„Cokoliv, co je spojeno s homosexualitou, je vnímáno jako kontroverzní“

První ročník festivalu Mezipatra se uskutečnil před deseti lety. Kam se festival za tu dobu posunul? Co považuješ za největší úspěch?

Ten posun je obrovský. Z akce Duha nad Brnem, kde se promítalo několik filmů a návštěvnost byla v řádech několika stovek lidí, se festival rozrostl do dnešní podoby, kdy se koná jeden týden v Brně, jeden týden v Praze a následují Ozvěny v dalších městech. Přičemž za dobu svého konání přesáhl počet 75 000 návštěvníků a návštěvnic.

Původně Mezipatra nesly podtitul „gay a lesbický filmový festival“. Co vedlo organizátory k jeho změně na „queer filmový festival“?

Pojem queer je podle mě v České republice stále vnímán jako něco moderního a trendového, co stejně nebude mít dlouhého trvání. V zahraničí se přitom s tímto pojmem pracuje už dvacet let, a to na zcela seriózní úrovni (termín queer ve smyslu, jak jej nyní chápeme, vlastně vznikl na akademické půdě). Pro toto označení je zcela typická nejasnost a určitá nedefinovatelnost.  Queer se vymezuje vůči zažitým škatulkám, kterými jsou právě označení gay nebo lesba, a zahrnuje tak mnohem širší škálu identit. Objevily se tendence nahrazovat označení gay a lesbický, popř. LGBT (lesbický/gay/bisexuální/transgender), nálepkou „neheterosexuální“, což ale podle mého názoru také neposkytlo uspokojivé východisko. Problém by mohl vyřešit pojem queer, protože v nejširším slova smyslu zahrnuje i osoby, které se identifikují heterosexuálně (ovšem vymykají se normativnímu pojetí heterosexuality). Za změnou tedy stála snaha otevřít prostor rozmanitější a širší škále lidí.

Mezipatra se profilují jako festival, který vzniknul „s cílem poskytnout majoritní společnosti impuls k poznání lesbické, bisexuální a transgender kultury“. Máš pocit, že došlo k nějaké změně?

Myslím, že k určitému posunu určitě došlo, ale netroufám si odhadnout, jak velká tato změna je. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak jsou lidé těmto novým poznatkům otevření. A pokud jde o festival, domnívám se, že poskytuje dostatečné možnosti k tomuto bližšímu seznámení. Stále je co zlepšovat, zejména v uvažování o kategoriích jako jsou gender a sexualita.

Je těžké získat finanční podporu pro takto zaměřený festival?

Určitě je to těžké. Známé je např. stanovisko vedení města Brna k podporování Mezipater. Problémem je ale i postoj větších firem k finanční podpoře akcí, které jsou nějak spojeny s homosexualitou, protože zkrátka nechtějí být jakkoliv spojovány s takovýmto druhem činnosti.

Nejtěžší je patrně překonat to, že cokoliv, co je spojeno s homosexualitou, je vnímáno jako kontroverzní nebo riskantní. Stejně to platí pro různé obory, ať už jde třeba o umění nebo o média. S nadsázkou se to dá ukázat na příkladu, kdy film může pojednávat o entomologovi, který zkoumá motýly. Snímek by ovšem ihned dostal „kontroverzní nádech“, pokud by bylo zmíněno, že onen entomolog je gay. Zdá se to nelogické a občas úsměvné, ale je to velký problém.

Mezipatra v současnosti probíhají v Brně a Praze. Plánujete do budoucna jejich rozšíření i do dalších měst? Setkávají se například Ozvěny festivalu s diváckou oblibou?

Bylo by skvělé, kdyby se Mezipatra konala i v jiných městech. Letos opět přibyla města, v nichž se konají Ozvěny, jsou to např. Ostrava, České Budějovice, Plzeň nebo Olomouc. Co se divácké obliby Ozvěn týče, mohu posuzovat asi jen Ozvěny Mezipater, které se letos po čtvrté konají v Olomouci a na jejichž organizaci se podílím. Ozvěny už tu mají tradici a počítá se s nimi. Rozhodně se jejich návštěvnost zvyšuje a rozšiřují se doprovodné akce, což je výborné.

Jaké hosty letošní Mezipatra představí? Na setkání se kterým se nejvíc těšíš?

Letos se návštěvníci a návštěvnice mohou těšit nejen na skvělého herce z Dolanových filmů Zabil jsem svou matku a Imaginární lásky Nielse Schneidera, ale mimo jiné také na režiséra filmu Saša Dennise Todoroviće nebo Jaka Yuznu, který režíroval snímek Open. Také hlavní porota bude složená z předních odborníků a odbornic. Z České republiky zasedne v porotě Marta Smolíková, která vede centrum pro kulturní politiku ProCulture, a výrazná osobnost současného českého umění Michal Pěchouček. Zahraniční část poroty se skládá z německé aktivistky, performerky a dramaturgyně mnoha festivalů Pii Thilmann, dramaturga hamburského queer filmového festivalu Joachima Posta a Harryho Benshoffa, který působí jako docent na Univerzitě v Severním Texasu.

Samozřejmě se těším na setkání se všemi, ale patrně nejzvědavější jsem na Harryho Benshoffa, protože mě jeho knihy o queer filmové teorii značně ovlivnily.

Jaké jsou tvoje osobní tipy pro letošní ročník?

Asi nejzajímavějším filmem, který letos uvedeme, je snímek Jaka Yuzny Open. Podle mého názoru je to skutečně dokonalý zástupce toho, co se označuje jako queer film, zejména v otázce nabourávání ustálených kategorií, jako je např. pohlaví. Kromě toho budou na festivalu k vidění záznamy baletních představení Louskáček!, Labutí jezero a Car Man v choreografii světoznámého Matthewa Bourna. Pozornosti diváků a divaček by neměly uniknout ani filmy Xaviera Dolana Zabil jsem svou matku a Imaginární lásky. A takhle by se dalo dlouho pokračovat, protože letos je opravdu na co se těšit a doufám, že si ve festivalovém programu každý přijde na své.