TV – TÉMA: BESTIALITA, JAK SE VÁM LÍBÍ? – Hannibal (2013-?) – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

Seriál NBC Hannibal se stal od své premiéry v roce 2013 televizním i internetovým fenoménem. Hannibal bývá vyzdvihován pro svou uměleckou vizuální podobu a stává se předmětem kontroverze kvůli morbiditě a estetizaci násilí. Existuje mnoho prvků, které lze na Hannibalovi analyzovat. Už samotný fakt, že jde o televizní adaptaci slavných knih Thomase Harrise a ještě legendárnějších filmů, nabízí materiál k rozboru. A pak je tu samozřejmě poetika seriálu, díky níž bývá označován za naprosto výjimečný, zvláště v kontextu americké celostátní televize. Může za to nekonvenční přístup jak k formě, tak žánrům a stylu. Některé z těchto základních témat rozebral ve svém článku Martin Müller.

V neposlední řadě se Hannibal dočkal chvály za diverzifikaci postav. Obsazení černošského herce Laurence Fishburna do jedné z hlavních rolí (Jack Crawford) rozhodně byl radikální a pozitivní krok, jelikož se tak v rámci adaptací Červeného draka stalo poprvé. Ještě větším podnětem k diskuzi se staly ženské postavy. Tvůrce seriálu Bryan Fuller (Řekni, kdo tě zabil, Mrtví jako já) totiž změnil pohlaví některých postav z mužského na ženské a dal větší prostor vedlejším ženských postavám z knih. Právě proto, aby narušil plejádu mužských postav, jež se zpočátku v příběhu formovala. Získal si tím přízeň mnohých kritiků i diváků (především těch ženských), nicméně někteří se ohrazují proti narativním liniím a reprezentaci oněch ženských postav. Domnívají se, že ačkoli se Hannibal snaží o feministický přístup, ne úplně se mu to daří.

V tomto textu se budu věnovat tematice ženských postav a reprezentace genderu a sexuality v seriálu Hannibal. Text obsahuje poměrně podrobný rozbor seriálu. Pro čtenáře, kteří neviděli celou druhou řadu, bude plný spoilerů.

Beverly Katz a Will Graham

Malecentrism, genderswapping a fridging

Titulní postavou je Hannibal Lecter, nicméně příběh je prezentován z pohledu Willa Grahama. Na něj se soustředí příběh, Hannibal se pak stává jeho katalyzátorem děje, když svou pozornost upíná na Willa, který ho fascinuje. Willa bych tedy označila za hlavního hrdinu (případně i Hannibala, jelikož se na vývoj jejich vztahu soustředí narace obou řad). Hlavní protagonisté jsou tedy muži. Navíc jde o bělochy ve věku přibližně mezi třiceti a pětačtyřiceti lety, což je konvence hrdinů americké televize. Mezi vedlejšími postavami je nejdůležitější Jack Crawford, speciální agent FBI, vedoucí vyšetřování, do něhož přibere Willa i Hannibala coby konzultanty.

Jak je to tedy s ženskými postavami? Je jich několik a jejich důležitost a role se liší, případně proměňují (v závislosti na hlavních hrdinech). Většinou jsou to profesně úspěšné ženy, sebevědomé a racionální, které ačkoli jsou obklopeny muži, nemusí se vůči nim vymezovat (Dr. Alana Bloom, Beverly Katz, Dr. Bedelia Du Maurier, Kade Prurnell). Jejich reprezentace není sexualizována, ani jejich mužští kolegové je nesexualizují. Přesto některé stereotypy prosakují i přes evidentní snahu o oproštění od sexismu. Rozeberu je v následujícím textu.

Alana Bloom se řídí racionalitou a morálními zásadami, je nakonec ale zrazena jak Willem, tak Hannibalem.

