Jak jel Kafka k moři bez zpáteční jízdenky
Dramaturg Maciej Gil a Monika Talarczyk-Gubala, autorka knihy Mazurka nad ránem. Ženské filmy v polské kinematografii, v úterý uvedli první projekci ze stejnojmenné programové sekce. Jednalo se o film autorské dvojice manželů Ewy a Czesława Petelských Zpáteční jízdenka (Bilet powrotny) z roku 1978. Velmi zdařilý obraz mateřské lásky hlavní hrdinky Antonie, která odjede z polského venkova do Kanady, aby vydělala peníze pro svého syna, jenž chce stavět dům ve městě. Antonie musí vydržet mnohé, než dojde k závěrečnému vystřízlivění.
Včera jsme měli možnost zhlédnout režijní debut herce Jiřího Mádla Pojedeme k moři, který má u české kritiky poměrně úspěch. V kině Central jste mohli potkat také cílovou skupinu filmu – rodiče s dětmi okolo deseti let. I oni byli poměrně překvapeni z toho, co nakonec viděli. Trailer slibuje rodinnou komedii, ovšem film samotný se v druhé polovině vydá jiným směrem. Překvapení rodiče nestačili svým zmateným dítkám zacpávat uši, aby neslyšely, co se to děje v rodině kamaráda hlavního hrdiny Tomáše.
SPOILER – rozklikněte na vlastní nebezpečí
Ve výsledku potěší především herecké výkony zkušených (Jaroslava Pokorná, Ondřej Vetchý) i začínajících herců (Petr Šimčák a Jan Maršál).
V podvečer jsme zašli nasát trochu nostalgie, kterou nabízí sekce Jaroslav Hašek & Franz Kafka. Nejprve se zmíníme o středometrážní humoresce Zdeňka Podskalského Zvony pana Mlácena z roku 1973. Příběh popisuje útrapy postaršího pana Mlácena (Josef Kemr) snažícího se prodat dědictví po strýci zvonaři, tedy dva více než půltunové kousky z jeho dílny. Zoufale nabízí zvony, komu se dá, třeba i povozníkovi či policistům. Bizarnost nabídky ho dokonce dostane až na psychiatrii. Elegantním dějovým zvratem těžce zkoušený hrdina příběhu triumfuje. Podskalský v televizní inscenaci zdařile vystihl Haškův nezaměnitelný styl charakterové drobnokresby a do hlavní role obsazený skvělý Kemr dodal leckdy značně komplikovaným Mlácenovým monologům lehkost a přirozenost. Že filmařsky dobře řemeslně odvedená televizní jednohubka funguje i po bezmála čtyřiceti letech, dokázal častý smích, který se linul projekčním sálem.
Krátkometrážní animovaný film Franz Kafka z roku 1991 polského režiséra Piotra Dumały je němou reminiscencí spisovatelova života v obrazech. Biograficky laděný snímek se pomocí pochmurných černobílých výjevů z Kafkova života snaží zprostředkovat ty okamžiky, které inspirovaly a ovlivnily jeho tvorbu. Chytře implikované náznaky nadchnou diváka znalého Kafkova díla, ostatním však může připadat značně nudný a bezobsahový. Každopádně téma filmu bylo na tak slunný den nejspíš až příliš těžkým, a tak značná část publika po této projekci na zbytek pásma rezignovala a vyrazila do rozkvetlých ulic.