Když nostalgie nestačí – that was That ’90s show
Zlatá devadesátá navazují na již existující a více známý seriál Zlatá sedmdesátá (That ’70s Show) a na vlně nostalgie se snaží dostat mezi první příčky sledovanosti na streamovací platformě Netflix. Jedná se o soběstačný seriál nebo další spin-off založený pouze na odkazech na předchozí dílo?
Seriál Zlatá sedmdesátá byl hit, který se vysílal od roku 1998 do roku 2006. Kombinace nostalgie po 70. letech a klasického sitkomového formátu s partou teenagerů v centru dění oslovila širší publikum a seriál si užíval úspěch po většinu z osmi sezón, než se herci začali soustředit na jiné projekty.
Nicméně, když v roce 2002 vyšel spin-off seriál s názvem That ’80s Show (Zlatá osmdesátá), nedokázal se prosadit a vytvořit si diváckou základnu. Stanice Fox ho po 13 epizodách zrušila, spin-off se nedočkal ani finální epizody své neúspěšné první série. To možná vedlo k tomu, že studio váhalo s natočením podobného projektu. Když se však Zlatá devadesátá rozhodla zaměřit na dospívající dceru Erica (Topher Grace) a Donny (Laura Prepon) z původního seriálu, dala seriálu odkaz, který uspokojil diváky, a výsledkem bylo, že Netflix schválil další sezóny. Leia (Callie Haverda) jede na letní prázdniny roku 1995 do domu svých prarodičů v Point Place, Wisconsinu. Stejně jako její rodiče i ona si zde vytváří silné přátelské i milostné vztahy. Seriál tak sleduje novou generaci teenagerů, kteří tráví čas v suterénu domu Reda a Kitty Formanových (Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp), stejně jako to dělala původní parta ve Zlatých sedmdesátých.
Děj se odehrává 15 let po událostech původního seriálu. Mezi přátele Ley patří Jay Kelso, syn Michaela Kelsa a Jackie Burkhart, rebelující punk rocková dívka Gwen Runcková a její bratr Nate, sarkastický Ozzie a ambiciózní Nikki. První série se točí kolem běžných teenagerských problémů a radostí, jako jsou přátelství, první lásky, vzpoury proti autoritám a hledání vlastní identity, a často odkazuje na Zlatá sedmdesátá a její postavy, které se občas objeví jako hosté. Seriál kombinuje nostalgii po 90. letech s humorem a dynamikou moderního teenagerského života, a přitom zachovává ducha a atmosféru původního seriálu.
Nostalgii po éře devadesátek seriál dociluje díky volbě kostýmů, brigádě v obchodě Hot Topic a dětských pokojíků postav, které jsou vyplněny plakáty dobových kapel na jejichž koncerty se postavy snaží dostat – ve druhé sérii to byl nekonečný hon na lístky koncertu Spice Girls v rámci soutěže místního rádia. Na Zlatá sedmdesátá a fanouškovskou nostalgii po tomto seriálu odkazuje neustálé zapojování původních postav do děje nebo znovuvytvoření stejných scén původního seriálu jako např. přepisování nápisu na vodní nádrži (původní nápis tvořila skupinka teenagerů v seriálu Zlatá sedmdesátá) nebo ikonický „kruh,“ který se do seriálu dostal i s původní postavou Ley Chingkwaky (Tommy Chong). Celá scéna je pro diváky původního seriálu příjemně povědomá, díky zapojení dětí původních postav přetrvává stejná dynamika. Tento způsob natáčení a humoru vytváří silný pocit kontinuity mezi seriály, bohužel nadužívání obdobných odkazů vytváří ze seriálu Zlatá devadesátá jen modernější kopii něčeho, co již bylo řečeno. Uvědomělost předešlých událostí se díky častému opakování přetváří více do nutnosti poukazování na staré dobré časy, aby si Zlatá devadesátá udržela původní publikum a nezklamala fanoušky Zlatých sedmdesátých. V pilotní epizodě první série se objeví Michael Kelso (Ashton Kutcher), Jackie Burkhart (Mila Kunis), matka Lei Donna Pinciotti (Laura Prepon) a dialogy je neustále zmiňován i otec hlavní protagonistky Eric Forman. Tyto cameo role posilují spojení mezi oběma seriály a přinášejí nostalgické momenty pro fanoušky původního seriálu, nové publikum časté odkazování na jiný seriál však odrazuje. Několik z původních postav obsadilo poměrně značnou část stopáže, např. postava Feze (Wilmer Valderrama). Proto bylo překvapením, když se druhá série přestala tak silně upínat na původní herce a postavy. V druhé sérii se nejčastěji objevují prarodiče Ley – Red a Kitty Formanovi, jelikož se děj odehrává v jejich domě. V závislosti na zmenšený počet cameí se očekával pokles recenzí a sledovanosti, ale opak se zdá být pravdou.