Dr. Alana Bloom patří k jedné z postav, jimž tvůrci změnili původní pohlaví (tzv. genderswap) kvůli větší rozmanitosti genderu postav. Alana představuje postavu podstatnou pro vyšetřování a děj (ona představí Hannibala Lectera Crawfordovi), ale i v rovině vztahové (je předmětem milostného zájmu Willa a Hannibal jí v druhé řadě využije pro své plány, přičemž s ní naváže fyzický i emocionálně naplněný vztah, na rozdíl od Willa). Alana představuje model úspěšné ženy v mužském prostředí. Alana má mnoho kvalit, jež jsou v kultuře považovány za typicky mužské (duševní síla, racionalita, odvaha, loajálnost, morální síla a přesvědčení), ale není odebrána její feminita (vizuální i emoční). Přesto bývá postava Alany kritizována jako málo komplexní1 , navíc se nechá, doslova, svést Hannibalem a věří raději jemu, než Willovi, jehož vidí jako nevěrohodného a iracionálního.

S touto kritikou nesouhlasím. Alana je racionální, zároveň hledá oporu ve svém okolí, protože neví, čemu má věřit. Will, kterého považovala za morálního, se ukáže jako amorální, což navíc potvrzuje svým chováním v druhé řadě, když na Hannibala poštve Matta Browna. Posiluje tím Alaninu nedůvěru. Pro Alanu je tedy logické uvěřit Hannibalovi, protože Hannibal udělal vše proto, aby vypadal nevinně. Navíc Alana jej zná již delší dobu, nemá důvod o něm pochybovat, protože jí nikdy nedal záminku, aby ho podezřívala. Je to její kolega, věří, že má zásady a nepochybuje o jeho psychickém zdraví, na rozdíl od Willa, jež evidentně není mentálně stabilní. Alana se chová prostě racionálně, protože je racionální. Slouží také sice jako předmět milostného zájmu Willa, nicméně tato linie se brzy posouvá do pozadí a její roli to nijak neovlivňuje. Pro děj je pořád důležitá. Navíc je to ona, kdo Willa odmítá, jelikož jejich vztah nevidí jako reálný a ani eticky správný. A Will to respektuje. To je zásadní, protože tím činí rázný krok tradičně vnímaný jako mužský, aniž by byl zpochybňován.

Beverly Katz dostává v seriálu víc prostoru, ale za cenu svého života.

V pozici úspěšné ženy v mužském prostředí je i speciální agentka Beverly Katz. Katz je také racionální, velmi inteligentní a pohotová, a pravděpodobně nejschopnější z celého týmu vyšetřujících. Není sexualizována, navíc reprezentuje americko-korejskou a židovskou menšinu. Beverly věří Willovi a snaží se mu pomoct. Získá důkazy proti Lecterovi mnohem dřív, než její kolegové. Ale zaplatí za to. Smrt její postavy se stala předmětem kritiky. Mnozí se domnívají, že jde o fridging, pojem používaný v souvislosti s komiksy, značící týrání a vraždění ženských postav za účelem psychického utrpení hlavních hrdinů a posunutí děje.2

Podobně tomu bylo s Abigail Hobbs, již Hannibal zdánlivě zavraždil na konci první řady, aby usvědčil Willa ze svých zločinů. A to navíc nakonec hned dvakrát, protože první smrt Abigail byla mystifikace. Účel a následky fridgingu však zůstaly. Nelze tedy popřít, že jde tedy o skutečné využití tohoto fenoménu, jež ženské postavy činí nahraditelnými.

Pojmy genderswap i fridging se pojí i s další postavou, Frederickou „Freddie“ Lounds. Původně mužská postava amorálního reportéra se stala amorální bulvární novinářkou/bloggerkou. Freddie se nebojí zacházet do extrémů, aby získala materiál pro své články. Lže, svádí, její vinou pár agentů přišlo o práci, protože je zdiskreditovala, je dokonce ochotná vplížit se na místo činu, z něhož by každá rozumná osoba v hrůze utíkala. Freddie je výjimečná v tom, že nikomu nevěří, nevybírá si strany a dokáže vidět skrz lidi (od začátku podezírá Willa a tajně i Abigail, že mají pokřivenou morálku). V druhé řadě je Willem zdánlivě zabita a následně zkonzumována jím a Hannibalem (fridging až do extrémů). Jenomže jde o mystifikaci, protože její smrt byla kamufláž určená k dopadení Lectera. Jde tedy o fridging bez skutečného fridgingu. Freddie byla schopná pomoct pohnout dějem, aniž by musela doopravdy zemřít. Přesto musela zemřít alespoň zdánlivě.

