Art and the Internet: Pětadvacetiletý vztah plný vášně

Publikováno: Mary Meixner Publikováno dne: 26. ledna 2016 Rubrika: Experimentální film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Art and the Internet (Phoebe Stubbs (ed.), London: Black Dog Publishing, 2013) – MARIE MEIXNEROVÁ –

„Publikace Umění a internet je víc než potřebným vizuálním průzkumem umění internetem ovlivněného, na internetu situovaného, nebo si internet beroucího jako svůj námět, a to za období uplynulých pětadvaceti let.“1

Přebal

Umění & internet

V průběhu posledních dvou let se na zahraničním trhu objevilo několik výrazných publikací věnovaných internetovému umění, respektive „umění a internetu“. Kromě zde recenzované, po delší době první větší kvalitní knize („velice potřebném vizuálním průzkumu“) zaobírající se tímto tématem, šlo například o must-have publikaci You Are Here: Art After the Internet (ed. Omar Kholeif, Cornerhouse & SPACE, 2014)2, o sborník z berlínského mini symposia, vydaný v ediční řadě e-flux journal, The Internet Does Not Exist (Sternberg Press, 2015)3, antologii Lunch Bytes No Internet, No Art (ed. Melanie Bühler, Onomatope, 2015)4 či jeden z posledních přírůstků, Mass Effects: Art and the Internet od Laren Coernellové a Eda Haltera, navazující na legendární ediční řadu MIT Press a instituce v oblasti výstavnictví a propagace internetového umění bezpochyby významné, New Museum of Contemporary Art v New Yorku5.

Všechny tyto publikace měly něco společného – na rozkrývaný fenomén nazíraly s patřičným odstupem, bez důvodu zpochybňovat či obhajovat pozici (post)internetového umění jako jedné ze zásadních výtvarných forem 21. století, či bez potřeby jej nějak vysvětlovat nebo teoreticky obhajovat jeho existenci, a s vědomím všudypřítomnosti internetu v životě svých čtenářů.

Počítají již s „internet awareness“ (vědomí si internetu), všeobjímající každodenní život, kulturu i umění. Nové knižní počiny jsou pokračováním v debatě, které nahlíží minulost, přítomnost (i případně budoucnost) umění a internetu prizmatem současného, post-internetového věku, přičemž se zaobírají rovněž kontextualizací se současnou kulturou, výtvarným uměním, i sociokulturní a politickou situací.

Publikace Art and the Internet,6 která vyšla z výše jmenovaných jako první (dle tiráže v roce 2013, ve skutečnosti však až v únoru 2014), byla publikací vpravdě netrpělivě očekávanou, a hned od počátku se zařadila mezi internetové „must have“.

Protože umění točící se kolem internetu zpravidla celkem rychle „zastarává“ s ohledem na to, jak kvapně se vyvíjí samotný internet (software, vizuální kódy) i jeho používání námi, jak roste společnost a politický kontext, ve kterém je zasazeno, jak se proměňuje zorný úhel, kterým na něj pohlížíme (postinternetová doba přecházející v něco, kdy „Internet neexistuje“ a „Bez internetu není umění“), umí se tištěné publikace věnující se otázce „umění a internetu“ velmi rychle proměnit v archaické neužitečnosti plné mrtvých odkazů.

Vyplatilo se proto chvíli počkat a recenzovanou publikaci si prohlédnout s odstupem – její přetrvávající kvality prověřil totiž nejlépe čas.

Korakrit Arunanondchai: 2012–2555, 2012 dvoukanálová videoinstalace, 5,2 × 3,7 × 4,6 m

V průběhu pětadvacetileté historie internetu se vztah umění k němu radikálně proměnil. (Oficiální promo na přebalu publikace.) Art and the Internet se soustředí na vizuální průzkum této změny, respektive na proměny umění internetového, internetem ovlivněného nebo internet tematizujícího.

