K problému digitalizace
Fred Kelemen na LFŠ zatím odpovídal zejména na otázky spjaté s Turínským koněm. Nás ale zajímalo i to, co si jako kameraman myslí o digitalizaci, která byla jedním z hlavních témat letošního ročníku LFŠ.
Jedním z témat tohoto ročníku LFŠ je digitalizace. Jaký je váš názor na digitální formát?
Objektivně má digitální formát slabší kvalitu. Digitální obraz nemá hloubku toho filmového a nedokáže stejným způsobem zachytit světlo. Natáčet na digitální formát dle mého názoru není problém – jen je důležité k němu přistupovat jako k digitálnímu a nezacházet s ním jako s filmovým. Když však slabost digitálního formátu využijete pro odlišné druhy poetiky, může to být zajímavé. To máte jako s videem. Sám jsem také natočil dva filmy na video, ale nesnažil jsem se o to, aby vypadaly jako film – chtěl jsem, aby vypadaly jako video. Dřevěná socha taky musí vypadat jako ze dřeva. Myslím, že materiál jě něco jako realita, neměli bychom se pokoušet ho skrývat. Problém je, když lidi natáčí digitálně a snaží se, aby to vypadalo jako film. A to samozřejmě nevypadá. Když jsou filmy natočené na 35mm promítány digitálně, zničí to celý obraz. Zničí to materiál, deformuje ho. Film, který byl natáčen na pás, by měl být z pásu i promítán.
To je zajímavé, protože Emir Kusturica zde před pár dny vzpomenul své nadšení, když v Cannes viděl Kaurismäkiho Le Havre, který byl natáčen na 35mm a promítán digitálně.
Možná proto, že ten samý film neviděl promítaný z filmového pásu. Pak by to asi neřekl. To nemůže porovnávat. Jsem si jistý, že kdybyste sledovala stejný film z 35mm, viděla byste ten rozdíl. Viděa byste, že se něco ztratilo. A tahle ztráta je něco příšerného.
Takže si nemyslíte, že v digitalizaci spočívá budoucnost artové distribuce?
Ne. Snad pouze z ekonomického hlediska. Z uměleckého pohledu je skutečně ostuda promítat film digitálně, protože to ničí obraz. Digitální formát nebude nikdy schopen naplno zachytit všechny stupně šedi, barvy, hloubku obrazu a povahu filmového materiálu, což je velmi důležité. Kdybych chtěl film promítat digitálně, měl bych ho v digitálním formátu i točit. To, co vidíme, když se na něj díváme v digitálu, je falešná verze. Už vlastně vůbec nevidíme originály. A teď bychom se mohli ptát, co je to originál. Pokud lidé točí na film, což je optický proces, ne elektronický, mělo by to být optické. Mezi digitální fotografií a optickou je také velký rozdíl. Digitální obraz nebude nikdy schopen reprezentovat ten filmový. To je to samé jako vinyly a CD. Když posloucháte hudbu z CD nebo MP3, je to něco falešného. Celá věc funguje jenom proto, že jste ošáleni. Je to jen trik. Musíme se rozhodnout, zda chceme vidět celý a pravý kus umění nebo jen podvrh.
Rozhovor byl původně uveřejněn ve Filmových listech 37. Letní filmové školy