Češky v exilu
Rok se s rokem sešel a stejně jako před Vánoci 2010, i letos se na pulty Levných knih dostávají dvě pozoruhodná DVD s filmy Pruský příběh lásky (Preußische Liebesgeschichte, 1938, Paul Martin) a Svěřuji ti svou ženu (Ich vertraue Dir meine Frau an, 1943, Kurt Hoffmann). Tyto německé tituly spojuje účast českých hereček.
Nejprve se stručně seznamme se zahraničními kariérami obou aktérek – Lídy Baarové a Adiny Mandlové, abychom mohli lépe vstřebat tento vydavatelský počin.
Lída Baarová (1914‒2000) byla ve 30. letech českou filmovou herečkou s nejrychleji se rozvíjející kariérou. Po pouhých třech letech (1931‒1934), během nichž účinkovala ve třinácti domácích filmech, byla pozvána na casting pro film Barkarola (Barcarole, 1934/5, Gerhard Lamprecht). Lída Baarová jako Giacinta Zubaran uspěla a čekala ji druhá intenzivní etapa její filmové kariéry. V letech 1935‒1938 pravidelně točila německy i česky. Celkem hrála v devatenácti filmech v poměru 10 českých, 8 německých a 1 rakouský. To vše bylo možné realizovat bez jakékoli potřeby uměleckého pseudonymu, pro německo-rakouský trh postačilo potlačit diakritiku. Jedinou rakouskou produkcí byl film Poručík Bobby, čertův chlapík (Leutnant Bobby, der Teufelskerl, 1935, Georg Jakoby). Bohužel její slibně se rozvíjející kariéru, sestavenou převážně z rolí hlavních nebo velice výrazných, v roce 1938 ukončil zákaz práce v říšském filmu. Baarová pak měla možnost stát se opět pouze českou herečkou. V prvních protektorátních letech (1939‒1941) zde vytvořila 8 posledních filmů ve své mateřštině. Debutovala v Kariéře Pavla Čamrdy (1931, Miroslav Josef Krňanský) a rozloučila se s českými diváky v Turbině (1941, Otakar Vávra). Vzhledem k politickému vývoji byla dále nucena ukončit práci i doma. Po roce 1943 prorazila úspěšně v italském filmu, ke kterému po roce 1955 přidala ještě film španělský. Až do konce války se jí dařilo pokračovat ve velkém stylu, ale po roce 1945 bylo nutné, aby se postupně přehrávala do rolí starších žen a obecně přicházely už jen nabídky na role vedlejší. Od roku 1958 až do své smrti už žádný další film nenatočila.
Filmová kariéra Adiny Mandlové (1910‒1991) nebyla zdaleka tak pestrá. Během let 1932‒1942 se vypracovala mezi přední herečky českého filmu. Začínala od komparsu a během velice krátké doby dokázala natolik zaujmout, že brzy hrála role vedlejší a posléze hlavní. Ještě v roce 1934 se objevila v reklamě Posel míru režiséra Martina Friče. V té době natočila svou reklamu Baby také Lída Baarová. Až na přelomu let 1942/1943 přišla Adině nabídka na říšskou veselohru Svěřuji ti svou ženu. Byl to film předního komika Heinze Rühmanna a Mandlová pod pseudonymem Lil Adina se stala jeho partnerkou. Poté se vrátila do českého filmu a v německém průmyslu už nepokračovala. Debutovala v komedii Děvčátko, neříkej ne! (1932, Josef Medeotti–Boháč) a naposledy se v českém filmu objevila v Sobotě (1944, Václav Wasserman). Po válce Adina Mandlová emigrovala. Ale stejně jako neexistuje komplexní přehled rolí Lídy Baarové v italském a španělském filmu, existují jen určité pokusy o rekonstrukci filmografie Mandlové v Anglii. Tento přehled by měl obsahovat jeden film pro kina, jeden televizní film (oba na přelomu 40. a 50. let) a několik epizodních rolí v televizních seriálech v 60. letech.
