Když kočka, tak černá a když film, tak fatal

Poslední srpnový víkend patřil filmovému festivalu v Litoměřicích, jehož pořadateli jsou každoročně zdejší občanské sdružení Kinoklub Ostrov a Městské kulturní zařízení (MKZ) Litoměřice. Festival, který se prezentuje jako největší filmová akce v ústeckém a libereckém kraji, má v Litoměřicích svou tradici od roku 2000 a letos tedy oslavil své deváté narozeniny.

Jako téma si organizátoři letošní přehlídky „Litoměřice po deváté“ zvolili Film Fatal a při výběru filmů tedy zabrousili do bohaté filmové tradice filmu noir. Konkrétně se zaměřili na „noirové inspirace napříč kinematografií“ a výběr těchto snímků obohatili o tzv. francouzskou klasiku (která ostatně taktéž mohla být zařazena do inspiračního cyklu). Návštěvníci festivalu si mohli prohloubit své znalosti historie filmu například o japonské filmy noir ze šedesátých a sedmdesátých let (o nichž se podrobněji zmínil Milan Hain ve svém článku), dále o filmy takových klasiků, jakými byli Carol Reed (promítán byl jeho slavný Třetí muž, 1949) či Robert Siodmak a Fritz Lang, kteří během své emigrace v USA razantně přispěli do cyklu noirových snímků. Nicméně v Litoměřicích byly uvedeny jejich filmy německé, a to Siodmakův Noc, ve které přišel ďáběl z pozdních padesátých let a Langův raný Vrah mezi námi (1931), který předznamenal celou jeho pozdější tvorbu. Francouzské noiry zastupovaly především filmy Jean-Pierre Melvilla Práskač (1962) s Jean-Paul Belmondem a válečné drama v hlavní roli s Lino Venturou Armáda stínů (1969). Uveden byl i koprodukční snímek Alaina Robbe-Grilleta a slovenského režiséra Martina Hollého, ml. Muž, který lže (1968). Z novějších snímků pak Litoměřice představily například novinku Jima Jarmusche Hranice ovládání (2009), úspěšný film z Anifestu 2009 Idioti a andělé (2008) animátora Billa Plymptona a Ruskou ruletu (Géla Babluani, 2005) oceněnou mj. na filmovém festivalu v Sundance. Ke zhlédnutí bylo i japonské seriálové anime Noir (Kôichi Mashimo, 2001). Bohatý program byl doplněn i o to nejlepší z letošního Anifestu a Ozvěny Fresh Film Festu nebo divácky velice atraktivní přehlídkové cykly představující současnou tvorbu studentů z pražské FAMU. V rámci doprovodného programu se pak uskutečnilo několik hudebních koncertů a odehrálo se i několik divadelních představení.

Projekce třídenní filmové přehlídky byly rozděleny mezi tři promítací místa: místní Kino Máj, Knihovnu K. H. Máchy a Letní kino na Ostrově. Právě sál v knihovně se projevil jako kapacitně nedostačující, po většinu projekcí totiž poptávka silně přebývala nad nabídkou. Mnozí diváci tak seděli i na okenních parapetech či na zemi těsně u plátna. S tím související nedýchatelné dusno a současně i nepohodlné plastové židličky ztrpčovaly zdejší projekce, a proto ne jeden návštěvník přemýšlel nad tím, zda strávit celý den v knihovně nebo si raději vybrat jiné filmy z programu. Místy nepříjemně překvapovali pořadatelé mající na starost technickou stránku, kteří udivovali svým technickým antitalentem a poněkud flegmatickým přístupem. Jednomu z nich vůbec nevadilo (a s největší pravděpodobností si toho ani nevšimnul), že Idioti a andělé nebyli promítáni od začátku (dobrá jedna třetina chyběla), Ruskou ruletu pustil v dabované verzi a až po několikerém volání z řad diváků svou chybu napravil, atd. Problémy se nevyhnuly ani Kinu Máj, kde byl Práskač promítnut bez české podpory. Nějaká ta moucha se zkrátka vždycky najde. Na svých webových stránkách organizátoři v rámci hodnocení jednoho z předchozích ročníků uvádějí, že „každoročně vychází stále obsažnější katalog“ – letos jeho absence opravdu zamrzela. Stejně tak chyběly lektorské úvody odborníků na danou tematiku, jak pořadatelé na stránkách dále avizují. Možná by neuškodila trocha aktualizace jejich webu, neboť takto si řada návštěvníků může vytvořit mylnou a poněkud zkreslenou představu o chodu festivalu.

I přes všechny tyto nepříjemné drobnosti však převážil veskrze pozitivní dojem. Litoměřická přehlídka je sice malá, ale sympatická, stejně jako její organizátoři a samotné město. Rozhodně by jí neuškodily větší ambice a tedy více peněz od sponzorů, neboť na festivalu bylo vidět především to, že je dělán s velkou láskou k filmu a úctou k jeho divákům. Ty si pořadatelé opravdu hýčkali – v pátek večer si mohli užít dva bohaté rauty, jeden před oficiálním zahájením v Kině Máj a druhý u letního kina, který byl překvapením a současně odměnou pro ty, kteří se zúčastnili pochodu městem. Příjemná byla i festivalová znělka, která ač amatérsky, tak s důvtipem uváděla do temné atmosféry noirových filmů. Na závěr mi tedy nezbývá nic jiného, než popřát celému realizačnímu týmu v čele s energickou Renatou Vášovou hodně sil a inspirace do dalších ročníků, kterých se jako reprezentanti našeho časopisu opět rádi zúčastníme.