Dalším cílem Visegrád

Libor Nemeškal je studentem Katedry filmových studií Filosofické fakulty University Karlovy, se kterou se každoročně pojí soutěžní festival filmů studentů audiovize Zlatý voči. Letošní ročník se velmi lišil od třinácti předchozích, a za mnoha novinkami stojí alespoň částečně on, hlavní koordinátor celé akce. Bavili jsme se nejen o těchto změnách, ale i o průběhu přehlídky a budoucích plánech.

Libor Nemeškal je studentem Katedry filmových studií Filosofické fakulty University Karlovy, se kterou se každoročně pojí soutěžní festival filmů studentů audiovize Zlatý voči.

14. ročník Zlatých vočí je ročníkem mnoha změn. Co vedlo k výměně jmen ve vedení a jak jste se konkrétně vy dostal k postu hlavního koordinátora?

Na přípravách festivalu Zlatý voči vlastně určitou měrou participuji již od roku 2007, kdy jsem byl osloven tehdejší organizátorskou dvojicí Petr Hamšík – Honza Hlubek, zda bych nevytvořil festivalovou znělku. Když se pak v následujícím ročníku nikdo k přípravám akce příliš neměl, rozhodli jsme se v zájmu jejího zachování částečně samozvaně převzít organizační iniciativu. Výměna jmen v užším vedení Zlatých vočí tedy proběhla již v předchozím ročníku, většina vámi zmiňovaných změn se však uskutečnila až v roce letošním.

A čím dalším se tedy letošní ročník konkrétně liší?

Jak již bylo řečeno, změn bylo opravdu mnoho. Na přípravách akce jsme začali s užším organizačním týmem pracovat již na konci října roku 2008. V té době jsme se pokusili redefinovat hlavní cíle festivalu, vytvořit jeho novou koncepci, připravit komunikační a organizační platformu a zajistit určité finanční zázemí. Od února se pak na dramaturgii a realizaci projektu aktivně podílelo přibližně dvanáct dobrovolníků, kteří se starali o celé produkční zázemí festivalu − propagaci, komunikaci s tvůrci a spřízněnými obory, mediální komunikaci, výběr filmů a členů poroty, přípravu a definici soutěžních cen a odměn, vytvoření katalogu i samotnou realizaci festivalu v dubnu roku 2009. Na tuto skutečnost se pak celkem přirozenou cestou nakupily změny další, ať již jde o přesun festivalu z budovy Filosofické fakulty do kina Ořechovka, zintenzivnění propagační kampaně či například o spolupráci s dalšími katedrami.

Zmínil jste kino Ořechovka, nové centrum přehlídky. Proč jste se uchýlili právě tam?

Jednou z hlavních příčin přesunu festivalu byla kapacitou i zázemím nevyhovující promítací místnost filmové vědy na Filosofické fakultě UK. Vybírali jsme přitom z většího počtu alternativ, mezi něž patřila vedle kina Ořechovka i některá další pražská „nezávislá“ kina. Pro Ořechovku jsme se nakonec rozhodli hned z několika důvodů. Nezanedbatelným faktorem byly mimo jiné příznivé finanční nároky, kapacita sálu i osobitost interiéru kina, přidružené občerstvení a vinný sklípek či vstřícný přístup ze strany majitelů kina.

A osvědčil se tento prostor?

Z našeho pohledu se osvědčil velice příjemně a dokonce jsem zaslechl i kladné reakce z řad těch diváků, kteří vůči přesunu a výběru prostory byli zpočátku skeptičtí. Pokud zůstanu v organizačním vedení Zlatých vočí ještě pro příští rok, bude určitě kino Ořechovka jedním z horkých pražských kandidátů.

Pojďme k samotnému průběhu festivalu. Značí začátek v 17:47 něco konkrétního, nebo jde „jen“ o vtip?

Zlatý voči se ve své historii vždy vyznačovaly lehce recesistickým charakterem, a tak můžeme i v netradičním čase začátku festivalu spatřovat určitý odkaz na tuto tradici. Na druhou stranu jsme zcela prozaicky reagovali na obecnou „českou praktiku“, že pokud bude začátek napsán na šestou hodinu, přijde většina diváků až ve čtvrt na sedm.

Proč jste si k zahájení festivalu vybrali dokument o skupině Ztohoven a jejich mediálním kousku?

O zařazení středometrážního filmu O mediální realitě režiséra Vladimíra Turnera jsme s výběrovou komisí diskutovali poměrně dlouho, jelikož se jednalo o celkem radikální zásah do celé dramaturgie festivalu. Nakonec jsme se rozhodli, že snímek promítneme v nesoutěžní sekci jako předfilm, jelikož dle mého názoru naplňuje naši tezi o tvorbě filmových teoretiků jako o praktických výstupech, v nichž se povědomí autorů o teorii audiovize zřetelně odráží. Z mého pohledu tak byl snímek O mediální realitě jakýmsi manifestem letošního ročníku Zlatých vočí.

Jak jste vlastně spokojen s průběhem přehlídky?