Na první pohled je tedy zřejmé, že kariéry obou hereček jsou nesrovnatelné. Přesto právě ony patří mezi nejemblematičtější tváře českého zvukového filmu do roku 1945. Proto se zástupci Levných knih spojili s Murnau Stiftung a Transit Film, aby navázali na Darmošlapy (I Vitelloni, 1953, Federico Fellini), kteří byli už v roce 2005, a později v reedicích, prezentováni jako film Lídy Baarové, ačkoli šlo primárně o součást Zlatého fondu světové kinematografie s přihlédnutím na osobnost Felliniho. Je nicméně očividné, že Lída Baarová má v Levných knihách zelenou (v minulosti se dočkala memoárové knihy i nástěnného kalendáře). V jejím případě je možné se inspirovat dalšími filmy v němčině, italských a španělských jsou cca další dvě desítky. Otázkou zůstává, co přinese budoucnost, protože teoretické pokračování v „párování“ s filmy Mandlové už nebude tak snadné.
Nyní se tedy dostávám k hlavnímu jádru problému projektu dvou říšských filmů se dvěma českými herečkami v Levných knihách. Jak jsem shrnula výše, jejich zahraniční kariéry nejsou obdobné a česká veřejnost nemá žádnou ucelenou odbornou literaturu, ze které by mohla čerpat. Existuje jen celá řada literatury memoárové a kusé výjimky, která se každá sólově s touto otázkou vypořádala po svém. Mezi tyto výjimky můžeme zahrnout úvodní stránky knihy Jiřího Voráče Český film v exilu, která má sice v podtitulu Kapitoly z dějin po roce 1968, ale kontextuálně se zabývá také stručným přehledem českých osobností působících v zahraničí už před tímto datem. V němčině zatím vyšla kniha Terezy Dvořákové o společnosti Prag-Film AG, která v letech 1941‒1945 zaměstnávala celou řadu českých filmových pracovníků. Třetí obdobné téma, cizojazyčné verze českých filmů, bývá nepravidelně předmětem dílčích studií v Iluminaci. Není toho skutečně mnoho, navíc mimo knihu Jiřího Voráče jde o texty široké veřejnosti prakticky nepřístupné, takže je více než promarněnou šancí opatřit DVD jen minimální anotací na zadní straně obalu.
V případě filmu Pruský příběh lásky je film avizován jako „německá historická romance“. Anotace je následně rozdělena na dvě poloviny, první je dějovou synopsí, která bilancuje film jako příběh prince Wilhelma Pruského a Elisy Radziwill. Neuvádí žádnou dataci, neinformuje potenciálního diváka o faktu, že nejde o romanci fiktivní. Dále je zapomenuto, že v českém prostředí je císař Wilhelm I. (1797‒1888) znám jako Vilém I. Pruský. Také bylo možné uvést jméno Elisy Radziwiłł (1803‒1934) v plné transkripci. A neměla by chybět informace, že příběh je retrospektivní vzpomínkou na krátký život Elisy vyprávěný k 50. výročí jejího úmrtí.
Druhá polovina anotace je jakýmsi pokusem o bulvární sumář situace v zákulisí: „V hlavní roli uvidíme naši asi nejslavnější herečku Lídu Baarovou. Obsazena byla patrně i díky svému slavnému poměru s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a přátelství se samotným Hitlerem. Po jeho zásahu byl ovšem románek později ukončen a Baarová začala být v německém filmu nežádoucí. I tak však byla po válce považována za kolaborantku.“ Není tedy jasné, jestli je prodáván film s Baarovou, její soukromí, nebo jestli je celé DVD myšleno jen jako další dílek kolekce „cokoli v jakékoli souvislosti Hitlerem“. Nehledě na to, že by interpretace tohoto textu mohla svádět k chápaní pozice Adolfa Hitlera v říšském filmovém průmyslu jako „vedoucího castingu“, což by bylo minimálně liché. Není ani jasně řečeno, jestli jméno Baarová patří slavné herečce nebo jen neprávem obviněné kolaborantce. Chybí srovnání herecké práce na říšském filmu před válkou a za války. Čili tento kratičký text je jen hodně nedbale sestavenou změtí špatně uchopených informací.
