Sherlock si chce povídat. Tvůrčí dialog fanoušků a tvůrců

„Ahoj, jsem fanoušek. Jsem fanoušek a jsem slyšet. Jsem fanoušek a mám moc! Jsem odměňován za svou věrnost, za přemýšlení a hraní si. Jsem odměňován více než kdy dříve. Tvůrci o mně vědí a stávám se součástí fikčního světa seriálu.“

Žijeme v době ovládané seriály. Tisíce fanoušků každý týden s napětím očekávají příchod nové epizody svého oblíbeného seriálu. Mezi jejich obrovským množstvím není lehké na sebe upozornit a upoutat pozornost na delší dobu. BBC a její moderní verzi dobrodružství Sherlocka Holmese se to podařilo. Zkusme se zamyslet nad tím, jaké strategie na své příznivce tvůrci seriálu Sherlock užívají.

Kdo jsem, když si říkám fanoušek? A co zmůžu?

První užití pojmu fanoušek jako označení pro někoho, kdo má něco v oblibě a neváhá do toho investovat svůj čas, emoce a někdy i peníze, se datuje do poloviny dvacátého století. Tehdy byl vědci užíván jako pejorativní termín pro označení osamělého atomizovaného obdivovatele nebo člena fanatického davu.1 Tato generalizace souvisí s dobovým náhledem na populární kulturu, jež byla vnímána jako něco negativního, co přísluší nevzdělaným vrstvám. Ukazuje také na dva částečně protikladné pohledy na tehdejší publikum – jedinci, kteří jsou fascinováni mediálním obsahem a jsou vůči němu naprosto bezmocní, a proti nim fanatický dav, jenž postrádá racionalitu a je veden živočišnými pudy stáda. Publikum bylo označováno jako skupina příjemců, jež bez rozmyslu a neaktivně konzumuje mediální obsah.2

Nejstarší z výše zmíněných teorií pochází z dvacátých let dvacátého století. Přesto už dříve, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, existovaly důkazy, že příjemci jsou přemýšliví a hlavně aktivní. Jeden z těchto důkazů se přímo týká literární předlohy seriálu Sherlock. Když v roce 1893 ukončil Sir Arthur Conan Doyle povídkou Poslední případ literární život Sherlocka Holmese, vyvolalo to u fanoušků nevoli. Nosili černé stužky na rukou na znamení smutku a hromadně odhlašovali předplatné ilustrovaného měsíčníku The Strand Magazine, kde do té doby povídky o Sherlocku Holmesovi vycházely. Na Doyla tak kromě fanoušků činil nátlak i majitel časopisu, protože odliv předplatitelů byl velmi citelný. Autor se znovu k postavě Sherlocka Holmese vrací v roce 1901 románem Pes baskervilský a v roce 1903 opět vychází formou povídek v časopisu The Strand Magazine.

S literárním světem Sherlocka Holmese je spojován také jeden z nejstarších fandomů.3 V roce 1934 vzniká první holmesologický spolek, který se zabývá světem Sherlocka Holmese, pořádá přednášky a cesty na místa, která jsou popsaná v kanonických textech, tedy čtyřech románech a 56 povídkách.

Jsem fanoušek a jsem dnešní

Odborný pohled na fanouškovství se zásadně proměňuje v osmdesátých letech. Přispívá k tomu několik faktorů. Prvním z nich je etnografický obrat – tedy zkoumání publika etnografickými metodami. Velmi významný přínos má sémiotická teorie Stuarta Halla – kódování a dekódování, díky níž se publikum stává „sémioticky mocným“ a samo si určuje, jak bude který text číst a interpretovat. Třetím faktorem je ústup ze striktně estetických hodnot a uznání populární kultury jako něčeho, co má svou hodnotu v každodenním životě.

Sherlock žije v ulicích Londýna.