V případě Hannibala fridging zachází až do příliš doslovného extrému.

Fridging se týká i Miriam Lass, která se vrací „z mrtvých“ v druhé řadě. Ono zmrtvýchvstání (vztahující se i na Freddie a částečně Abigail) se dá přirovnat k dalšímu komiksovému fenoménu „dead men defrosting“.3 V komiksech totiž často dochází k vraždě mužských postav blízkých hlavním hrdinům, tudíž jde skoro o fridging, nakonec jsou ale nějakým způsobem navráceni do svého status quo (Bucky Barnes v Captain Amerika: Návrat prvního Avengera aj.). Týká se to ale téměř výhradně mužských postav, a proto jsou znovuoživené ženy v Hannibalovi tak fascinující. Především Freddie, která spolupracuje s FBI, ačkoli její mystifikační smrt byla pravděpodobně improvizací Willových plánů, poté co u něj našla předměty usvědčující ho z vraždy Randalla Tiera.

Problematika viktimizace

Viktimizaci postav neudává gender, alespoň co se týče obětí manipulace Lectera. Will, Miriam Lass, Dr. Frederick Chilton, Alana, ti všichni si jsou rovni. Trochu jiný případ je Abigail Hobbs. Abigail pomáhala svému otci, Garretu Jacobu Hobbsovi, vraždit mladé dívky (respektive mu je „naháněla“), aby on nezabil ji, ale nedá se s jistotou říct, zda šlo o jediný důvod, protože morálka Abigail je zásadně zpochybněná. Stává se obětí i zločincem zároveň. Jednala vlastně v sebeobraně a z podobného důvodu, ačkoli jí pravděpodobně nehrozilo žádné velké nebezpečí, zabila vlastníma rukama Nicholase Boyla. Ke spolupráci na vraždách dívek ji přiměl otec, Boyla jí nahnal do rány Lecter.

Abigail sebou nechává manipulovat, nejdřív nevědomě, poté vědomě, protože jak říká na konci druhé řady, nevěděla, co dělat, a tak dělala, co jí bylo řečeno. Abigail má silný pud sebezáchovy a podle něj jedná. Není nevinná, nicméně lze s ní soucítit, ale ne ji omlouvat, jelikož její největší zločin je mlčení (neprozradí ani otce, ani Hannibala). Oba pro ni představují otcovskou figuru. Jejich pokroucená morálka na ni ale má špatný vliv. Tvrdit, že Abigail je slabá a zbabělá, by zjednodušovalo a banalizovalo její postavu i činy. Abigail se nesvěřuje slepě do rukou otcovských postav. Snaží se najít řešení pro svou situaci, protože cítí vinu a zároveň chce přežít.

Abigail Hobbs patří k nejsložitějším postavám, protože její pozice oběti i vražedkyně je diskutabilní.

Margot Verger, která se objevuje v druhé řadě, podobně trpí pod mocenským vlivem svého bratra, z něhož se snaží marně vymanit. Mason Verger se vůči ní chová sadisticky a majetnicky. Omezuje její svobodu, psychicky i fyzicky ji týrá. Margot se pokusí o seberealizaci početím dítěte, k čemuž využije Willa. Tuto myšlenku ji vnukne Lecter, její psycholog, jenž ale opět hraje dvojí hru a její plán Masonovi prozradí. Za její pokus vymanit se z bratrova područí početím dítěte, které má symbolizovat její nezávislost, ji Mason potrestá hysterektomií. Připraví ji nejen o dítě, ale i možnost kdy mít dítě. Symbolické je, že hysterektomie patřila k praktikám medicíny 19. století, kdy se používala k léčbě „hysterických“ žen, tedy žen, jež se často jen snažily žít nezávisle a v rozporu s dobovou morálkou (například sexuálně).

Margot tedy ztrácí svou nezávislost. Nicméně ji možná získává zpět poté, co Hannibal zohaví jejího bratra. Jestli ovšem Margot přestane být obětí (jak ostatně slibuje svému bratrovi, když mu říká, že „se o něj postará, tak jako se on postaral o ni“), a získá skutečně moc nad Masonem, se teprve ukáže. Zatím zůstává obětí manipulace svého bratra a Lectera.