Zadní strana obalu také představuje tři záběry z filmu, kupodivu Baarová je pouze na jednom z nich. A zcela nečekaně v tiráži najdeme její jméno až na samém konci výčtu devíti herců. Přední strana obalu patří fotografii Baarové v náručí Willy Fritsche a štítku s nápisem „Obnovená premiéra po 72 letech“. A skutečně, Willy Fritsch hraje Viléma I. Pruského a společně s Baarovou tvoří hlavní milostný pár filmu. V pořadí Baarová ‒ Fritsch jsou uvedeni v úvodních titulcích filmu. Ale DVD premiéru nelze zaměňovat s obnovenou premiérou.
Poslední problematickou část DVD s filmem Pruský příběh lásky tvoří jeho titulky. Pakliže tedy akceptujeme nulové bonusy a automaticky generované rozdělení do dvanácti kapitol. Levné knihy vydaly kopii filmu se změněným titulem Liebeslegende (k čemuž došlo až po válce), ale i tak byl film bezdůvodně přeložen podle názvu původního. Dále hlavní část úvodních titulků tvoří přehledný seznam hlavních postav (tedy reálných osob), jejich představitelů a jejich podobenek z filmových záběrů. V němčině jsou zde vysvětleny jednotlivé vztahy mezi postavami a zejména jejich tituly, což je velice důležité pro pochopení následujícího děje. Toto zůstalo zcela bez překladu, takže divák má jen minimum vodítek pro plné pochopení filmu. V dialozích je princ Wilhelm oslovován jako Vilém, což působí další zmatky v kontextu obsahu na obalu. Postava Elisy, hraná Baarovou, je pak stereotypně oslovována jako Anděl, ačkoli její přezdívka měla i jiné tvary – například Věčná nebo Bílá růže. To nejvíce vadí při srovnání titulků s textem dopisu, který je zobrazen zároveň. Souhrnně je možné titulky označit jen za dostatečnou berličku pro nenáročné diváky.
V loňském roce, před rekonstrukcí webu Levných knih, vyplývalo z tamní diskuse zhruba toto: Teoreticky by o další filmy s Lídou Baarovou zájem byl, ale neexistuje žádné oficiální stanovisko, jestli Levné knihy plánují další tituly vydat. A opět se do éteru dostala mlžná představa některých zákazníků o naprosté raritnosti zahraničních filmů s Baarovou. Ve skutečnosti, kromě Darmošlapů, je dnes na DVD ve světě dostupný také její italský film Mě neoklameš! (Ti conosco, mascherina!, 1943, Eduardo De Filippo), na VHS pak Zrádce (Verräter, 1936, Karl Ritter) a Zlomená křídla (Patrioten, 1937, opět Karl Ritter) a lze předpokládat, že dříve bylo na VHS k dispozici mnohem více titulů, nicméně s nástupem DVD se stalo velice problematickým zpětně tyto přehledy ověřovat.
Kauza s filmem Svěřuji ti svou ženu je pak poměrně odlišná, když jej srovnáme s recepcí předposledního říšského filmu Baarové. Byl jediným filmem natočeným v němčině s Adinou Mandlovou a zároveň patří už celá léta k pohodlně dostupným titulům. Před lety vyšel na VHS v sérii Die grossen UFA Klassiker a nyní na DVD v sérii Black Hillu, samostatně nebo jako součást kolekce Die frühen Heinz Rühmann Filme, společně s tituly Einbrecher (1930, Hanns Schwarz), Heimker ins Glück (1933, Carl Boese) a Die Umwege des schönen Karl (1938, Carl Froelich). V této edici jsou všechny filmy opatřeny galerií a výběrovými filmografiemi (nechybí ani Lil Adina), případně stručnými biografiemi, někdy bývají přidány i trailery na ostatní filmy edice.