Populární kultura je tak zkoumána jako sémioticky otevřený prostor, jenž nepodléhá ideologii dominantní kultury. Je proto přitažlivý pro podřízené skupiny, jako jsou například ženy, queer jedinci nebo etnické menšiny.4 Fanoušci nejsou chápáni jako pouzí příjemci, ale i jako tvůrci populární kultury.5

K rozvoji fanouškovství také napomáhá rozvoj komunikačních technologií, od poloviny devadesátých let hlavně internetu. Jedním z projevů fanouška je tvorba a sdílení vlastních obsahů, které souvisejí s původním kanonickým textem. Ačkoli fanoušci přistupovali k rozšiřování původního kánonu díla už před rozvojem internetu, hlavně prostřednictvím povídek6 , hlavní boom fan-fiction zaznamenala až v 90. letech 20. století, právě díky novým technologiím, kromě internetu samotného zejména díky rozvoji snadno upravovatelných digitálních fotografií a videa.

Ahoj fanoušku, já jsem Sherlock a jsem cool

Vznik fandomu seriálu Sherlock byl vskutku raketový. Už během premiéry prvního dílu A Study in Pink zaujal hlavní představitel Benedict Cumberbatch fanoušky natolik, že se v následné komunikaci o seriálu v rámci diskuzních fór začali označovat za cumberbitches7. Obdiv k hlavnímu představiteli Sherlocka Holmese je pro fandom seriálu velmi příznačný a sami autoři toho několikrát využívají, o tom ale později.

Seriál kombinuje hlavní prvky původních knížek – elegantní řešení případů na základě dedukce, lásku k Anglii8 a postavu detektiva, pohybujícího se na hranici zákona, s divákům důvěrně známým prostředím plným moderních technologií a současných reálií.

Producenti seriál divákům pečlivě dávkují. V roce 2010 vyšla první série o třech dílech, každý s průměrnou délkou hodina a půl. Druhá podobně rozsáhlá série vyšla o rok a půl později. Na třetí si fanoušci museli počkat dva roky. Ačkoli se seriál odehrává na malém časovém prostoru se značnými časovými rozestupy, dokázal fanoušky pohltit natolik, že Sherlockův fandom neslábl a neztrácel členy. V dvouleté přestávce došlo dokonce k nárůstu počtu fanoušků9. To mělo dva hlavní důvody. Prvním z nich byla již zmiňovaná obliba představitele hlavního hrdiny Benedicta Cumberbatche, který byl v mezidobí obsazován do jiných rolí – Star Trek: Do temnoty, Hobit: Šmakova dračí poušť (oba 2013). Druhým z nich byla komunikační hra, kterou autoři hráli s fanoušky.

Návrat Sherlocka na obrazovky oznámil pohřební vůz.

Autoři v mezidobí komunikovali s fanoušky na několika úrovních. Kromě tradičních teaserů k novým dílům a uniklým obrázkům zapojili do hry s fanoušky i další, méně obvyklé způsoby. Jednou z nich je blog Johna Watsona. Pomocí něj komunikoval s fiktivními fanoušky detektiva Holmese v seriálu, zároveň lze tento blog najít na internetu, kde fungoval jako reálný blog. Watson v něm píše o dění ve skutečném i seriálovém světě a ostatní seriálové postavy – například Sherlock nebo Molly – je glosují. Dalším komunikačním prostorem se stal Londýn. Ten si určili sami fanoušci tím, že jeden z nich z piety k Sherlockovi vyznačil sprejem místo dopadu po jeho skoku ze střechy nemocnice sv. Bartoloměje. Na oplátku se autoři rozhodli užít ulice Londýna k oznámení třetí série seriálu, 29. listopadu projel Londýnem prázdný pohřební vůz se jménem Sherlocka vyskládaným z květin a datem premiéry prvního dílu. Na internetu byla třetí série oznámena až v zápětí.

Sherlock tě vidí

To, že si všímají vůle fanoušků, dokázali autoři už ve druhé sérii. Původně epizodní postavě Molly Hooper, platonicky milující Sherlocka, dali větší prostor a nechali její střety se Sherlockem více vyznít. Mezi fanoušky, tedy především fanynkami, byla tato postava oblíbená, protože se s ní dokázali snadno ztotožnit.

