Kino na Hranici v druhé polovině aneb páteční chvilka poezie

Přehlídka Kino na Hranici se včerejškem nezadržitelně přehoupla do své druhé poloviny. Divák, nemožna si stěžovat na organizačně poměrně hladký průběh festivalu, zaměřuje své výčitky spíše k počasí, které je oproti loňským létům nebývale deštivé. Snažili jsme se najít důvod tohoto hydrometeorologického jevu, a jeden, jistě zcela logický a podepřený pevnými argumenty, jsme našli. Pršet začalo poté, co přestal slintat velbloud z filmu Jerzyho Stuhra Velké zvíře! Proto doporučujeme organizátorům, aby přidali projekci tohoto snímku a kletbu tak zrušili.

Nepříznivé počasí spolu s těžkými polskými filmy vypořádávajícími se s traumaty druhé světové války zrovna na náladě nepřidají. Proto nesmírně svěžím dojmem působila komedie slovenského režiséra Juraje Krásnohorského Tigre v meste. Tohoto režiséra jste na Kině na Hranici mohli potkat již před dvěma lety, kdy uváděl svůj studentský film x=x+1. Tigre v meste je bláznivá vztahová komedie o skoro-třicátnících, kteří hledají svou spřízněnou duši.  Při psaní scénáře se Krásnohorský spolu s Lucií Siposovou nechal inspirovat filosofií Gustava Junga, podle které se každá lidská duše skládá ze dvou částí –  ženské a mužské. V duši hlavního hrdiny Jazveca převažuje ženská část, i když je muž, proto jej po celý film hraje herečka Kristína Tóthová, která je dabovaná mužským hlasem. Toto poměrně originální tvůrčí rozhodnutí rozehrává spoustu komediálních situací, které diváci v sále dokázali bujarým smíchem náležitě ocenit. Na Slovensku nevzniká příliš mnoho kvalitních komedií, které by neurážely divákovu inteligenci. Podobně je tomu i v Česku, kde v posledních letech stojí za zmínku pouze Okresní přebor Jana Prušinovského. I když pracuje s nehoráznou absurditou, převážně ve dvojitém závěru filmu, nesklouzává Krásnohorský k trapnosti. Snímek vznikal prakticky jako nezávislý film, výhradně z peněz nejmenovaného mecenáše, v té době se totiž reformoval systém financování slovenského filmu. Tvůrci ovšem dokázali snímek natočit, na postprodukci a distribuci jim už přispěl nově vzniklý Audiovizuální fond. Jedna perlička k tomuto filmu závěrem, slovenské Miss mají očividně více talentu než české vicemiss, i když ve filmu dostanou méně prostoru. Zkuste si porovnat výkon Ivici Slávikové z filmu Tigre v meste s herectvím Agáty Hanychové ve filmu Crash Road.

Zleva herec Maciej Stuhr, dramaturg Martin Novosad a tlumočník Pavel Peč
Foto: fotoSprinter.pl

Prožíváme lehké déjà vu; nacpané Divadlo Adama Mickiewicze, usměvavý Maciej Stuhr a film o druhé světové válce. Na rozdíl od včerejších Dozvuků je Štvanice méně kontroverzním snímkem, nereflektuje způsob, jakým válečné křivdy stále ovlivňují současné společensko-politické dění, ale odehrává se přímo v několika válečných dnech. Vojáci partyzánského oddílu odvádějí v průběhu druhé světové války do lesů obklopujících blíže nespecifikované město kolaboranty a zrádce, aby je popravovali. Ovšem ne každá kolaborace a zrada je tak jednoznačná, podobně jako morální čistota katů z lesa. Na ty se ovšem chystá štvanice německých jednotek. Zprvu jednoduchý příběh s černobílými postavami se díky nelineárnímu vyprávění stále více komplikuje, divák postupně odhaluje jejich motivace, charaktery šednou. Snímek se nepřiklání ani na jednu stranu konfliktu, režisér se snaží diváka přinutit posuzovat vinu každé postavy zvlášť a vyhnout se tak jednotnému odsuzování. V hlavní roli se objevuje v Česku bohužel prakticky neznámý Marcin Dorocinski, kterého jsme měli možnost loni vidět ve filmu Róza, jenž byl v Kině na Hranici také uváděn. Poláci velká historická dramata opravdu umí, jsou neúprosní a nebojí se nabourávat stereotypní pohledy na minulost. Škoda, že my Češi v tomto ohledu tak pokulháváme. I my máme své bolístky, o kterých se ovšem netočí. Už jsme psali o filmu Juraje Herze Habermanův mlýn, který bude jistě ještě časem doceněn. Podobně mohl dopadnout snímek Jiřího Chlumského 7 dní hříchu, který ovšem ztroskotal na podivném scénáři a režijním chaosu. Hostem k filmu Štvanice byl Maciej Stuhr, který se na přehlídce prezentoval dosti náročnými rolemi v ne příliš optimistických filmech. Jako odlehčení proto působila jeho „páteční chvilka poezie“ kdy přeplněnému hledišti přečetl dva fejetony ze své nové knihy, která má teprve vstoupit na trh.