S hladkým průběhem přehlídky jsem nadmíru spokojen. Mimo jiné tomu jistě napomohla skutečnost, že byla celá projekce předem sestavena do jednoho promítacího bloku. I během přestávek se tak promítal doprovodný program a my jsme mohli v podstatě „na minutu“ dodržet časový harmonogram. Jedinou předem neplánovanou prodlevou se stalo rozhodování poroty o vítězných snímcích a udělených cenách. Z nouze se nám ale podařilo vytěžit ctnost, když v tomto časovém vakuu proběhla diskuze s tvůrci, kterou jsme sice v propozicích avizovali, ale na níž by jinak nezbyl žádný čas.

Soutěžícími by měli být studenti audiovize. Jak je to tedy s účastí studentů FAMU?

Ve festivalové soutěži se objevily snímky hned dvou skupin studentů pražské FAMU. Do první skupiny patřila tvorba studentů Audiovizuálních studií. Tento obor FAMU totiž vzhledem ke svým učebním osnovám i charakteru tvorby spadá do námi definované skupiny vysokoškolských oborů, jež se (i přes praktické výstupy) v prvé řadě zabývají studiem teorie audiovize. Do druhé skupiny by se pro letošní rok nechal zařadit film Lukáše Kokeše, který kromě filmové vědy na FF UK studuje i dokumentární tvorbu na FAMU. Ani tato skutečnost však nebránila přijetí snímku do hlavní soutěže, jelikož daným kritériem bylo studium autora na jedné z námi určených kateder (zde konkrétně na filmové vědě FF UK).

Souhlasíte s vítězi přehlídky, nebo byste volil jinak?

S vítězi soutěže v zásadě souhlasím, i když nám porota svým několikanásobným výběrem dvou snímků na jednu cenu lehce zkomplikovala situaci. Jediný otazník z mého pohledu visí u jednoho ze dvou filmů, které si pro letošní rok odnesly hlavní cenu festivalu. Velice inventivní a zajímavý původní záměr zde byl podle mě z velké míry zmařen, takže bych v tomto případě jistě volil jinak.

Pomohla zvýšená propagace k nárůstu publika oproti minulým létům?

Oproti předchozímu ročníku vzrostl počet návštěvníků více jak pětkrát, takže je otázka po příčině takového nárůstu jistě zcela na místě. Myslím si, že se jedná hned o několik faktorů, které k této skutečnosti přispěly. Vedle značného zvýšení intenzity tištěné propagace jsme totiž přistoupili i k některým dalším marketingovým strategiím. Zmínil bych například reklamu v rádiu, rozesílání tiskové zprávy do vybraných médií či celkem rozsáhlou internetovou kampaň. Z opačného úhlu pohledu bych však mohl říci, že vzhledem k faktu, že se rozsah i intenzita propagace zvýšili více než pětkrát, jedná se oproti předchozímu ročníku o poměrný neúspěch. I přesto jsem ale s letošní návštěvností velice spokojen.

A kde jste na propagaci, v dobách ekonomické krize, získali finance?

Dopad ekonomické krize jsme pocítili zejména v souvislosti s grantovými řízeními u státních institucí, které dlouho nevěděly, jestli vůbec nějaké peníze budou mít. Celou akci jsme proto byli nuceni financovat z vlastních peněz a ze soukromých zdrojů. Až po skončení festivalu se ozvalo Ministerstvo kultury ČR a Studentská rada FF UK, od kterých jsme získali alespoň snížené dotace. Z mého pohledu se tato situace rozhodně nejevila jako ideální, na druhou stranu jsem však rád, že se snad podaří všechny náklady zpětně pokrýt.

Je vám už teď jasné, že příští rok uděláte něco jinak? Poučili jste se z nějakých chyb?

Příští rok je pro mě v souvislosti s festivalem Zlatý voči vlastně ještě dost otevřený. Pokud bych zůstal v jedné z vedoucích funkcí, určitě bych se zasazoval o užší spolupráci se spřízněnými katedrami a pokusil bych se překlenout dosah festivalu i za hranice republiky, pravděpodobně do zemí Visegrádu. Trochu nás z tohoto pohledu mrzí letošní postoj vedení „domovské“ katedry filmových studií FF UK, takže by jedním z dalších cílů pro nadcházející ročník Zlatých vočí mohlo být i vylepšení festivalovo-katederních vztahů.

S jednou ze spřízněných kateder se vám podařilo navázat spolupráci již letos, v Olomouci proběhly Ozvěny Zlatých vočí. Zkoušeli jste to i v jiných městech?

Kromě Olomouce připravujeme další ozvěny v Praze. Uvažovali jsme i o Brně, avšak s brněnskou filmovou vědou se nám pro letošní rok nepodařilo navázat užší spolupráci. Spolupráci všech českých filmově-vědních oborů bych přitom za sebe viděl jako jeden z hlavních cílů nadcházejících ročníků festivalu, který se, doufejme, ať již nám nebo někomu jinému, povede naplnit.