Další otázkou do budoucna je Dr. Bedelia Du Maurier, psycholožka Hannibala. Bedelia patří k úspěšným, profesionálním ženám seriálu. Drží si odstup od všech postav. I ona byla obětí manipulace Lectera, posléze si však začíná uvědomovat, že Lecter je nebezpečný a včas před ním utíká a tím si zachraňuje život. Navíc Willovi sdělí, že mu věří a minimálně zdánlivě se snaží pomoct FBI dopadnout Lectera. Bedelia je velmi odtažitá a opatrná postava, nikoho si nepouští k tělu a vše pozoruje zpovzdálí. O to víc je její útěk s Hannibalem v závěru druhé řady překvapující. Bedelia ale vždy chce kontrolu nad svým životem, proto bylo pro ni tolik traumatizující, když byla Hannibalem zmanipulována k zabití svého klienta. Právě proto před ním pak utíká. A dost možná se ze stejného důvodu k němu nakonec vrací.

Ne-sexualizované oběti, ne-sexualizované vražedkyně

K jednomu z nejoceňovanějších aspektů Hannibala patří odmítnutí sexualizace násilí na ženách. Přitom Hannibal spadá do dvou žánrů, pro něž je to typické – horor a procedurální krimi drama. Když pominu fridging a dead men defrosting, nedá se říct, že by ženy umíraly v seriálu častěji. Naopak velká část obětí případů vyšetřovaných Willem, Jackem a Hannibalem (který k oněm vraždám přispívá) jsou muži, a nejenže nejsou sexualizováni, jsou také od-sexualizováni. To souvisí s dehumanizací obětí, které jsou často vrahy doslova přetvořeni do podob předmětů či symbolů (lidský totem, lidská spirála, andělé, strom, náčiní a v neposlední řadě pokrmy). Mrtvoly na místě činů pak představují bezpohlavní předměty, zdánlivě připomínající lidi. K sexualizaci nedochází ani v případě, kdy jsou oběti nahé (lidská spirála, dívka nabodnutá na jelení parohy v prvním díle první řady aj.). Motivy vrahů nesouvisí se sexem, či erotikou (ačkoli mnohdy motiv chybí), ani tak vraždy nejsou prezentovány, i když jsou výrazně estetizovány.

Estetizace násilí v Hannibalovi není sexuální, ani když je zobrazeno nahé lidské tělo, nebo těla.

Muži tvoří větší část obětí a stejně tomu je u vrahů. Vražedkyně se v seriálu objeví pouze tři (pomineme-li Abigail Hobbs). A jenom jedna z nich se dá označit za psychopatku (Katherine Pimms ve 4. díl 2. řady), ale přitom se nedá říct, že by neměla empatii (vraždí, aby obětem ulevila od bolesti). Ve čtvrtém díle první řady žena unáší děti a nutí je zabít jejich původní rodinu, aby mohli vytvořit novou. Její motivací je touha po mateřství a rodině, čímž splňuje očekávání kladené na ženy v patriarchální společnosti. Georgia Mädchen, objevující se v několika dílech první řady, trpí Cotardovým syndromem, díky němuž se považuje za mrtvou a vraždí. Mentální porucha se pak stává důvodem i omluvou pro její činy a chování, což ji odlišuje od ostatních vrahů. Nakonec ji Lecter zabíjí, protože by jej mohla usvědčit. Všechny tedy mají důvod pro své počínání, na rozdíl od svých mužských kolegů.

Pozitivní je, že ani vražedkyně nejsou sexualizované. Nejsou to démonické femme fatale, které by sváděly muže a následně jim ubližovaly. Žádná žena v Hannibalovi nezneužívá pravidelně své sexuality. Ano, Freddie tak činí příležitostně. Ano, Margot svede Willa, protože chce otěhotnět, zneužije ho, zároveň ale na něj nenaléhá, aby se k otcovství hlásil. Ostatně, Will samotný si do Margot projektuje svou touhu po Alaně a navíc ví, že Margot je lesba, tudíž od ní nečeká citový závazek. Ženská sexualita není v seriálu zobrazována jako nebezpečná. Mason sice vidí v Margotině sexualitě hrozbu (ve vystřižené scéně říká: „Ze své dělohy udělala zbraň.“4 ) a proto ji doslova kastruje, nicméně je za to potrestán. Ženské postavy své sexuality využívají, ovšem ne jako první, ale v momentně, kdy jim jiná taktika nezbývá.

