, které půjdou do kin, ale sekce filmy jich po rozkliknutí nabízí pro kina nepoměrně víc.

Letošní Berlinale v něm reprezentují čtyři filmy. Asi největším tahákem mezi nimi bude vítězný film íránského režiséra Jafara Panahiho Taxi Teherán, který jeho autor natočil jako řidič taxíku v ulicích perské metropole i přesto, že má od místního režimu zakázáno natáčet. Velmi kladné ohlasy z Německa přicházejí i na v jednom záběru natočený thriller Victora oceněný Stříbrným lvem. Sestavu potom doplňuje francouzská adaptace Deník Komorné Benoita Jacquota s Leou Seydoux a latinskoamerická dokumentární esej Perleťový knoflík.

Z benátského Lida do českých kin zamíří nové počiny Abela Ferrary, autora fenomenálního filmu O bozích a lidech Xaviera Beauvaise nebo konstruktérů provokativních živých obrazů Ulricha Seidla a Roye Anderssona. Výhodou je i to, že se výběr neomezuje jen na hlavní soutěž.

Totéž se vlastně týká i výběru toho, co se promítalo na francouzské riviéře. Tým Be2Can tradičně sází právě na Cannes. Z hlavní soutěže francouzského festivalu je v nabídce rovnou osm titulů a nechybí mezi nimi vítěz Zlaté palmy, Audiardův Dheepan, a diskutovaný radikální debut Maďara Laszla Nemése Saulův syn. Jedním titulem je pak zastoupena sekce Quinzaine des realisateurs, kterou letos otevíral černobílý film Philippa Garrela Ve stínu žen.

Tohle všechno by samo stačilo na distribuční událost podzimu, kdyby ještě v rámci festivalu nebyly nabízeny další (byť pravda většinou už loňské) filmy i online a v rámci televizního kanálu Film Europe.

Tradičním nedostatkem naopak zůstávají webové stránky přehlídky, které nejsou zcela přehledné a potenciální divák se tak skrz ně ke svým projekcím musí složitě probírat. Navíc některé profily filmů obsahují i chyby – například Ve stínu žen je uváděno jako film ze sekce Týden kritiky a nikoli správně z Quinzaine. Další nespornou nevýhodou je to, že nejde odlišit, které filmy se týkají letošního ročníku kterého ze tří festivalů a které jsou už loňské, jako je to v případě skvělého a v Česku dosud neuvedeného francouzského filmu Ptáci a lidé Pascala Ferrana. Právě tato nepraktičnost stránek tak trochu kazí jinak velmi slušný programový výběr. Důležitá však zůstává ona možnost, která se českému a slovenskému divákovi už podruhé otevírá. Když navíc ještě uměnímilovný divák spočítá další akvizice konkurenčních firem, může si letos udělat ještě širší obraz o tom, co a proč vybírají největší světové festivaly snadněji, než kdykoli jindy.