Je Adam Klos dobrý soudce?

SERIÁL – REFLEXE: Život a doba soudce A.K. (režie: Robert Sedláček, Radim Špaček, Bohdan Sláma, 2014) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Varování: text obsahuje spoilery.

Jsem si téměř jist, že jméno režiséra Roberta Sedláčka zaznamenala většina televizních diváků poprvé až při udílení státních vyznamenání. Přitom rok 2014 byl pro tohoto tvůrce z profesního hlediska docela bohatý. V únoru uvedl do kin snímek Dědictví aneb Kurva se neříká. Nejsem si jist, zda se tento film dočká osudu svého předchůdce, neboť komediální moralita Věry Chytilové z roku 1992 měla nejprve úspěch u diváků a posléze se dočkala i kritického docenění, zatímco nad pokračováním shodně vrtí hlavou všichni. Tluče se v něm totiž Sedláčkova režie (hezké obrázky, ale těžko vystopovatelný další autorský vklad) s nesoudržným, nelogickým a pohříchu málo zábavným Polívkovým scénářem. Tento tvůrčí přešlap ve své dosud kvalitativně vyrovnané filmografii napravil Sedláček dvěma televizními projekty. O dokončení cyklu České století, který zmapoval klíčové okamžiky našich moderních dějin v dramatickém oblouku od vzniku samostatného státu po jeho rozdělení, psal kolega Daniel Vondra nedávno. A jak dopadl ambiciózní pokus na poli televizního seriálu?

V Životě a době soudce A.K. vidím především sympatickou snahu navázat na jeden z nejzajímavějších seriálových počinů 90. let – Na lavici obžalovaných justice (1998, režie Martin Hollý). V něm scenárista Jiří Křižan na práci soudců okresního soudu ve fiktivních Bojanech dokumentoval společenský marasmus, jehož byla justice věrným odrazem. Dva mladí soudní čekatelé, panoptikum minulostí různě zatížených soudců a advokátů, inspirace kauzami, které svého času hýbaly mediálním prostorem, mysteriózní prvek se snovými výlety protagonistů do tajemné jeskyně, odkazy na Davida Lynche a Křižanův vyhrocený antikomunismus nejspíš běžného televizního diváka znepokojily natolik, že k zamýšlenému pokračování nikdy nedošlo. Mělo se odehrávat na půdě soudu krajského, kam byla (pokud se dobře pamatuji) postava nejschopnějšího (rozuměj: nejčestnějšího) soudce Jurky (Jan Novotný) svými nadřízenými vykopnuta.

Vedle létání soudce ještě vesluje a rybaří.

Soudce A.K. nemá tak široký záběr. Titulní hrdina, čtyřicátník Adam Klos (David Švehlík) rozhoduje „pouze“ občansko právní spory (Justice se zabývala i některými trestními řízeními) a celkové ladění seriálu má spíše existenciální než společensko kritický charakter. Všech třináct epizod scenáristicky ošetřil Zdeněk Zapletal, který se Sedláčkem již spolupracoval na dvou televizních kriminálních filmech (výborní Sráči tematizovali všudypřítomnou korupci, Ženy, které nenávidí muže byly noirem trochu si utahujícím z popularity severských kriminálek). O režii se pak Sedláček podělil se dvěma dalšími výraznými kolegy, vrstevníkem Radimem Špačkem, který jako jediný už nějaké zkušenosti se seriálovou produkcí nasbíral, a Bohdanem Slámou. Zvýrazněné jméno v úvodních titulcích divákovi vždy napoví, který z trojice za danou epizodu (soudní kauzu) zodpovídal, navíc si režiséři rozdělili i dějové linky, které celý seriál spojují. V rámci tohoto experimentu se podle Sedláčka věnoval on hrdinovým vztahům, Sláma rodinným vazbám a Špaček kriminální linii (pravděpodobně jde o postupně se rozvíjející motiv anonymních výhrůžek, které Klos dostává).

U těchto linek se chvíli zastavme. Přiznám se, že právě vztahová oblast mi přišla nejméně zajímavá. Zapletal umí zpracovat přátelský (případně kolegiální) vztah dvou mužů (viz výše jmenované filmy a zde postava vyšetřovatele Igora, zřejmě Klosova bývalého spolužáka, v podání Marka Daniela), ale jakmile jde o ženy, už si tak jistý není. Až chorobná fixace atraktivního (tedy inteligentního a finančně zajištěného) muže v nejlepších letech na jedinou ženu, která se s ním z vlastní vůle rozešla, mi nepřipadala příliš věrohodná (i když připouštím, že není nesmyslná), následné peripetie psychoterapeutických sezení až příliš upomínaly na seriál HBO Terapie (2011), vycházející ze zahraniční předlohy. Navíc se v těchto pasážích o hlavní postavě divák nic moc nového nedozví a snaha spojit tuto linii s rodinnou (skrze obraz namalovaný terapeutčiným otcem) vyznívá trochu křečovitě. Mnohem lépe se daří propojit linie rodinné a kriminální. Klosův otec (Jiří Bartoška) i matka (Daniela Kolářová) pracují ve stejné branži (on je ústavní soudce, ona úspěšná advokátka), posléze se ukáže, že si autor anonymů prostě spletl adresáta, a na povrch vyplave nepěkný hřích minulosti. Ten zvýší odcizení, které Adam vůči svým rodičům cítí (nehledě na to, že odcizení mezi rodiči navzájem se dostalo do bodu, odkud většinou nebývá návratu).