Feminizace a sexualizace mužských postav skrz male gaze

Unikátnost Hannibala nespočívá pouze v nekonvenčním přístupu k ženských postavám, ale i v nekonvenčním přístupu k mužským hrdinům. A to hlavním hrdinům. Will a Hannibal sice plní model bělošských mužských hrdinů, jejich prezentace ovšem tuto konvenci narušuje. Oba jsou feminizováni (především Will) a sexualizováni (především Hannibal) a to navíc díky nejvíce sexistickému nástroji Hollywoodu – male gaze, jak ho definovala Laura Mulvey ve své eseji Vizuální slast a narativní film.5 Hannibal male gaze totiž převrací a popírá zároveň.

Základem male gaze je ztotožnění se diváka s mužským hrdinou. S Willem Grahamem se ale nelze ztotožnit, protože je nespolehlivý vypravěč, který žije v hyperrealitě prolínající sny a skutečnost. Will také trpí mentální poruchou, neobvyklou empatií, a i když má dobré vlastnosti a je snadné s ním (alespoň v první řadě) sympatizovat, nelze se s ním ztotožnit, protože jeho vnímání světa se příliš liší od reality průměrného diváka. Může se divák ztotožnit s Hannibalem? To je téměř nemožné. Hannibal představuje monstrum, nadčlověka (ostatně má nadlidské schopnosti jako např. čich a nepředstavitelná schopnost strategie a inteligence), o jeho životě ví člověk naprosté minimum a pouze jeho projevy náklonosti k Willovi a Abigail, ač často diskutabilní, zabraňují jeho naprosté dehumanizaci. Přesto je těžké jej odsoudit a mít k němu odpor. Hannibal představuje dokonalého gentlemana, šarmantního, elegantního, vzdělaného, chytrého a zdánlivě slušného. Divák by se s ním rád ztotožnil, protože je skutečně obdivuhodný, jenže je také vrah a k tomu kanibal. Vyvolává v divákovi ambivalenci kontrastem svého projevu a chování a navíc vytváří nádherné věci, jako například lákavé pokrmy z lidského masa. Hannibal svádí publikum, jako manipuluje s postavami. Nutí diváka prožívat morální dilema a tím mu znemožňuje se s ním ztotožnit. Vytváří se tedy distance mezi divákem a hlavními postavami. To se vztahuje ale pouze na Hannibala a Willa, a to za předpokladu vycházení z premise male gaze, kdy se divák ztotožňuje s ústřední postavou, která se dívá. Divák se ovšem může ztotožňovat s jinými postavami (Jack, Alana), které ale nejsou obvykle spojován s konceptem male gaze.

Ztotožnění je znemožněno, nicméně voyeurismus zůstává. Sledovaným pohledem se stává samotný Graham. Tento voyeurismus je znát především v první řadě. Will je středem zájmu coby hlavní postava, ale divák se nedivá skrz něj, ale na něj. Až s jistou perverzí jej sleduje ve velmi zranitelných situacích. Když Graham spí, třese se v horečce ve své posteli, chodí ve spaní, prožívá halucinace a probouzí se uprostřed noci na silnici, či na střeše svého domu. Nesleduje jej ale jen divák, ale i ostatní postavy. Často se kamera soustředí na Willa a poté se ukáže, že jej jiná postava sleduje z rohu místnosti (např. Jack Crawford v přednáškovém sále a Beverly Katz v pokoji zavražděné dívky v prvním díle první řady). Navíc Willa pronásledují jeho vlastní přízraky, jež mají konkrétní podobu (opeřený jelen, černé monstrum s parohy).

