Hodnej kluk Viva
Koncem ledna vstoupil do českých kin mezinárodně úspěšný irsko-kubánský koprodukční film Viva režiséra Paddyho Breathnacha. Snímek reprezentoval Irsko v nominacích na Oscara a také se dostal do oficiálního výběru festivalů Sundance a Telluride. Citlivý příběh filmu zkoumá, jaké to je, když se střetnou světy travestitů a bývalého boxerského šampiona. Je silnější touha po rodině, nebo po seberealizaci?
Zatímco mnozí muži žijící v Paříži Karibiku prahnou po velké kariéře v boxu, Jesús (Héctor Medina), hlavní hrdina snímku Viva, je jiný. Lákají jej umělá prsa, paruky, blyštivé šaty, výrazné šperky a další atributy travesti show. Mladý kadeřník Jesús pracuje v havanském nočním klubu, kde se stará vystupujícím umělkyním o jejich paruky. Pracovní dobu tak tráví v šatně mezi travestity, které tiše a fascinovaně pozoruje, naslouchá jejich debatám a přihlíží vzájemným konfliktům. Ze zákulisí obdivně sleduje vystoupení a tajně sní o tom, že se stane jednou z těchto celebrit.
Paradoxně má přitom boxování v krvi, neboť jeho otec Ángel (Jorge Perugorría) byl slavným boxerem. Jesús jej však nikdy nepoznal a otec je pro něj prakticky mrtvý. Otcovskou roli v jeho životě zastává postarší travestita Mama (Luis Alberto García), jenž se stává jeho mentorem a vzorem. Viva je osobním dramatem Jesúse, a film se proto úzce zaměřuje pouze na jeho životní prostor (prostředí, ve kterém se pohybuje, a osoby, se kterými se stýká). Díky tomu se ocitáme v jakémsi zvláštním bezčasí a v prostoru bez očividných stop dějinných událostí, bez politiky, bez (krásného) umění a kultury, bez zdánlivé existence jiných společenských vrstev. Je to svět prázdnoty, pro kterou Jesús nachází náplň v podobě travesti show.
Jesús je hodný, lehce zakřiknutý snílek, jenž se rád toulá ve svých fantaziích. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy dochází k uvědomění a dospívá k rozhodnutí – v travesti show nachází smysl života. Sledujeme jeho první nesmělé tápavé kroky a krůčky vstříc blyštivému snu. Ve chvíli, kdy jej nikdo nevidí, popouští uzdu svým představám, fantaziím a touhám. Běžný krok nahrazuje zženštilou chůzí, vlní se v bocích, tančí si a zpívá nebo tajně zkouší kamarádčinu rtěnku. Sledujeme postupný vývoj ve formě objevování nově nalezené identity a její pronikání do běžného života. Jesús dokonce dostává příležitost vystoupit na pódiu (pod uměleckým pseudonymem Viva). Ve chvíli, kdy má svůj sen na dosah, však vše zmaří návrat jeho skutečného otce Ángela.
Viva má velmi zvláštní, poutavou intenzitu danou rytmem příběhu, střihu a pohybu v obraze. Film se nezastaví ani na chvíli. Postavy jsou neustále v pohybu (přemisťují se, tančí, hádají se a zuřivě gestikulují) a rušné ulice křižují nejrůznější dopravní prostředky. To vše se odehrává za doprovodu melodií kubánské hudby. Tuto intenzitu však postupně nahrazuje intenzita citová, která přebírá otěže příběhu. A to právě ve chvíli, kdy se na scéně náhle objeví Jesúsův otec vracející se domů z vězení. Vpád machistického alkoholika Ángela, který nikdy nejde pro ránu daleko, je zásadním zlomem Jesúsova dosavadního života a nastoleného trendu. Do pohybu se nyní dostávají především pocity a emoce, které nově řídí rytmus filmu.
Ángel bere Jesúse s sebou do boxerského klubu a ukazuje mu svůj svět. Jesús se setkává s prostředím boxerů, jež představuje naprostý opak nočního klubu. Ocitá se na pomezí dvou světů, které nemohou být odlišnější. Viva pracuje s touto polaritou velmi výrazně (včetně barevné stylizace). Film je skromný co do počtu postav, ale také lokací, kterým dominují tři prostory, a to právě boxerský klub, travesti klub a Jesúsův byt, jenž funguje jako spojnice mezi těmito dvěma odlišnými světy. Ty zároveň mají své zástupce v podobě Mama a Ángela. Jsou to muži podobní věkem i tělesnou konstrukcí a oba současně představují pro Jesúse postavu otce. Jesús toužící po rodině, ale také po osobním a uměleckém naplnění náhle čelí nesnadnému úkolu volby.
Ze svého biologického otce Ángela má strach (chvílemi se zdá, že jím dokonce pohrdá a že je mu odporný), ale cítí z něj snahu a vůli pokusit se najít si k synovi cestu. Postupně poznávají jeden druhého, vzájemně se od sebe učí a snaží se stanovit fungující pravidla společného soužití. Nešikovně a velmi pozvolna se ohmatávají jako dva šlahounky popínavé rostliny před tím, než se do sebe víc a pevněji zapletou. Cestou pokus – omyl spojenou s řadou emocionálních výbuchů a velmi vypjatých situací a prostřednictvím mnoha rozhovorů a ústupků dochází k postupnému budování a utužování vztahu mezi nimi. Ani pro jednoho není snadné akceptovat odlišnost toho druhého, ale nakonec dospívají k vzájemnému respektu a pochopení.
Silný a především smířlivý závěr filmu je poněkud překvapivý vzhledem k prostředí, v jakém se film odehrává, a k úvodní charakteristice postav. Žádná z nich dokonce ve výsledku nevyznívá vysloveně záporně či zkaženě. Na druhou stranu si vzájemně nemají moc co závidět anebo vyčítat. Všichni jsou na jedné lodi, nikdo nic nemá a každý se nějak protlouká. Žijí v drsném světě bez pravidel, ale ačkoli se tu děje mnoho zlého, také prostředí celkově vyznívá poměrně líbivě. Viva se totiž nesnaží o autenticitu a Breathnachovi nejde o obraz kubánského života na sociálním dnu. Viva je intimní drama Jesúse – postavy, která mlčí. Jeho myšlenky neznáme, nemůžeme proniknout do jeho nitra, ale díky uhrančivému hereckému projevu hlavního představitele to vůbec nepostrádáme. Jesúse poznáváme skrze okolí, v jakém (a jak) se pohybuje. Slova a myšlenky nahrazuje řeč těla a mimika. Kde promlouvají oči Héctora Mediny, slova jsou zbytečná.
Možná to způsobila snaha oslovit širší diváckou obec, každopádně film divákovi bohužel nepřináší nic víc než dobře zpracovanou líbivou hru na city v artovém balení. Viva je stejně jako hlavní protagonista Jesús velmi citlivý, ale podobně jako jeho svět také prázdný a plochý film. Příběh nabízí silné drama s lehce sentimentálním srdcem, jehož počáteční dynamiku však postupně vytlačuje příliv (místy až křečovitých) emocí.
Viva
Režie: Paddy Breathnach
Scénář: Mark O’Halloran
Kamera: Cathal Watters
Střih: Stephen O’Connell
Hudba: Stephen Rennicks
Hrají: Jorge Perugorría, Luis Alberto García, Héctor Medina, Luis Manuel Álvarez, Laura Alemán
Irsko, Kuba, 2015, 100 min
Česká premiéra: 26. 1. 2017 (Artcam)
Autor