Druhá série se snaží vytvořit více koherentní a samostatný humor, i přesto však musí vycházet z originálního sitkomu díky zavedenému kánonu první řady. Hranice mezi uspokojením původních fanoušků a nevytvořením revivalu je však tenká a Zlatá devadesátá někdy ztrácí balanc. Na rozdíl od časového rámce Zlatých sedmdesátých se druhá sezóna rebootu odehrává až celý rok od skončení pilotní série, tedy v roce 1996. Tento časový rozestup by nebyl problematickým, kdyby děj sezóny tak úzce nenavazoval na finální epizodu první řady. Zlatá devadesátá jsou propojena problémy dospívajících středoškoláků, je pro to těžké uvěřit, že by rok starý problém dokázal vyvolávat tak silné emoce, aby byl řešen napříč jednou čtvrtinou série. Seriál také upozorňuje na fakt, že Lea zůstala v kontaktu se svými přáteli, proto se zdá navázání na cliffhanger předchozí série až nerealistický. I přes to, že se seriál rozhodl začít navázáním na rok starý problém, nejedná se o žádný katalyzátor příběhu. Naopak, problém se rozřeší až moc rychle, a kromě dočasného rozchodu mezi Nikki (Sam Morelos) a Natem (Maxwell Acee Donovan) neexistuje žádné vyvrcholení této dějové linie. Vztahové problémy byly častými dějovými zápletkami i v původním seriálu, co však Zlatá devadesátá nedokážou oproti svému předchůdci je využití napětí a probíhající zápletky napříč několika epizodami i sériemi. Pokud porovnáme páry Jackie a Micheala Kelsa s jejich protějšky z rebootu, Nikki s Natem nemají kýžený efekt na diváky. Jackie a Kelso se v rámci seriálu Zlatá sedmdesátá rozcházeli často ať pro komediální aspekt příběhu, nebo právě pro vytvoření dějového katalyzátoru, který probíhal napříč celými sériemi. Vztah mezi Nikki a Natem je však nedotažený, kvůli rychlému rozřešení jejich problémů nevzniká žádoucí efekt dramatu, navíc tvůrci v ději seriálu nijak neupozorňují na problémy jejich vztahu. Divák tento pár nezná, na scéně se neobjevují tak často na to, aby si s nimi dokázal vytvořit parasociální vztah, jako tomu bylo u Jackie a Kelsa, tudíž jejich rozchod působí uměle a nedotaženě. Tomuto faktu nepomáhá ani jejich neustálému flirtování během jedné sezóny. Diváci nemají šanci poznat postavy odděleně, stále působí jako pár, a proto jejich rozchod postrádá jakoukoliv funkci v rámci děje. Rozřešení probíhá samo, divák si nevytváří žádný silnější vztah či názor na probíhající události, jelikož se vše vrátí do běžného chodu často i ve stejné epizodě. Na rozdíl od první série Zlatých devadesátých se ta druhá oddálila od narativního oblouku napříč celou sezónou a místo toho zvolila krátkodobý až epizodní narativ.
Seriál naráží na věčný narativní problém „show not tell,“ ať už v rámci problémů ve vztahu či jiného dějového vývoje, druhá série často neukazuje důležité narativní aspekty, které se později snaží rozvést. Bez možnosti prožití těchto událostí si však divák nedokáže vytvořit dostatečně silnou vazbu, a proto se mnoho z těchto informací stává nepodstatnými a upozaděnými. Tyto nedostatky se snaží zakrýt pod nánosem nostalgie v podobě využívání postav ze Zlatých sedmdesátých a jejich zasazováním do děje sezóny. Camea se pro seriál stávají stále těžšími kvůli několika kontroverzím, které jsou úzce spjaty s hlavními postavami původního seriálu. I přes to se existenci postav snaží tvůrci podtrhnout alespoň pomocí zmínek v replikách, čímž utvrzují existenci postav i v tomto kánonu. V rámci stálého zasazení postav Kitty a Reda Formanových a jejich domu jakožto nejčastější mizanscény se tvůrcům podařilo vytvořit i několik dějových omylů. Ať už se jedná o odkaz na předchozí epizody či recyklaci vtipů, návaznost děje není tak čistá, jak by pro ideální seriál na streamovací platformě měla být. I přes to má druhá série skvělé ohlasy od diváků, a proto je důležité se pozastavit nad otázkou, zda nostalgie skutečně stačí i pro náročnějšího diváka. Seriál není natolik soběstačný a do značné míry potřebuje znalost Zlatých sedmdesátých pro pohodlné sledování a kontextuálního pochopení děje. Pokud bychom měli odebrat veškeré odkazy na dekádu devadesátek a Zlatých sedmdesátých, co do děje by toho zbylo velmi málo. Zdá se, že je reboot určen výhradně pro fanoušky původního seriálu, které si udržuje pokusem o stejné scény a dějové zápletky se špetkou výskytů původních postav a pomyslnou tečkou za jejich příběhem. Zlatá devadesátá se svezla na trendové vlně nostalgie z této dekády a stále trvající oblíbenosti původního seriálu, na který odkazuje až příliš na to, aby bylo možno tento reboot označit za soběstačný. Otázkou zůstává, zda budou Zlatá devadesátá dlouhotrvajícím hitem nebo skončí stejně jako trend neustálé nostalgie divákova dospívání.