Dalším posunem v komunikaci s fanoušky je první díl třetí série. Nejčastějším tématem sherlockovského fandomu mezi druhou a třetí sérií se staly teorie toho, jak mohl Sherlock přežít svůj pád z konce druhé série. To zdánlivě prozradí první scéna prvního dílu třetí série. Vzápětí se ale dozvídáme, že jde o teorii, jež si fiktivní Sherlockův fanoušek vymyslel. V tomto díle jsou představeny ještě další verze Sherlockova přežití, ale vždy je na jejich konci ukázáno, že jde o dohady. A to i u verze Sherlocka samotného, který si v závěru dílu povídá s Andresonem, jenž je personifikací reálného fanouška ve světě seriálu. Anderson Sherlockovu verzi nepřijímá, zpochybňuje ji a diskutuje o ní stejným způsobem, jakým mezi sebou komunikují fanoušci o něčem, co se jim v kanonickém textu nelíbí. Tento styl vyjadřování autoři nastudovali ve fanouškovských fórech a diskuzích.

Autoři využili některé z desítek fanouškovských teorií o Sherlockově přežití a zapracovali je do seriálu samotného. Ukázali tak fanouškům, že si všímají jejich tvorby a v jistém slova smyslu je odměňují za jejich aktivitu. Tato komunikační strategie je v mnoha smyslech inovační a mohla by určit další směřování v dialogu tvůrce a fanouška.

Seriál nezobrazuje fanouška jako jednotlivce, ale jako součást celé skupiny, fandomu. Ukazuje fanoušky jako diskutující aktivní jedince, kteří pořádají své schůzky a jsou obklopeni komunikačními technologiemi.

Zajímavý je také fakt, že některé z teorií Sherlockova přežití otevřeně zobrazují Sherlockovy sympatie k jednotlivým postavám – polibek s Molly nebo náznak polibku s Moriartym. Toho by se postava Sherlocka nedopustila. Sherlock je líčen jako citově odměřený samotář. Autoři tímto zobrazením dávají fanouškům jedinečný materiál pro video slashfiction10. Tento v jistém slova smyslu skandální materiál podporuje fanouškovské teorie a upevňuje vztah fandomu k dílu, což má logicky za následek zvýšenou sledovanost.

Po prvních slibech o nové sérii do konce tohoto roku se objevují střízlivější odhady. Otázka je, co by s Sherlockem udělala další dvouletá pauza.

A co bude dál?

Jak bude tento dialog pokračovat, uvidíme v dalších Sherlockových sériích, jejichž natáčení již bylo oznámeno. Jisté je, že teď je řada na fanoušcích, v tom, jak na situaci zareagují. Fanouškovská fóra po odvysílání třetí série znásobila svou aktivitu a fanoušci si uvědomují, že jsou slyšet. Steven Moffat, jeden ze scenáristů, popřel, že by se četbě internetových fór o seriálu věnoval, ale jak sami fanoušci vědí, s oblibou lže a užívá dezinformace.

Tento způsob budování vztahu fanouška a díla se objevuje v několika málo jiných seriálech- například v americkém seriálu Supernatural (2005). Je možné, že se stane vzorem pro práci s publikem a ostatní seriály také budou chtít o fanouška pečovat, rozumět jeho potřebám a komunikovat s ním, aby si jej udrželi.

Sherlock

Režie: Paul McGuigan, Euros Lyn, Toby Haynes, Colm McCarthy, Nick Hurran, Jeremy Lovering
Scénář: Steve Moffat, Mark Gattis, Stephen Thompson
Hudba: David Arnold, Michael Price
Kamera: Steven Lawes, Fabian Wagner
Hrají: Benedict Cumberbatch (Sherlock Holmes), Martin Freeman (Dr. John Watson), Una Stubbs (paní Hudsonová), Rupert Graves (inspektor Lestrade), Andrew Scott (Jim Moriarty), Louise Brealey (Molly Hooper), Amanda Abbington (Mary), Zoe Telford (Sarah), Vinette Robinson (Sally Donovan), Tanya Moodie (Ella), Jonathan Aris (Anderson), Phillip Davis (Jeff), Mark Gattiss (Mycroft Holmes) ad.

Velká Británie, 2010–?, BBC, 3 x 3 epizody, 90 min.