Ani peklo není horší než zhrzená sekretářka.

O fungující rodinné zázemí se tedy hrdina opřít nemůže, partnerka Laura si po pětiletém soužití sbalila kufr, zbývá práce, ale i o té (a tím pádem sám o sobě) začíná Adam Klos pochybovat. Hned v první epizodě má jeho rozhodnutí (jakkoli je po právní stránce v pořádku) fatální následek, s nímž se jako člověk nedokáže jen tak vyrovnat. Jednotlivé soudní kauzy Zapletal (podobně jako Křižan) staví na základech skutečných případů, právní procedury jsou samozřejmě maximálně zhuštěny. V těchto pasážích, tvořících páteř každé epizody, scenárista sahá k hrdinovu vnitřnímu monologu. Ten svou (sebe)ironií jednak líčení poněkud odlehčuje, jednak si divák má uvědomit, že žádný soudce není naprogramovaný robot, který po vyslechnutí obou stran a prozkoumání důkazního materiálu vynese příslušný verdikt, ale především člověk, jenž si do práce (byť podvědomě) přináší myšlenky a emoce formované jeho soukromým životem.

Na tomto místě je třeba vyzdvihnout hlavní devizu celého projektu, a sice casting. Ve scénách ze soudní síně nelze příliš režijně čarovat (nanejvýš sem tam používat nevtíravé kamerové jízdy a přeostřovat), takže pozornost diváka musí upoutat text a jeho interpreti. Spolupráci s fešným a herecky disponovaným Davidem Švehlíkem si Sedláček vyzkoušel již dříve (Pravidla lži, Největší z Čechů), obsazení i té nejmenší vedlejší role je v seriálu věnována maximální pozornost (Jan Novotný v roli advokáta, Kateřina Brožová jako celebrita nebo Tomáš Turek coby podivínský syn – vzpomínáte si na Špačkovu Etiketu?). Dle mého názoru poněkud selhává Jitka Čvančarová, která by měla táhnout terapeutické pasáže, ale svou přítomností seriál spíše zdobí, než že by vytvářela nejednoduchou figuru, která přes počáteční profesní zdrženlivost nakonec milostně vzplane.

Sedláčkovo alter ego Jaroslav Plesl v roli advokáta.

Stejně jako jeho zmíněný předchůdce nemá ani seriál Život a soudce A.K. bezbolestně bavit. Ukazuje peklo soudního řízení, peklo o to horší, že si ho vzájemně připravují úplně obyčejní lidé (výjimku tvoří snad jen na dva díly roztažený spor o syna a posléze část majetku rozvádějícího se miliardáře Pauluse). Každý, kdo byl někdy účastníkem podobného řízení (třeba jen v roli svědka), ví, že nejde o žádný duši povznášející zážitek, neřkuli legraci. Zároveň má odvahu v době, která vyznává spíše únikovou televizní zábavu, uvést duševně tápajícího hrdinu, jeho hledání zodpovědného přístupu k práci i druhým lidem a svého místa ve světě, člověka zmítaného pochybami. Pro někoho tím pádem nezajímavého ufňukaného bolestína s nevyřešeným vztahem k rodičům, pro mě sympatického, protože důležité otázky si kladoucího, přemýšlivého člověka, který svoje emoce jen skrývá za profesní maskou.

Tomáš Turek v Etiketě nedával pozor.

Ještě slovo k otevřenosti závěrečného dílu, která mnohé diváky nepříjemně zaskočila. Opravdu není důležité vědět, zda Adamův kamarád Igor své zranění přežije, či nikoli, stejně jako to, zda se Adam a Laura dají, nebo nedají znovu dohromady (zvláště, když přistoupíme na to, že postava Laury je ve své podstatě metaforická a zastupuje vše, co hrdina v životě hledá). Od takových jednoznačných odpovědí je zde červená knihovna. Spíše než případným diváckým tlakem vynucené pokračování bych si přál další netuctový projekt, který se odvážně podívá na to, co se děje nejen kolem nás, ale především v nás samotných.

Život a doba soudce A.K.

Režie: Robert Sedláček, Radim Špaček, Bohdan Sláma
Scénář: Zdeněk Zapletal
Kamera: Petr Koblovský
Hudba: Petr Marek
Hrají: David Švehlík, Jitka Čvančarová, Jiří Bartoška, Daniela Kolářová, Marek Daniel, Zuzana Norisová, Andrea Buršová ad.
13x 53 min.
Premiéra: 1. 9. 2014 (ČT1)