Hned od počátku publikace širokou veřejnost oslovila nejen svým výrazným designem od João Moty (opravdu velká 28 × 23 cm kniha na barevném, lesklém křídovém papíře, založena z větší části na důsledné obrazové dokumentaci – fotografiích a screenshotech), ale i sympaticky obezřetně volenou terminologií a averzí k přesně vyhraněným škatulkám, na což je mnoho „internetových“ umělců po právu alergických. Problematický termín „internetové umění“ a jeho odnože je v názvu chytře obejit nepobuřujícím způsobem: Umění a internet.

Publikace ohledává odkaz umění, které v posledních několika dekádách (tedy v podstatě v posledních pětadvaceti letech) používalo internet, bylo na něj situováno nebo se k němu odkazovalo.7

Problematika na první pohled poměrně komplexní oblasti, sahající od klasických nehmotných digitálních děl net.artových legend Marka Ameriky,8 Alexeje Šulgina9 ad. až po objekty vytvořené na základě internetových memů Evy a Franca Mattesových10 nebo digitálně renderovaných byst Johna Rafmana11 je víceméně přehledně rozčleněna do několika vizuálně bohatých kapitol, které tvoří stěžejní část publikace: „net.art“, „Activist Art and Surveillance-Related Work“, „Internet-Enabled Participatory, Interactive and Video Art“, „Postinternet Art“ a „Social Media Influenced Art and Identity Construction“. Rozdělení do těchto kategorií je tematické, nikoli chronologické12, a proto se jimi mohou prolínat jména několika sledovaných umělců, jako Aram Bartholl, Rollin Leonard, Aleksandra Domanović nebo Eva a Franco Mattesovi ad.13.

Tyto kapitoly spočívají především ve velkorysé vizuální dokumentaci prací, které doplňují kratičké medailonky děl, respektive jejich autorů.

Od raných devadesátých let hrál internet ve vztahu k umění řadu rolí: minimálně definoval několik nových žánrů, od raného síťového umění po nové formy interaktivních a participativních prací, vždy byl ale také shromaždištěm veškerého umění, minulého i současného. Umění a internet ohledává dědictví internetu ve vztahu k umění a co je důležité, ilustruje, jak a proč jej umělci a instituce používají. 14

Kromě nich publikaci doplňují tři původní teoretické studie. Historický vhled, s důrazem na vztah internetového umění a galerijního systému, poskytuje americký pedagog a umělec Nicholas Lambert („Internet Art Versus the Institutions of Art“, str. 12–17), net(.)artovému diskurzu a proměně jeho výstavních strategií se z historického a teoretického věnuje i přední italský odborník na internetové umění, Domenico Quaranta („In Between“, s. 24–33). Joanne McNeill své volněji strukturované eseji („Connected by Camera“, s. 18–23) jmenuje a analyzuje první performativní live-streaming web cam projekty jako JenniCam (Jennifer Ringley, 1996), SeanPatrickLive (Sean Patrick Williams, 1997–2001), Anacam (Ana Voog, 1997–2009), 500 Men in a Month. I’m an Oriental Whore (Isaac Leung, 2003), Webcam Tears (Dora Moutot, 2012– současnost), Social Turkers (Lauren McCarthy, 2013) a řadu dalších.

Pro fajnšmekry jsou cenné také nové rozhovory v „přílohové“ sekci, a to s nezávislou kurátorkou Attilou Fattori Franchini (o její umělecké praxi i platformě bubblebyte.org) kolektivem LuckyPDF, Evou a Francem Mattesovými (tzv. 01s.org) a umělkyní a průkopnicí termínu postinternetové umění Marisou Olson.

V závěru publikace jsou zařazeny i přetisky starších esejí a manifestů, které dobře odrážejí vývoj uvažování o internetovém umění z pohledu dobových umělců, a reflektují proměnu média/žánru. Texty jsou řazeny chronologicky15, kromě toho, že jde o (částečně historicky, částečně subjektivně) „důležité“ texty pro diskurz o internetovém umění, však mezi nimi není žádná zjevnější spojitost, a působí tak, zřejmě nechtěně, spíše než uvolněně nahodile.

