Festivalové momentky

FESTIVAL – MEZIPATRA BRNO – IVETA JANSOVÁ

Dnešním dnem se brněnská část šestnáctého ročníku queer filmového festivalu Mezipatra přehoupla do své druhé půli, je tedy na snadě se za první polovinou poohlédnout.

Přestože brněnští návštěvníci mohli zhlédnout film s „mezipaterní záštitou“ již ve středu, až ve čtvrtek 12. 11. proběhlo oficiální zahájení v kině Scala. Ceremoniál započalo brněnské divadelní seskupení D’EPOG. Vtipně, inteligentně a mnohdy nepochopeně/nepochopitelně otřáslo s diváky přesně v duchu letošního tématu – Dny, které otřásly světem. Po tomto otřásajícím zážitku nastoupil prožitek spíše otřesný, a to v podobě údajného klauna a improvizátora Filipa Tellera, ten uvedl hlavní sponzory, představil novou ředitelku a nakonec poslal publikem k podpisu své trenky. V sále se po Tellerově bizarním úvodu promítal dlouho cenzurovaný film 54, tentokrát v kýžené původní podobě nazvané 54: The Director’s Cut. Film pojednává o legendárním manhattanském nočním klubu Studio 54, přičemž odkrytí dříve vystříhaných scén znamená pro diváky syrovou verzi filmu i klubu plnou sexu, sexuality, homosexuality, bisexuality, drogových závislostí, splněných i nesplněných tužeb, prožitých i neprožitých životů a mnoha dalších existenciálních záchvěvů. Tato filmová tečka byla velkolepou uvítací podívanou, která spolu s následným posezením u občerstvení připomněla, o čem brněnský festival Mezipatra skutečně je. O přátelství, seznamování, znovuvídání a zkrátka blízkosti lidí všeho druhu ve všeobjímajícím příjemném a bezpečném přístavišti queer kultury.

Úvodnímu večeru lze vytknout jen pár malých much. Jednou z nich je nešťastná volba „afterpartyového orchestru“ v podobě chlapeckého elektronického dua Cardinals a VJ & DJ Strawberry, které svou řvavou nekoherentností mnohdy trhalo bubínky a otřásalo hlavami i útroby přítomných. Že by to byl záměr? Další z vnímatelných chyb byla jistá plytkost nové ředitelky brněnské části festivalu, která postrádala grácii a skromnost ředitelky předchozí, to se projevilo například v tom, že opomněla poděkovat svému týmu za spolupráci na festivalu. Nejisté převzetí trůnu snad neponechá na festivalu příliš hluboký šrám.

Páteční den nabídl novou a řádnou dávku filmů v klasických prostorách kin Scala a Art, pouze výčtově mohu zmínit Sangailé, Ejzenštejn v Guanajuatu či Chtěla bych jí říct…. Filmovou nadílku doplnil doprovodný divadelní program v Kavárně Trojka, kde se představil nadějný a ještě pořád ne příliš okoukaný autor Jan Bodnár se svou hrou Sex, lži a telefon nastudovanou souborem Hem’S. V hlavních rolích Petr Kobzev a Markéta Maryášová.

Lákadlem sobotního programu bylo především promítání snímku The Rocky Horror Picture Show, na nějž tematicky navázala hlavní party brněnských Mezipater Good VIBErations, tam mohli diváci dorazit jak se svými stávajícími partnery, tak klidně s nově objevenými z klasické doprovodné akce Speed Dating konané v Kavárně Trojka.

Zajímavostí nedělního programu, mimo další kinematografické zážitky, byla zejména autobusová projížďka Brnem Po stopách našich bab a dědů. Tato vyjížďka poskytla jedinečný pohled na historickou i současnou tvář brněnské LGBTQ scény. Zájemci se mohli nalodit před kinem Art a po dobu projížďky se zaposlouchat do odborného výkladu věnujícímu se známým i neznámým místům Brna více i méně zastřeným queer hávem. Aby zájemci příliš nezpohodlněli, došlo i k několika zastávkám a pěším výpravám, celá akce vznikla ve spolupráci s historikem Janem Seidlem a dalšími členy Společnosti pro queer paměť.

Předchozí řádky mne zavedly až k dnešku, ten nabízí především prožitky filmové. Těšit se lze například na filmy Polibek pavoučí ženy, Nemocná, Kam padá stín či na sekce krátkých filmů V rodinném kruhu  a Chtěla bych jí říct…. Přeji hezkou zábavu a s dalšími střípky již brzy na počtenou!