Festival za polárním kruhem

ZPRÁVA z filmového festivalu Tromsø (17.–23. 1. 2022) – MAREK ČERMÁK

Východ slunce 11:07, západ slunce 12:43. „Zimní“ kino promítající pohádky ráno na náměstí, předtím než jdou děti do školy. Všudypřítomný sníh nebo déšť. Tak nějak zhruba vypadá běžný den mezinárodního filmového festivalu v norském Tromsø, sedmdesátitisícovém městě ležícím 350km za polárním kruhem.

Letošní 32. ročník stejně jako většina festivalů po celém světě dlouho čekal na finální rozhodnutí, jestli se bude konat fyzicky, nebo pouze online. Ještě týden před začátkem bylo vše připraveno na variantu, která umožňovala maximální obsazenost sálů padesáti diváky, ale norská vláda čtyři dny před slavnostním zahájením rozhodla, že se tato kapacita mohla navýšit na 200.

Filmový festival v Tromsø nepatří mezi velké a výrazné akce tohoto typu, ve svém soutěžním programu se téměř bez výjimek nachází tituly, které už svou světovou premiéru zažily v minulém roce na prestižnějších přehlídkách, ale v Norsku se zatím neobjevily. Vedle sebe se tak díky programovému týmu mohou v soutěži nacházet snímky jako třeba německý dokument Pan Bachmann a jeho třída, Almodóvarovo drama Paralelní matky nebo v Cannes premiérovaný Bergmanův ostrov. Jeho francouzská režisérka se skandinávskými kořeny, Mia Hansen-Løve, má zároveň na letošním ročníku svou retrospektivu, která nabízí její další čtyři snímky, včetně debutu Vše je odpuštěno.

Festival měl být původně zahájen exkluzivní předpremiérou nového výpravného filmu Emigranti tuzemského režiséra Erika Poppeho (v Česku známého hlavně díky snímku Utøya, 22. července), ale norský distributor na poslední chvíli kvůli pandemii odložil premiéru na podzim a po vzájemné diskuzi s pořadateli došlo k výraznému snížení počtu projekcí, přesunutí do sekce Zvláštní uvedení a nastavení přísného novinářského embarga. Zahajovací pozici místo toho zaujal jiný norský film Lidská pozice od Anderse Emblema. Zakončovat akci bude v sobotu 22. 1. Spencer Pablo Larraína s úžasnou Kristen Stewart v hlavní roli princezny Diany.

Kinematografii post-sovětských republik v sekci East Side Stories reprezentují filmy jako excentrická a vizuálně opulentní U Petrovových řádí chřipka Kirilla Serebrennikova, stísněné a zoufalé Odrazy Valentyna Vasyanovyche, vítěz Un Certain Regard Uvolnit pěsti ruské režisérky Kiry Kovalenko, ale hlavně také slovensko-česko-ukrajinský zástupce – Cenzorka (107 matek) od Petera Kerekese.

Norští filmoví kritici a kritičky vybírají své zástupce do sekce Critics’ Week a i v ní je line-up poměrně pestrý. Vedle vítěze festivalu v Benátkách, francouzského filmu Událost, je zde i horká novinka z dílny Paula Thomase Andersona Lékořicová pizza, nebo další nekompromisní sonda do současné polské společnosti od Wojciecha Smarzowsého s přímočarým názvem Svatba – ten si už loni při uvedení v Talinnu odnesl Cenu za nejlepší režii a Cenu za nejlepší scénář.

Dramaturgové ale letos napříč sekcemi převážně norským návštěvníkům nabízí ale i další jména: Bellocchio, Noe, Kapanoglu, Hamaguchi, Brizé, Vogt, Verhoeven a mnohé další. Kdyby to někomu nestačilo, může se jít kochat okolními fjordy… I když jen během dvou hodin světla denně.