Ostatní postavy (kladné i záporné) Willa svým způsobem zneužívají, hlavně Hannibal a Jack, tudíž tento druh sledování není až tak překvapivý. Má ovšem co dočinění se scopofilií. Právě proto že jej kamera, divák, ale mnohdy i postavy pozorují v okamžicích, kdy působí zranitelně. To jej erotizuje. Hannibal a Alana, každý jindy a jinde, zastihnou Willa po probuzení, pouze v jeho nočním úboru (trenýrky a tričko) a bosého. V obou případech dochází ke kontrastu, protože Hannibal i Alana jsou oblečeni tak, že mají většinu části těla zakrytou. Will je téměř polonahý, obnažený, navíc nemá brýle, které někdy používá, aby se „schoval“ před svým okolím. I když je Will sám, kamera na sebe bere pozici voyeura. Sleduje jej schouleného na posteli, když se probouzí zpocený z noční můry a svléká si tričko. Sleduje ho ve sprše. Sleduje ho při sexu. Will představuje předmět zájmu, na něj se soustředí všechny pohledy. Je na něj nazíráno podobně, jako se v jiných audiovizuálních textech uplatňuje male gaze na ženy.

Will je předmět Hannibalova zájmu a je jím neustále sledován.

Mezi Willem a Hannibalem se vytváří vztah, jež je implicitně platonicky homosexuální. Sexualita není nikdy diskutována, o ni ale ani nejde. Jejich vztah má mocenský a obsesivní ráz. Homoemoční podtext je podržen právě způsobem, jakým Hannibal Willa sleduje. Pro Hannibala Will představuje objekt zájmu. To male gaze komplikuje a mění do queer, tedy nekonvenční a ne-heteronormativní, podoby. S přihlédnutím k manipulativnímu chování Lectera navíc lze říct, že voyeuristický male gaze zastupuje Hannibalův pohled, protože on Willa opravdu pozoruje a snaží se ho ovládnout.

Hannibalův homoemoční vztah k Willovi vyjádřený pohledy kamery zastupujícími jeho pohled Willa esteticky feminizují. Dále je zde jeho až nadpřirozená schopnost empatie. Empatie bývá v kultuře tradičně spojována se ženami. Tato vlastnost také podrývá Willovu mentální stabilitu a činí jej zranitelným. Následkem toho s ním jiné postavy, obvykle mužské (ale například i Margot), manipulují a ještě více ničí jeho psychické zdraví. Will je tedy obětí a to největší ze všech.6 Dá se také říct, že když Hannibal Willa připravuje o duševní i fyzickou sílu (tím, že u něj nechá rozvinout encefalitidu), zároveň mu symbolicky odebírá maskulinitu.

Druhá řada pak představuje návrat k maskulinnímu status quo. Will se uzdraví, začne mít jasno v tom, komu věřit, a jak k věcem přistupovat. Aby Hannibala dopadl, musí se dostat na jeho úroveň. Stává se vrahem, člověkem fyzicky i psychicky zdatným k tomu, aby zabil. Stává se lovcem, což podtrhuje jeho zavraždění a znetvoření Randalla Tiera, jež používal zvířecí kostým pro své vlastní vraždy. Lov je v naší kultuře tradičně maskulinní záležitost (ačkoli to v samotném seriálu popřela Abigail). Hannibal svou kompetencí, chladnokrevností, strategickou myslí a fyzickou silou, díky čemuž se stává neporazitelným i pro jiné vrahy, jež mu usilují o život, představuje maskulinitu. Will se snaží přiblížit Hannibalovi, usiluje tedy také o maskulinitu. To však nevyvrací homoemoční podtext jejich vztahu, ten je naopak v druhé řadě ještě posílen. Maskulinita a homoerotika se tedy nevyvrací, jak by tomu konvenčně bylo.

