Veneno: život trans ikony španělské televize

Autor: Tomáš Herzán

Španělská mini série Veneno (2020) přináší divákům životní příběh trans ikony televizních obrazovek 90. let Cristiny Ortiz Rodríguez (1964-2016), známé jako La Veneno. Seriál nabízí pohled za oponu této známé osobnosti, bývalé prostitutky, která se díky své excentrické povaze bez filtrů stala fenoménem nočních pořadů ve Španělsku a také jednou z prvních trans osob na obrazovkách, čímž neodmyslitelně napomohla lepšímu zviditelnění trans komunity. Příběh je plný jak strasti, smutku, tak i lásky, pochopení a reprezentace trans komunity. Divákům je k dispozici na streamovací platformě ATRESPlayer Premium.

Seriál je založen na memoárech La Veneno s názvem ¡Digo! Ni puta, ni santa: Las memorias de la Veneno (2016), což by šlo přeložit do češtiny zhruba jako Povídám! Ani dě*vka, ani světice: memoáry La Veneno. Své paměti sepisovala zhruba 10 let společně s autorkou Valerií Vegas, jež je zároveň druhou hlavní postavou seriálu. Seriál tak na pomezí reality a fikce představuje také pohled na vývoj trans reprezentace v mediálním prostoru v širším sociokulturním kontextu.

Výstřední charakter, křehká duše

Cristina Ortiz Rodríguez se narodila v roce 1964 jako José Ortiz Rodríguez v malé vesničce jménem Adra, u města Almería ve španělské autonomní oblasti Andalusii. Celá oblast okolo Almeríe byla v té době velice málo vyvinutou oblastí s vysokou mírou negramotnosti, jíž trpěla Cristina sama až do konce života.

Kvůli nepochopení ze strany rodiny, zejména matky, se po dětství plném šikany kvůli své „jinakosti“ několikrát přestěhovala, až nakonec zakotvila v Madridu, kde započala svou tranzici. V oné době, na počátku 90. let, byla zdrojem obživy pro trans ženy zejména prostituce, která ji nakonec svým způsobem také proslavila. Stačila totiž jedna reportáž o prostituci v Madridu a La Veneno se díky své humorné povaze stala stálicí televize, do které byla frekventovaně zvána. Avšak její sláva nebyla věčná a po úpadku popularity nočních zábavných pořadů se La Veneno dostala do finančních problémů, zejména kvůli svému příteli, který využíval jejího analfabetismu k podpisu nevýhodných smluv. Kvůli tomu skončila na několik let ve vězení, ve kterém byla zneužívaná a pro propuštění se uchýlila do ústraní. Během této životní etapy poznala Valerii Vegas, v té době studentku žurnalistiky, se kterou se spřátelily a rozhodly se společně začít sepisovat její paměti. Knihu psaly skoro 10 let a vyšla těsně před její předčasnou smrtí za záhadných okolností v roce 2016. Seriál tak v hrané verzi ukazuje důležité milníky života La Veneno, od zábavných chvil její slávy po těžkou realitu toho být trans osoba ve Španělsku v 90. letech. Zároveň také poukazuje na přínos La Veneno pro zviditelnění trans lidí ve Španělsku a to zejména v dějové lince Valerie, která se díky La Veneno začne více zaměřovat na vlastní trans identitu.

Protkané dějové linky

Děj seriálu se odehrává ve třech časových liniích, které jsou stavebním kamenem narativního oblouku seriálu. Tyto časové linie souvisejí se zápletkami dvou hlavních postav, kterými jsou La Veneno a Valeria.

První je Valeriina časová linie (2006-2016). Ta zahrnuje události vývoje Valeriiny genderové identity a tranzice, setkání s La Veneno, následný proces psaní knihy o jejím životě a smrt La Veneno. V druhé časové časové linii sledujeme televizní éru La Veneno (1996-2006). Zaměřuje se na období, kdy byla nejznámější. Obsahuje také pád její kariéry, pobyt ve vězení a přestěhování se z Madridu do Valencie před setkáním s Valerií. Nakonec, ve třetí časové linii lze pozorovat mládí La Veneno (1964-1996). Obsahuje dětství a pubertu La Veneno v jedné z nejchudších oblastí španělské autonomní oblasti Andalusie. Ke konci této linie se zaměřuje na stěhování do Madridu a počátky její proměny.

Scénáristé použili tyto tři časové linie, které se navzájem proplétají, zejména protože převážná většina seriálu se odehrává ve flashbacích, které zpětně doplňují milníky života La Veneno. Použití flashbacků je příhodné a je podporuje skutečnost, že Valeria píše knihu na základě vzpomínek La Veneno.

Seriál také pro každou časovou linii používá jiné herce a herečky, kteří ztvárňují La Veneno v různých životních etapách, což divákovi usnadňuje rozlišení jednotlivých období života této osobnosti.

Kromě časových linií mají pro lepší pochopení děje své specifické role také Valeria, která funguje jako prostředník mezi současností a flashbacky, nebo nejlepší kamarádka protagonistky, Paca La Piraña, která slouží jako „hlas rozumu“ dodávající příběhům vyprávěným La Veneno věrohodnost.

Španělsko tvoří historii

Veneno je prvním seriálem, ve kterém vystupují ve všech hlavních rolích trans osoby a stal se tak převratným audiovizuálním počinem, jenž vytvořil milník v reprezentaci trans osob na televizních obrazovkách nejen ve Španělsku. Zároveň lze říci, že divák při sledování zasměje, pobrečí a vydá se na naprosto jedinečnou cestu životem společně s La Veneno, jejímž cílem bylo celý život vlastně to jediné, co nikdy nezískala, a to mateřská láska a pochopení.

Seriál přinesl La Veneno novou slávu a status queer ikony. Je také velice oceňovaným počinem jak ve Španělsku, tak i v zahraničí. Získal například v roce 2021 ocenění na mediálních cenách pořádaných americkou LGBTQI+ organizací GLAAD. Jeho úspěch také inspiroval vznik dalších dvou počinů, Vestidas de azul a Piraña, které budou do budoucna dále zkoumat historii trans lidí ve Španělsku a rozšíří tak kinematický svět Veneno.

Veneno
Tvůrci: Javier Calvo, Javier Ambrossi
Režie: Javier Calvo, Javier Ambrossi, Mikel Rueda, Álex Rodrigo
Scénář: Javier Calvo, Javier Ambrossi, Elena Martín, Claudia Costafreda, Ian de la Rosa, Diego Pinillos, Javier Galán, Javier Pascual, Félix Sabroso
Hrají: Daniela Santiago, Isabel Torres, Jedet Sánchez, Lola Rodríguez, Paca La Piraña a další
Španělsko, 2020, 8 epizod/cca 55 minut