Quick View: Jan Matýsek | Finalisté Jiné vize CZ 2020

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Finalisté Jiné vize CZ 2020: Jan Matýsek – MARIE MEIXNEROVÁ

Jan Matýsek

Jak jste se dostal k umělecké tvorbě?

Prostě se to tak stalo. Nikdy jsem neměl rozvázaný jazyk, tak to byl jeden z mála způsobů, jak komunikovat. Později bylo takové vyjadřování prostředkem mého pubertálního bouření, a tak jsem skrz svou tvorbu začal chápat věci kolem a taky sám sebe. Proto má moje uvažování nad uměleckou tvorbou kořínky ve vlastní identitě. Když to vezmu chronologicky, k umělecké praxi mi dopomohla babička, pak to byla učitelka ZUŠ Květoslava Herníková a později vedoucí na scénografii Jana Preková. A taky v uměleckých počátcích mi moc pomohla kurátorka Bára Ciprová. Kdo ví, co bych teď dělal, kdybych tyto femmes fatales nepotkal.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Můj vnitřní čert by řekl, že žádné, protože vše, co vznikne je kompromis mezi mnou a jím. On velmi často pochybuje nad tím, že by dílo alespoň připomínalo počáteční představu, na které jsme se dohodli. Vyzdvihl bych proto spíš spolupráce, např. se skladatelkou Natálií Plevákovou a režisérem Markem Mrkvičkou, kteří se podíleli na vzniku již několika mých audiovizuálních počinů. Kromě videa Leviathan’s Wet Dream, které uvidíte letos na PAFu, si rád připomínám společné dílo s Natálií – videoklip Polyethelyne Terephthalate (léto 2019). Je to karaoke písnička o mikroplastech v podání mořských živočichů. Líbí se mi ta veselo-smutná atmosféra. Vystihuje to naši intoxikovanou dobu.

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Vždycky ta, na které zrovna pracuji.

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Zárodky mých prací pochází většinou z hudby nebo textu. Možná je to vlastní obsese narativem, ve kterém spatřuji svého průvodce, hypnotizéra, osobního terapeuta… V poslední době mou obrazotvornost ovlivnilo album DNA Feelings od Aisha Devi. Nemůžu opomenout hudbu již zmíněné skladatelky Natálie Plevákové, se kterou jsme při tvorbě jako jeden mozek, a kterou vnímám při vzniku společných audiovizuálních prací rovnocenně.

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Snad přílišný útěk z reality, nesrozumitelnost, překombinovanost nebo nepřístupnost do onoho světa představ, na kterých každé dílo stavím. Negativní kritika nebo nepochopení mě nutí ještě víc přitlačit, ale jinak.

Na čem právě pracujete?

Právě dopracovávám video Leviathan‘s Wet Dream. Je podivně zakleté. Nějak se mu nechce, abych jej dokončil, protože je na něm pořád co čarovat. Mimoto se ale pomalu připravuji na další větší video-projekt, který bude součástí mé diplomantské práce na AVU. Vracím se v něm k tématu duševního mužství, na které se dívám psychologicky skrz archetypy čerta apod. Bude to určitě velké dobrodružství a snad nejen vlastní iniciační zážitek.

Můžete na závěr čtenářům udělit kulturní tip?

Měli bychom číst pohádky a mýty (ale ne převyprávěné, ty ztrácí kouzlo). A k transcendentálnímu poslechu Aisha Devi (DNA Feelings) a galen tipton (fake meat).