Poslední prvek, jenž komplikuje male gaze, je sexualizace Hannibala Lectera. Na Willa je sice upřen pohled, který je voyeuristický a někdy i eroticky implicitní. Ovšem je to Hannibal, ztělesňující maskulinitu a objektivizujícího pozorovatele, nehledě na nemožnost ztotožnění se, který je snímán se sexuálním zájmem. U Hannibala je dán velký důraz na smysly a jejich použití. Má až nereálně vytříbený čich. Rád se obklopuje krásnými věcmi, aranžuje jídlo do uměleckých tableaux a dbá na svůj vzhled. Hledá krásu i v morbiditě a odpudivosti. Rád pozoruje krásu. Poslouchá klasickou hudbu. Dává si záležet na tom, co jí, je gurmán. Evidentně si tedy dopřává to nejlepší pro své smysly. Zbývá hmat. Hmat je důležitý, protože Hannibalovy ruce jsou nástrojem k vraždě, přípravě jídla, kreslení. Hannibal má klidné vzezření, zbytečně neplýtvá pohybem a proto kdykoli pracuje s rukama, divák jej nutně pozoruje.7 Při scénách, kdy Lecter připravuje jídlo, jsou záběry, logicky, zaměřeny na jeho ruce. Pohyby jeho rukou jsou pomalé, až lascivní. Zvláště ve scénách, kdy se dotýká rukama Willa. Především v druhé řadě se Hannibal při několika příležitostech dotýká Willa způsobem, který není nijak sexuální, nicméně vypadá sexuálně (např. bere mu pistoli z rukou, omývá mu zkrvavené prstní klouby ve vodě). Protože tato fragmentace těla je sexuální. Divák se má dívat na způsob, jakým ruce používá, má vidět implicitní erotický význam. Pro Hannibala je jídlo erotický zážitek. Will je pro Hannibala nejdokonalejší lidská bytost, fascinuje ho, svádí ho.

Záběry Hannibalových rukou často vytváří erotické implikace.

Sexualizace Hannibala se projevuje i v zabírání jeho celé postavy. Například během sexuálních scén s Alanou kamera nezaostřuje na ni, což by odpovídalo tradičnímu male gaze objektivizující ženské tělo, ale na něj, na jeho záda, ruce a ramena, která poutají pozornost, protože jsou v popředí a odráží se na nich světlo. I mimo sexuální scény se kamera soustředí na Hannibalovo tělo. Hannibal a Will se v seriálu objevují mnohem častěji polonazí, než jejich ženské kolegyně. Oba jsou předmětem sexuálního zájmu. Dokonce i v situacích, jež nemají sexuální význam. Ve čtvrtém díle druhé řady se Matt Brown na Willův popud pokusí zabít Hannibala. Napadne ho v bazénu, poté ho připoutá tak, že vypadá jako ukřižovaný a nechá ho balancovat na kbelíku, se smyčkou kolem krku a podřezanými žilami. Kamera Lectera v této situaci pomalu zabírá od noh až k hlavě. To je klasický způsob, jak se snímají ženy. Nemluvě o tom, že tyto scény bezostyšně objektivizují Browna, který je – stejně jako Hannibal – pouze v plavkách. Když omráčí Hannibala v bazénu, stojí nad ním, zabírán z podhledu, shlíží na něj, rozkročený, s pootevřenými ústy a zdvihajícím se a klesajícím hrudníkem. Tento záběr skutečně působí sexuálním dojmem. Aby ne, vždyť plánovaná vražda Hannibala je Brownovo dvoření se Willovi.

V jiné scéně se Willovi zdá, že vraždí Hannibala, který je tentokrát připoutaný ke stromu. Kamera zabírá detail na Hannibalův krk, jak se utahuje kolem něj lano. Fragmentace těla spojená se sexuálním podtextem. Ostatně Will později prohlašuje, že si představuje, jak Hannibala zabíjí vlastníma rukama. Tady skutečně dochází k jisté sexualizaci násilí, ale násilí samotné není sexuální, pouze vyvolává implicitně erotický dojem právě tím, jak je snímáno. Jenže tady jde o násilí páchané muži na mužích. A jsou to oni, které male gaze sexualizuje.

Je Hannibal feminista?

Nehledě na použití některých sexistických vyprávěcích postupů je třeba uznat, že Hannibal dělá vše proto, aby se vyhnul misogynnímu pojetí. Protože i fridging a viktimizaci komplikuje a používá netradičním způsobem. Navíc v komparaci s tím, jak reprezentuje ženy a muže, je to jen drobná vada na kráse. Hannibal totiž dokazuje, že horor ani krimi opravdu nemusí sexualizovat ženy. Vytváří unikátní pojetí genderu tím, že nestaví ženy a muže do binárních opozic. Zde bojují lidé s monstry, a hranice mezi nimi se může proměňovat.