Absence úvodu k sekci či nějakého editorského komentáře, který by osvětlit výběr právě těchto a ne jiných textů bych rozhodně jako čtenář uvítala. Upozadění editora a nakupení jednotlivostí v publikaci, jejichž vzájemné spojitosti musí již čtenář dekódovat (s pomocí tří nezávislých esejí na začátku) zcela sám, klade na recipienta velké nároky, rozhodně však přispívá ke snížené srozumitelnosti publikace ve smyslu editorského stanoviska (Art and the Internet tak, a to je moje nejbolavější výtka, může působit dojmem rozsáhlejšího časopisu).

Pomocník outsiderům zdánlivě nejužitečnější – závěrečná přehledová time line, poskytující přehled o nejzásadnější chronologii „umění a internetu“ – opět vyvolává otázky po svém výběru. Na základě jakého klíče byly zvoleny právě tyto, a ne jiné, zdánlivě třebas i důležitější, události? Zejména houstnoucí selekce velmi různorodých eventů z doby takřka současné vyvolává řadu otázek po své opodstatněnosti, a i člověk zasvěcený dekóduje výběr poměrně obtížně16.

V práci s knihou mne také celkem omezovala absence rejstříků, či takové absolutní samozřejmosti jako je seznam citované literatury za texty (zdaleka ne všechna zmiňovaná literatura se objevuje v číslovaných poznámkách „pod čarou“ na konci prvních tří textů, a ani „Výběrová bibliografie“ v závěru v tomto příliš nepomáhá). Příležitostné překlepy či nějaké to nefunkční URL lze přičíst na vrub prvnímu vydání a věřit v jejich napravení v dotisku.

Máme-li hovořit o detailech, pak naopak velmi dobře dopadá publikace jako objekt – ač jde o paperback, díky dobrému kvalitnímu přebalu a šité vazbě vypadá navzdory extrémním tlakům, kterým jsem se ji snažila během roku a půl vystavit, takřka stále jako nová. (Což je obrovská úleva zejména ve srovnání s již zmiňovanou You Are Here: Art After the Internet, která již po měsíci vypadala skutečně velice nechutně.) Trvalost a fyzická krása pak může být v době počítačů hlavním důvodem, proč sáhnout po koupi tištěné knihy, která se tak stává vhodnou dokumentací/archivem postupně zanikajících on-line projektů.

Shrnutí

Quaranta jeden ze svých textů v úplně jiné publikaci17 glosuje slovy, že by byl patrně nejlépe srozumitelný komusi, kdo byl kdysi dávno nadšen do net artu, pak však upadl do kryogenického spánku a nyní, na konci 20. století, by rád dohnal svůj informační deficit a zorientoval se v současné diskuzi.

Recenzovanou publikaci bychom mohli charakterizovat úplně opačně – je určena současníkům, kteří jsou zvyklí chodit na net art do galerií nebo brouzdat za uměním na internet a zajímají se o rozšíření vlastních obzorů poskytnutím backgroundu a trochy historického vhledu.

Art and The Internet

Autoři: Joanne McNeil, Domenico Quaranta, Nick Lambert
Editorka: Phoebe Stubbs
240 stran, paperback
300 ilustrací, b/w a barva
28.0 × 23.0 cm
Datum vydání: únor 2014
Jazyk: anglicky
ISBN13: 978 1 907317 98 9

Art and the Internet lze zakoupit přímo skrze webové stránky nakladatelství Black Dog Publishing či Amazon.

Screencast of the The Royal Standard homepage during the Il Cavaliere website takeover by bubblebyte.org for the Liverpool Biennial 2012

Další recenze:

DEBATTY, Regine, „Book Review: Art and the Internet“. [on-line] 22. 1. 2014. We Make Money Not Art, http://we-make-money-not-art.com/. Dostupné z www: <http://we-make-money-not-art.com/art_and_the_internet/#.Uukemnd_uoc>, čerpáno 10. 12. 2015.

