Žlutá limonáda a pivo za korunu dvacet

Patrně všichni ho máme v povědomí. Někdo sice pod názvem Povídej nebo Vzpomínej, každopádně je známý všem. Úspěšný český retro seriál letos oslavuje už pátou řadu a diváci ho na televizních obrazovkách netrpělivě očekávají každý pátek večer.

Záměrem tvůrců bylo natočit takový seriál, který by do obýváků českých rodin dokázal vnést atmosféru a občas také nostalgii z let minulých. Staršímu divákovi připomenout jeho mládí a mladšímu dokázat, že nedávná historie je víc než nudné hodiny dějepisu. Je otázkou, jestli se to tvůrcům povedlo, každopádně rekordní sledovanost jasně vypovídá o tom, že je Vyprávěj divácky nadmíru úspěšné.

Samotný seriál má dvě hlavní linie. První z nich je zaměřena na individuální postavy a jejich příběhy, tedy na rodinu Dvořákových. Hlavními hrdiny jsou Karel (Roman Vojtek) a jeho manželka Eva (Andrea Kerestešová), kteří mají dva syny, Honzu a Matěje. Dvořákovi, jejich blízká rodina a kamarádi jsou sužováni každodenním životem a jeho starostmi. Neminou je vztahové krize, potíže v rodině ani problémy v práci. Druhou linii pak tvoří historické pozadí a problémy s ním spojené. Při sledování tedy můžeme znovu zažít atmosféru srpnu 1968 nebo Sametovou revoluci. Především v pozdějších epizodách je dospívající Honza poměrně dost politicky aktivní a významné události naší země se přímo odrážejí v jeho životě v kruhu „obyčejné socialistické rodiny“.

První díl seriálu začíná rokem 1964. Karel i Eva jsou studenty na vysoké škole a seznamují se. Celá první řada pak zahrne necelých deset let jejich života a skončí roku 1973. Je jasné, že nejvýznamnější událostí tohoto období je bezpochyby Pražské jaro. Zahrnout do jedné sezony deset let bylo původním plánem tvůrců. Důkazem toho, že se jim to nepovedlo, je hned druhá řada, která mapuje roky 1973 až 1977. Tam je hlavním historickým pozadím normalizace. Třetí sezona, započatá rokem 1977, naopak zachycuje celých dvanáct let a vyvrcholí dílem o Palachově týdnu roku 1989. Než se začala vysílat čtvrtá řada seriálu, tvůrci se rozhodli udělat malou odbočku a natočit minisérii s názvem Osudy. Jedná se o bonusovou řadu, která má devět dílů a vykresluje příběhy epizodních postav. Všechny díly mají spíše vysvětlující charakter a historické okolnosti v nich nejsou stěžejní. Čtvrtá řada naváže na rok 1989 a poměrně důkladně ho zmapuje. Téma Sametové revoluce je totiž v Čechách stále oblíbené a hlavně živé.  Možná i proto se postava mladého Honzy vyvinula v politicky aktivního studenta, protože právě studenti během listopadu 1989 sehráli velmi důležitou roli. Druhá polovina čtvrté řady se pak věnuje první euforii z demokracie a končí roku 1991. Pátá a zatím poslední série běží ve vysílání ČT1 právě teď a dosud pokročila až do roku 1995.

Jednotlivé díly mají pokaždé stejnou strukturu. Po úvodní notoricky známé písni Budu ti vyprávět od Michala Hrůzy následuje krátké shrnutí důležitých událostí, které souvisí s dobou, ve které se odehrává příběh konkrétního dílu.  Ty pak více nebo méně ovlivní život hlavních postav. Události jsou prezentovány formu autentických dobových televizních zpráv nebo reportáží, takže celý úsek navodí velmi věrohodnou atmosféru. Následuje samotný příběh dílu, ve kterém se aktuální události částečně odráží. I do samotného děje jsou místy vloženy autentické archivní televizní záběry. Celý příběh ze současnosti glosuje dospělý Honza, který často prozradí i to, co bychom se ze samotného děje nedozvěděli. Ke konci dílu pak znovu často přichází krátký úsek autentických záběrů, které vysvětlují historické pozadí konkrétního dílu. Během titulků už na nás Hrůza nekřičí: „Evo! Evo! Evo! Nebudu ti lhát!“, ale doprovází je největší hudební hit reprezentující určité období.

Jen stěží bychom si dokázali představit retro seriál bez dokonale propracovaných kostýmů a dekorací. Autoři Vyprávěj staví především na tom, že každé období v historii je spjato se specifickou módou. Vyvíjí se nejen postavy, ale také jejich účesy, oblečení, doplňky, zařízení v domácnosti nebo auta. Všechno je naprosto důvěryhodné – Eva nenosí oblečení, které bylo aktuální rok módní novinkou, ale takové, které si ženy jejího věku a postavení skutečně oblékaly. Samotné kusy oděvů pak mají svůj vlastní příběh, protože nejsou šity dnes, ale odkupovány v second handech nebo přímo od diváků seriálu. I taková maličkost, jako je hrnek na kávu, přesně odpovídá období, ve kterém byly tyto hrnky v českých rodinách velmi oblíbené.

Jak už jsem zmiňovala výše, měnily se i postavy. Lépe řečeno stárly. Nejvíce viditelné je to právě u hlavních představitelů Karla a Evy a také dětí. Musíme si uvědomit, že manželé nám byli představeni jako dvacetiletí studenti a během trvání seriálu zestárli o třicet let. Je tedy patrné, že známky vývoje a staří musí být zřejmé i divákovi, proto má v seriálu důležité postavení líčení a masky. Ještě zajímavější je skutečnost, že představitel Karla Roman Vojtek je v reálném životě od Evy (Andrea Kerestešová) o celých dvanáct let starší, přitom v seriálu jejich věkový rozdíl činí pouhých pět měsíců. Důležité je také dospívání dětí. Souvisí s tím obměňování herců různých postav. Například samotného Honzu hrálo během pěti řad sedm herců. To může být pro cílového diváka seriálu problém, každopádně tvůrci jinou možnost neměli. S Honzou se seznamujeme jako s novorozencem a v předposlední sérii už zvoní klíči na Václavském náměstí. Je otázkou, zda vyvinutí syna hlavních postav v uvědomělého mladého studenta byl záměrem, nebo spíše náhodou.

Osobně se domnívám, že autoři divákovi nechtějí sdělit žádnou hlubší myšlenku, ale opravdu jen připomenout minulé doby, které jsou stále ještě v pamětech současných diváků. I samotný protikomunistický nádech dnes vyznívá až populisticky. Je ovšem pravdou, že vizuální stránka všech sérií Vyprávěj dokáže divákovi oživit již zapomenuté příběhy jeho života. Ve vzpomínkách se mu totiž začnou zřetelně objevovat obrazy víkendů strávených na rodinné chalupě, první jízdy metrem, žluté limonády, spartakiády, barevné televize a dalších věcí, které dokáží lidskou mysl dokonale utopit ve sladké nostalgii.

Vyprávěj

Námět: Filip Bobiňski, Rudolf Merkner, Petr Šizlink
Režie: Biser Arichtev
Scénář: Rudolf Merkner
Kamera: Martin Schinabek
Střih: Emil Pawinger
Hudba: David Solař
Hrají: Roman Vojtek (Karel), Andrea Kerestešová (Eva), Veronika Freimanová (Jana), Svatopluk Skopal (Josef) ad.
Česká republika, ČT, 2009, 115 epizod, 52 min.