Reverzní užití male gaze pomáhá dotvářet ambivalenci hlavních postav a rozrušuje identifikaci diváka s nimi. Male gaze zaměřený na mužské protagonisty je radikální a unikátní krok. Komplikuje nejen vnímání (anti)hrdinů divákem, ale i samotný prostředek. Hannibal se tímto skutečně vymezuje vůči současné, nejen americké televizní tvorbě.

Ano, Hannibal je feministický. Ano, někdy se mu tento přístup nedaří udržet, když využije utrpení ženských postav ke katalýze děje. Tady ovšem vzniká dilema – dát prostor ženským postavám, ale odsoudit je tak k záhubě, nebo je nechat stát stranou, aby přežily?

Hannibal

Tvůrce: Bryan Fuller
Scénář: Bryan Fuller, Thomas Harris
Hudba: Brian Reitzell
Kamera: James Hawkinson, Karim Hussain
Hrají: Hugh Dancy (Will Graham), Mads Mikkelsen (Dr. Hannibal Lecter), Caroline Dhavernas (Dr. Alana Bloom), Hettienne Park (Beverly Katz), Laurence Fishburne (Jack Crawford), Scott Thompson (Jimmy Price), Aaron Abrams (Brian Zeller), Kacey Rohl (Abigail Hobbs), Vladimir Jon Cubrt (Garret Jacob Hobbs), Lara Jean Chostorecki (Freddie Lounds), Gillian Anderson (Dr. Bedelia Du Maurier), Katharine Isabelle (Margot Verger), Michael Pitt (Mason Verger), Cynthia Nixon (Kade Prurnell) ad.

USA, NBC (2013 – 2014), 2 řady / 13 dílů, 45 minut

Použitá literatura:

• MULVEY, Laura. Vizuální slast a narativní film. Iluminace 5, 1993, č. 3

Elektronické zdroje:

• DOYLE, Sady. Hannibal’s Feminist Take On Horror. In These Times. [Online] 2014-03-11. [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://inthesetimes.com/article/16398/hannibal_feminist_horror
• BAILEY, Shanice. Representation and Spectatorship in NBC’s Hannibal. The WST Feminist. [Online] 2014-05-10 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://wstfem.blogspot.cz/2014/05/representation-and-spectatorship-in.html
  Hannibal and the Subversion of the Male Gaze by tenebrica. The Fan Meta Reader. [Online] 2014-09-04. [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: https://thefanmetareader.wordpress.com/2014/09/04/hannibal-lecter-and-the-subversion-of-the-male-gaze-by-tenebrica/
• SANDERS, Jessica. Radical Feminist Analysis of NBC’s Hannibal. The Introduction To Rhetorical Studies. [Online] 2014-04-03 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://introductiontorhetoricalstudies.wordpress.com/2014/04/03/radical-feminist-analysis-of-nbcs-hannibal/
  What Hannibal Can Teach Us About Abuse. Radioactive Subtext. [Online] 2013-06-21 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://radioactivesubtext.wordpress.com/2013/06/21/what-hannibal-can-teach-us-about-abuse/#more-356
• GOSTOMSKI, Amanda. Why Hannibal Has Huge Female Fanbase. The Artifice [Online] 2013-06-13 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://the-artifice.com/why-hannibal-has-a-huge-female-fanbase/
  NBC’s Hannibal Cinematography Is Beautiful. Tumblr Fan Blog. [Online] 2014-06-03 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://chiltonsfacehole.tumblr.com/post/87670764232/nbc-hannibals-cinematography-is-beautiful
• SIMONE, Gail. Women In Refrigerators. [Online] 1999-03 [Citace z 2015-01-06] Dostupné z: http://www.lby3.com/wir/
• BARTOL, John. Dead Men Defrosting. [Online] Citace z 2015-01-06. Dostupné z: http://www.lby3.com/wir/r-jbartol2.html