WILKES, Rob. „Staying Connected. Tracing the vital relationship between art and the internet…“. We Heart, www.we-heart.com. [on-line] 24. 1. 2014. Dostupné z WWW: <http://www.we-heart.com/2014/01/24/art-and-the-internet-black-dog-publishing/>, čerpáno 10. 12. 2015.

Oficiální text distributora, z angličtiny přeložila MM. „Art and the Internet is a much-needed visual survey of art influenced by, situated on and taking the subject of the internet over the last two and a half decades.“ [↩]
KHOLEIF, Omar (ed.) You Are Here: Art After the Internet. Cornerhouse & SPACE, 2014. [↩]
ARANDA, Julieta – WOOD, Brian Kuan – VIDOKLE, Anton. The Internet Does Not Exist. Sternberg Press, Berlin 2015. [↩]
BÜHLER, Melanie. No Internet, No Art. Onomatope 2015 [↩]
COERNELL, Lauren – HALTER, Ed (eds.) Mass Effects: Art and the Internet. MIT Press and the New Museum of Contemporary Art, 2015 [↩]
STUBBS, Phoebe (ed.). Art and the Internet. London: Black Dog Publishing, 2013. [↩]
Na druhou stranu obsahuje i práce, u kterých mi toto propojení nebylo zcela zřejmé, a to ani na základě anotace – například jinak skvělé dílo Whispering Pines (2002) americké umělkyně Shany Moulton. [↩]
Grammatron, 1993–1997 [↩]
Hot Pictures, 1994 [↩]
Catt, 2012 [↩]
New Age Demanded, 2012–současnost [↩]
i když v rámci jednotlivých kategorií je volen chronologický klíč řazení dle datace vzniku děl [↩]
je přitom neurčité, zda se za nimi skrývá snaha více propojit jednotlivé kapitoly, dodat knize dojmu provázanějšího celku a naznačit flexibilitu a mnohostrannost zastoupených umělců, nebo se zde odráží spíše limity editorů orientovaných na určitý okruh umělců, který editorský tým publikace sleduje. Nedůslednost takového provázání a absence poznámky či zmínky v editorském úvodu (popř. editorské úvody k jednotlivým kapitolám, které jsem vpravdě trochu postrádala, respektive bych je uvítala) naznačují spíš druhou variantu. [↩]
(Oficiální text distributora, z angličtiny přeložila MM.) From the early 1990s the internet has had multiple roles in art, not least in defining several new genres of practitioners, from early networked art to new forms of interactive and participatory works, but also because it is the great aggregator of all art, past and present. Art and the Internet examines the legacy of the internet on art, and, importantly, illuminates how artists and institutions are using it and why. [↩]
od Mentorova „Hacker Manifesto“ z roku 1986, přes „A Declaration of the Indepence of Cyberspace“ Johna Perry Barlowa, 1996, „Desktop Is“ Alexeje Šulgina, 1998, „Introduction to Net.Art“ Natalie Bookchinové a Alexeje Šulgina, 1999, „A Few Things I Know About Neen“ Miltose Manetase, 2000–2006, hůře srozumitelné eseje „Dispersion“ Setha Price, 2002, „Flat Against the Wall“ Olii Lialinové, 2007, „Media Art 2.0 (Manifesto¨)“ Aristarkha Chernysheva, Romana Minaeva a Alexeje Šulgina, 2009, Postinternet: Art After the Internet, 2011, Marisy Olsonové a konečně „We, the Web Kids“ polského novináře Piotra Czerskiho z roku 2012 [↩]
Klíčem je patrně vztah net artu ke kamenným institucím, jistí si však být nemůžeme – absenci dvou tří vysvětlujících slůvek editora si lze vysvětlovat jako neopodstatněný alibismus či hůře jakousi škodolibost vůči vlastnímu čtenáři – pro koho je publikace vlastně určena? [↩]
QUARANTA, Domenico. „Art and the Internet 1994–2014“. Domenico Quaranta, domenicoquaranta.com [on-line] 27. 10. 2014. Dostupné z www: <http://domenicoquaranta.com/archives/2864>, čerpáno 10. 12. 2015 [↩]