Válka včera, dnes (i zítra?) na XXII. Semináři ruských filmů

OHLÉDNUTÍ za XXII. ročníkem Semináře ruských filmů – KVĚTA LUJKOVÁ –

Letošní Seminář ruských filmů začal na „černý“ pátek 13. 11., a nebylo náhodou, že v dnešní době, která je prosycená xenofobií a obavami z budoucnosti, bylo hlavní téma zaměřené na zobrazení válečných konfliktů. O co aktuálnější a děsivější se mi zdály pařížské události, do kterých jsem se v sobotu probouzela po tom, co jsem v pátek večer viděla surrealistický film Noha (1991)…

Hlavním tématem XXII. ročníku Semináře ruských filmů, který proběhl ve dnech 13.–15. listopadu 2015 v kině Svět v Hodoníně, tedy byly obrazy války v ruské kinematografii. Nejednalo se však jen o filmy, týkající se druhé světové války, ale také té občanské (Čapajev). Připomenuty byly též pozdější válečné konflikty, jako boje v Afghánistánu (Noha) či Čečensku (Válka). Válečná tématika odjakživa patřila mezi hlavní okruhy, které ovlivnily celou jednu velkou část (post)sovětské kinematografie. Záměrem Semináře však nebylo zahltit diváky depresivními tituly a davovými scénami. Filmy, které byly promítány, se snažily o co největší stylový i žánrový rozptyl. Kromě klasických válečných filmů se promítly i melancholické komedie, dramata, kultovní agitky či dokumenty. Zároveň bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjel styl jednotlivých žánrů či případně mohli diváci jednotlivé žánry porovnávat. V případě moderního akčního spektáklu Stalingrad (2013), který se promítal hned po syrovém dobovém dokumentu o obléhání tehdejšího Leningradu Blokádě (2005), to byla až neuvěřitelně protikladná juxtapozice.

Letos jsem opravdu neměla výhrady proti dramaturgii Semináře. Jednotlivé filmy na sebe dobře navazovaly nebo se tématiky pěkně střídaly, takže člověk nezůstával přesycen jedním žánrem. Snad jen protože měl letošní Seminář jednotné téma, navíc v dnešní době ožehavé a aktuální, trochu mi na něm chyběla jakákoliv přednáška nebo diskuze na téma „válka v ruské kinematografii“. Tak jsem si musela vystačit s jednotlivými úvody k filmům a informacemi v brožuře, která se každý rok k příležitosti Semináře tiskne. A které filmy mi přišly zajímavé? Prakticky skoro všechny. Každý snímek byl něčím unikátní nebo s válkou operoval neotřelým způsobem. Mohla jsem tak vidět vysoce umělecké filmy jako je kultovní Ivanovo dětství (1962), ale třeba i V mlze (2012), které mě příjemně překvapilo svou prací s mizanscénou a tichem, takže bylo poutavé v kině sledovat tuto vizuálně uchvacující křížovou cestu. Nesmím zapomínat ani na afgánskou válku, kterou surreálně popisovala Noha (1991), jejíž snové scény a nelineární narace na plátno přenesly psychickou křeč a šílenství, kterými trpěl hlavní představitel.

Seminář neopomněl promítnout ani filmy, které pracovaly s okrajovou tématikou – s osudy otců a matek (či žen) během druhé světové války. Oba filmy, jak Otec vojáka (1964), tak Ženy zůstaly samy (1967) se pustily do zodpovězení otázky, co dělali rodiče nebo manželky těch, kteří odešli do války. Pro mě nejpozoruhodnější byly ale snímky o válce, které byly točené ještě během jejího trvání. Myslím tím jak jemně naivní drama Mášenka (1942), které svým pozitivismem podporovalo tisícovky vojáků na frontě, tak nadčasový akční thriller Válka (2002), jenž je slepencem mockumentárního a videoherního žánru, kde je přítomné násilí zobrazováno s až děsivou lehkostí.

V rámci doprovodného programu mohli diváci ve foyer kina Svět zhlédnout výstavu reprodukcí sovětských agitačních plakátů z 2. světové války. Výstavu zapůjčilo Ruské středisko vědy a kultury v Praze. Ač byla výstava vizuálně působivá, občas mě zarazila gramatická nesprávnost jednotlivých českých popisků a překladů. Závěrem ale musím říci, že i přes některé mé výhrady se mi letošní Seminář líbil nejvíce ze všech tří ročníků, na kterých jsem byla. Bylo to možná jak homogenním tématem, tak skvěle poskládaným harmonogramem festivalu, do kterého byly vybrány zajímavé snímky, jež měly za následek možná ještě větší účast než loni. Proto doufám, že všichni ti, kterým se letošní Seminář ruských filmů líbil, neopomenout navštívit II. ročník Dnů ruského filmu, který bude probíhat od středy 25. 11. do neděle 29. 11. 2015 v kině Atlas v Praze.