V intencích komunikace

RECENZE: Lucia Veselá: Mezi Námi – (11. 8. – 11. 9. 2020, Galerie XY, Dolní náměstí 23/42 Olomouc, kurátor David Bartoš) – MICHAL ČEPELKA VON BRAUNAU – 

Výstava Mezi Námi v olomoucké Galerii XY formálně pojímá široké spektrum médií. Divák zde může nahlédnout malbu, prostorovou tvorbu a instalace, ale i fotografické a multimediální přístupy slovenské výtvarnice Lucie Veselé, kterou v Olomouci uvedl kurátor David Bartoš. Jak už název výstavy napovídá, jejím leitmotivem jsou vztahy. Toto jednoduché pojítko se v průběhu výstavy mnoha způsoby variuje. Doslovnou vztahovou anabázi jako z telenovely tu bude návštěvník hledat marně. Vztahy se spíše samy nenápadně a citlivě vynořují pomocí vystavených děl, která divák vnímá také s přesnou citlivostí.

V horním patře galerie je dominantou výstavy florální stěna pokrytá klasy divokých obilnin, umístěná do středu místnosti. Z obou stran tohoto objektu jsou přistavené židle pro pozorovatele stěny, či dokonce případné lidské přijímače a vysílače dialogu. Tito lidé se právě komunikací mohou dostat do vzájemného vztahu osob, které vnímají tutéž stěnu, každý ale z jiné strany. Zdánlivě podobně působí dutý kupolovitý objekt, který nalezne divák v suterénní části galerie (tzv. “Galerie XY-1”). I on je pokryt jemnými klásky lesních travin. V tomto případě se však galerijní prostor nerozděluje, nýbrž modeluje, a vzniká zde prostor nový – divák si do kopule může vlézt a ocitnout se tak na relativně chráněném místě. Hluboké a táhlé dýchání vycházející z audia ukrytého ve stěně objektu pak evokuje přirozenou cestu k usebrání se a hledání vnitřního dialogu se sebou samým.

Tyto objekty, ale i další instalační prvky (podlaha vysypaná sušenými lučními květy) jsou formálně nejvelkorysejším a zároveň nejlépe komunikativním prvkem celé výstavy. Z příjemné vizuality užitých přírodnin sálá estetika přírody. V této souvislosti mi na mysli vyvstává historická souvislost v podobě vyobrazení matérií zaalpskými malířskými mistry. Například Holbeinův obraz Vyslanců z roku 1533. Oděvy vyobrazených mužů, ale i předměty, které je obklopují, jsou díky precizní a mistrné technice hmatatelně cítit, ačkoliv je vnímáme jen očima. Stejnou preciznost, vytrvalost a cit musela při vzniku přírodních objektů prokázat i Veselá. Jak její vystavené objekty, tak i starý obraz evokují přímo hmatový počitek a nutkání pohladit jemné vlásky klasů travin, stejně jako ozkoušet nejcennější samet vyobrazený Holbeinem.

Ostatně tato touha po dotyku jako přirozeném procesu poznání je výstavou protkána nenápadnou, avšak existující nití. Důkazem je i její završení suterénní videoinstalací, ke které divák dochází po usušených lipových květech kolem série maleb.

Lucia Veselá je jednou z předních reprezentantek slovenské mladé generace malby (což dokazují i její opakované nominace na Cenu malby roku). Její obrazy, které můžeme zhlédnout na výstavě, jsou ovšem trochu jiné, než ty dosavadní. Svou rothkovskou abstraktně-ambientní lyričností vyobrazují vztah dvou barev, které se postupně mísí a prolínají, až vzniká jemný barevný přechod. Konkrétnější motivy převážně chybí a nebo jsou jen jemně naznačeny, a tak obrazy na jedničku plní roli kulis dokreslujících emoční atmosféru celé výstavy. Docela jistě by však měly jiné kontexty v soliterních podmínkách.  

Pomyslnou tečkou výstavy je zmiňovaná instalace videa a audia v suterénu. Ačkoliv jsou tyto dva aspekty čitelně technicky na sobě nezávislé, obsahově se k sobě vztahují. Video zachycuje pár,  který se navzájem hladí, hmatá a popichuje po tvářích, uších, krku a temeni hlavy. Evidentně se snaží navzájem hapticky poznat. Pár představuje žena, kterou je sama autorka výstavy, a muž staršího věku. Ačkoliv i obezřetný divák pochopí narativní souvislosti s celou výstavou, neubrání se romantizujícím kontextům. Což může vypovídat ledacos o daném díle stejně jako o divácích.

Výstava na mě zapůsobila osobitým estetickým jazykem, který dokáže pobavit a potěšit diváka přímých i skrytých chutí. Co mi osobně ve výstavě trochu absentuje, je přítomnost konfliktu, který ke vztahům náleží také, neboť jim dodává dynamiku.

Kromě zmíněných forem najdeme na výstavě ještě několik fotografií, které jsou instalovány převážně ve vztahových dvojicích. Pomocí fotografií Lucie dokumentuje vlastní performativní tendence a konceptuálnější nahlédnutí ústředního motivu výstavy, kterým je komunikace. Fotografie zachycují  momentální nápady, které přišly v danou chvíli, i propracované a promyšlené kompozice. Jako příklad, myslím, názorně poslouží diptych černobílé a barevné fotografie s rukou třímající jemnou klkovitou kouli z gumy, která se přidělává na tužky (asi aby se člověk nenudil při psaní). Hrot tužky se ale zároveň zabodává do zápěstí v místě, kde prosvítají žíly. Jak si vyložit tuto polarizovanou zkušenost jemného sevření gumových vlásků s bodavým pocitem v místě tepny, je na každém z nás.

Po důvodu jeho absence bude možné se autorky zeptat 11. září v rámci komentované prohlídky, která výstavu zakončí.

Michal Čepelka von Braunau

Lucia Veselá: Mezi Námi
výstava 11. 8. – 11. 9. 2020
vernisáž: 10. 8. 2018, 18:00
komentovaná prohlídka: 11. 9. 2020, 17:00
kurátor: David Bartoš
www.xyolomouc.com
https://luciavesela.com/