Z 37. LFŠ potřetí: Balkánská dvanáctihlavá saň smetla Uherské Hradiště

Neděli na 37. Letní filmové škole lze bez nadsázky označit za „den Emira Kusturici.“ Ano, běžely ostatní projekce, lidé se bavili u Švejka v civilu Gustava Machatého, zamýšleli u rumunského filmu či u dokumentu Víta Klusáka Vše pro dobro světa a Nošovic, ale Kusturica stejně zůstával hlavním tahákem.

Z avizovaného fotbalového zápasu Česko – Srbsko nakonec sešlo, utkání se ale nakonec stejně uskutečnilo. Nastoupili proti sobě týmy jednoduše rozdělené na domácí a hosty, za které si kopnul také herec Ivan Trojan.

Zdroj: mediafax.cz

Na první ze série Master Class letošního ročníku dorazil Emir Kusturica v dobrém rozpoložení. Opět česky, bez účasti překladatele, vyprávěl o svých začátcích, o jeho víceméně náhodné cestě k filmu nebo o přijímacích zkouškách na FAMU, kde šlo spíše o politiku než o umění. Pečlivé analýze podrobil i důležitost složité mizanscény, tak typické pro jeho filmy. Mladí tvůrci by se podle něj neměli vzdávat svého „ambientu,“ prostředí z něhož vzešli, protože to je jeden z nejdůležitějších určujících prvků, který tvoří osobnost režiséra. Samotný umělecký proces, to, co se učí na filmových školách, není tak podstatný. Nabité kino Hvězda režiséra odměnilo zaslouženým potleskem a následovala projekce jeho absolventského filmu Guernica, minimalistického podobenství o válce, v jehož středu stojí židovská rodina, slavný Picassův obraz a všeobjímající strach o vlastní osud.

Očekávaný vrchol prvního festivalového víkendu vypukl ve 21:45 uherskohradišťského času. V tu chvíli totiž začal koncert Emir Kusturica & No Smoking Orchestra a nacpaná plocha před LFŠ Music Stage se nechala okamžitě strhnout. Žánrově těžko zařaditelná směska rocku, cikánských a balkánských rytmů, sjednocená punkovým nápřahem celého mnohočlenného ansámblu, rozhýbala dav od prvních taktů. Písně následovaly jedna za druhou v ostrém tempu, střídaly se melodie z Kusturicových filmů s písněmi vzniklými pouze pro No Smoking Orchestra. Jednotlivá čísla propojoval Kusturica krátkými úvody a hecováním diváků, střídaje češtinu s angličtinou. Dvě příležitosti zakřepčit si s muzikanty na pódiu dostaly i vybrané slečny z publika. Škoda jen pouhých devadesáti minut délky koncertu. Nažhavené publikum by dozajista zvládlo ještě více než jen jeden přídavek, který byl ještě navíc jen recyklací písně zařazené do hlavního bloku koncertu.

Energie předávaná „balkánskou dvanáctihlavou saní“ rezonovala ulicemi Uherského Hradiště do brzkých ranních hodin. A nebo to byla nezvladatelná energie návštěvníků Letní filmové školy, ta, která drží festival v chodu už skoro čtyřicet let?