Levné knihy opatřily Svěřuji ti svou ženu a Pruský příběh lásky stejnou grafikou. Ovšem v zásadních detailech se pojetí obou DVD velmi liší. Hned na titulní straně upoutá fotografie pouze Adiny Mandlové, ačkoli je zmíněno její jméno i jméno hlavního herce filmu, Heinze Rühmanna. Opakuje se štítek s údajnou obnovenou premiérou, ačkoli stále jde pouze o lokální premiéru na DVD. Ponechme stranou, že původně černobílý snímek je zbytečně dobarven. Na zadní straně obalu jsou hned tři fotky s Adinou, nyní již na všech společně s Rühmannem. Obsah lze akceptovat, v podstatě i snahu avizovat Adinu jako hlavní herečku filmu, nicméně ve výčtu herců v tiráži už je na správném druhém místě. Extrémně problematickým ale zůstává druhý text: „Přestože je tato nevinná komedie jediným německým filmem, ve kterém česká superstar Adina Mandlová hrála, lze říci, že ji stál kariéru. Po válce byla jako exemplární případ vězněna za kolaboraci, a i když byla později „pro nedostatek důkazů“ propuštěna, na veleúspěšnou předválečnou kariéru už se jí nikdy nepodařilo navázat.“ Mandlová tedy již není „asi nejslavnější“ jako Baarová, ale zcela určitě „superstar“ a vzhledem k tomu, že se v tomto kontextu vyloženě nenabízelo film s Adinou prodat například jako „film s někým, kdo se někdy v životě setkal s K. H. Frankem“, vystačil si anonymní pisatel s „veleúspěšnou“ kariérou a kolaborací. Chybí kontextuální vazby s informací, že s obviněním z kolaborace se potýkala celá řada tehdejší elity. A rozhodně se nelze v rámci takového textu okamžitě vypořádat s kariérou Mandlové po válce. Naštěstí, co se týká disku samotného, vyšla na něm totožná kopie filmu, jaká je k dispozici také na DVD od Black Hillu. A vzhledem k faktu, že se film odehrává během pouhých dvou dnů v tehdejší současnosti, nezbyl prakticky žádný prostor k problémům, jaké vyvstaly v Pruském příběhu lásky.
Odrazovým můstkem nebo zástupným problémem se nestal ani říšský pseudonym Mandlové Lil Adina. Ostatně tento pseudonym nebyl jednorázovou záležitostí, ale stal se jakýmsi standardem pro opětovné uvádění starších filmů s Mandlovou v posledních letech války (typicky byl takto upraven marketing filmů Krok do tmy, 1938, Mac Frič a Noční motýl, 1941, František Čáp).
Čili jestli je toto vodítko, „objeví“ takto Levné knihy Hanu Vítovou jako Hannu Witt nebo Natašu Gollovou jako Adu Goll? A změní se tak vůbec něco, vzhledem k nepřehledné situaci v jejich distribuci, kdy některé informační kanály pomíjejí fakt, že v letošním roce jde pouze o reedice obou disků? Obávám se, že ne. Zmatky přetrvají a česká veřejnost bude i nadále tápat a utíkat k bulvárním příběhům o „atraktivních kolaborantkách“.
Citované filmy
Einbrecher (1930, Hanns Schwarz)
Kariéra Pavla Čamrdy (1931, Miroslav Josef Krňanský)
Děvčátko, neříkej ne! (1932, Josef Medeotti–Boháč)
Heimker ins Glück (1933, Carl Boese)
Barkarola (Barcarole, 1934/5, Gerhard Lamprecht)
Posel míru (1934, Mac Frič)
Poručík Bobby, čertův chlapík (Leutnant Bobby, der Teufelskerl, 1935, Georg Jakoby)
Zrádce (Verräter, 1936, Karl Ritter)
Zlomená křídla (Patrioten, 1937, Karl Ritter)
Krok do tmy (1938, Mac Frič)
Pruský příběh lásky (Preußische Liebesgeschichte, 1938, Paul Martin)
Die Umwege des schönen Karl (1938, Carl Froelich)
Noční motýl (1941, František Čáp).
Turbina (1941, Otakar Vávra)
Svěřuji ti svou ženu (Ich vertraue Dir meine Frau an, 1943, Kurt Hoffmann)
Mě neoklameš! (Ti conosco, mascherina!, 1943, Eduardo De Filippo)
Sobota (1944, Václav Wasserman)
Darmošlapové (I Vitelloni, 1953, Federico Fellini)
Citovaná literatura
Český film v exilu: Kapitoly z dějin po roce 1968 (Host, 2004, Jiří Voráč)
Prag-Film AG 1941‒1945: im Spannungsfeld zwischen Protektoráte – und Reichskinematografie: mit einem Beitrag von Ivan Klimeš: Die tschechische Kinematografie im Protektorat Böhmen und Mähren (München, 2008, Tereza Dvořáková)
Iluminace – Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu (NFA, 1989‒)