Zombie na Fresh Eye aneb O těch ošklivějších bratrech upírů

 OHLÉDNUTÍ za Fresh Eye: Obraz versus zombie (17. 2. 2015) – ANNA DORŇÁKOVÁ –

Na první pohled to nevypadá zrovna vábně: fenomén zombií, rozkládajících se oživlých mrtvol, které se snaží požrat lidstvo. Vlastně ani na pohled druhý. Přesto jsou ale zombie v současné vizuální kultuře, a zejména v kinematografii oblíbenější než kdy dřív. Proč tomu tak je? To byla jedna ze zvídavých otázek, které jsme pokládali našim hostům na únorovém večeru Fresh Eye – Obraz versus zombie.

Ačkoliv nejeden režisér, potažmo divák, považuje zombie zápletku hlavně za možnost vyřádit se v děsivých či nechutných scénách, zřejmé je, že příběhy se zombiemi mohou být i reakcí na některé aktuální společenské otázky. K těm nejpodstatnějším řadí mediální teoretička, a zároveň první host únorového FE, Iva Baslarová téma strachu ze smrti. Pro zombie, které mrtvé tak docela nejsou, smrt zdaleka není tou poslední cestou. Pro ty, kdo raději myslí ve velkém mohou útoky zombií představovat rovnou metaforu apokalyptické vize budoucnosti společnosti. Diváci zaměření spíše sociálně pak v zombie snímcích nalézají podněty k zamyšlení na téma soužití s jinou komunitou. A zapomenout nesmíme ani na nemrtvé, kteří za svou existenci vděčí nějaké ekologické lapálii, a jejich příběh je tedy reakcí na problémy životního prostředí. Nechybí ještě něco? Všudypřítomné sousloví „ekonomická krize“ se dokáže vynořit i ze snímku o zombiích, když jsme jako diváci svědky rozpadu tradičních hodnot společnosti, a člověk člověku, či zombie člověku, se stává vlkem.

Zamilovaný zombie

Když se řekne „zombie“, co si představíte? Pomalé trhané pohyby? Visící cáry kůže po obličeji? Útočící skupinu? Stejně jako jiné žánry má i ten zombie svá pravidla. A stejně jako například upíři začínají i zombie tato pravidla houfně porušovat. Zatímco upíři už tedy mohou na denní světlo a ke snídani si dát topinku s česnekem, zombie proslulé svou absencí emocí a morálních zásad už se v dnešní kinematografii dokáží i zamilovat.

Bratři z paleolitu

Skalní fanoušky efektně tlejících zombií možná srovnání s elegantněji působícími postavami upírů netěší. Jak ale tvrdí druhý host FE – se kterým jsme se během večera premiérově spojili přes Skype – antropolog Giuseppe Maiello, zombie a upír jsou bratři, které stvořila prastará víra paleolitických lidí ještě v dobách, kdy svět byl jen jediným kontinentem. A i když se během následujících tisíců let jejich cesty rozešly, stále můžeme vystopovat některé společné rodinné rysy.

Předčasná smrt v bitevním poli dělá z vojáka často vhodného kandidáta na budoucí zombii nebo upíra. Duše má totiž v pověrách tu špatnou vlastnost, že se chce vracet k tělu – i když už je mrtvé – a tím, co by jí v návratu mělo zabránit, jsou pohřební rituály. Sourozenectví upírů a zombií se ukazuje i v hlavním předmětu jejich činnosti, stahování živých do světa (ne)mrtvých. A jako s příslušníky jednoho rodu s nimi folklor zachází i v otázce, jak se upíra či zombie zbavit. Na oba by měl platit kůl do srdce nebo stětí hlavy.

Banda zfetovaných pravdoláskařů

Je ovšem pravda, že ve vztahu k zombiím není v současnosti stínání hlav tou nejsilnější tendencí. Od nového tisíciletí zažívají světové metropole od Dublinu po Sydney fenomén Zombie Walku. Nabízí se otázka po důvodu existence pochodu stovek až tisíců lidí namaskovaných ve stylu zombie. Jakub Krásný, organizátor pražského Zombie Walku a zároveň poslední host únorového FE, vidí v akci příležitost nabourat na chvilku rutinní život velkoměsta.

Počátky Zombie Walku můžeme najít v malých fanouškovských setkáních. Za to, že dnes v Guinessově knize rekordů nalezneme poznámku o největším zombie pochodu, který čítal přes 15 tisíc účastníků, vděčíme právě současnému boomu zombie kinematografie. Pražský Zombie Walk, který tradičně prochází nejfrekventovanějšími místy metropole, aby tak pobavil, nebo lépe vyděsil, co největší množství turistů i domácích obyvatel, se koná od roku 2008 a účastní se ho na tisíc těl a hlav.

Zombie Walk jako místo srazu příslušníků subkultur, jakými jsou metalisté, gotici či lolitky, ale také postav jako Zombie Masaryk, Tlející Tlouštík či Zombie Žirafa bývá často trnem v oku místních. „Banda zfetovaných pravdoláskařů“ pak patří k těm mírumilovnějším označením, kterými jsou účastníci pochodu častováni. My, kteří oplýváme fresh eye, čerstvým okem, však podobné performance, které oživují – jakkoliv se to slovo v kontextu zombií nezdá ideální – veřejný prostor, vítáme.

Všechny čerstvé oči se navíc mohou obrátit na webové stránky Fresh Eye, kde naleznou kromě videí z FE večerů či knihovny plné zajímavých textů o vizuální kultuře také program březnového Fresh Eye – Obraz versus zločin, který se bude výjimečně konat ve středu, 18. března.