Cannes 2017: Amerika a Francie především

Na Velký pátek se podle lidové tradice otevírají skály a vydávají své poklady. Z hlediska zájmu filmových profesionálů i fanoušků ale jedna ze skal, na které stojí festivalový okruh, své poklady vydala už o den dříve. Přesně na Zelený čtvrtek 13. dubna totiž proběhla tradiční tisková konference filmového festivalu v Cannes, která odtajnila, kdo z producentů a tvůrců si letos může dát logo festivalu na své propagační materiály a kdo se o zlatou trofej vycházející ze znaku přímořského města bude letos ucházet. Stejně jako loni platí, že hlavní soutěž opanovali spíše etablovaní tvůrci, zatímco debutům byla vyhrazena účast v druhé soutěži oficiálního výběru Un Certain Regard. V hlavní soutěži tak stejně jako loni není ani jediný film debutujícího tvůrce (glosa k loňskému výběru je k přečtění zde).

Hlavní soutěž

Jestliže se loňský výběr zdál konzervativní, u toho letošního se dá optika toho, co lze označovat za tradiční a co za progresivní, otáčet donekonečna.  Thierry Frémaux na konferenci vyjmenoval 18 celovečerních filmů, ke kterým byl dodatečně přidán ještě jeden, takže hlavní soutěž se na jubilejním 70. ročníku bude skládat z 19 titulů. Poměr filmů pocházejících z Evropy a ze zbytku světa je tentokrát 11:8, ale nutno dodat, že mezi těmi osmi je pět, které byly vytvořeny ve Spojených státech amerických, takže zbývají jen tři filmy produkované mimo euroatlantický prostor. Jeden je z Japonska, dva z Jižní Koreje, přičemž jeden z nich má americký koprodukční vklad i americké herce. Když se navíc podíváme na to, jaké evropské země jsou ve výběru zastoupeny, zjistíme, že letos Cannes potichu prolomilo nepsané pravidlo čtyř francouzských filmů v soutěži – prezentuje rovnou pět snímků s francouzskou majoritou.  Po jednom zastoupení mají Německo, Velká Británie, Maďarsko, Ukrajina, Rusko a Švédsko. Stejně jako loni úplně ostrouhala Afrika, ale chybí i čím dále zajímavější Jižní Amerika. Z tohoto pohledu je vlastně výběr konzervativnější než obvykle a nějaké hledání zajímavých kinematografických teritorií i neotřelých a exotických pohledů tedy rozhodně nikdo nemůže očekávat. Opakovaně lze mluvit i o slabém zastoupení filmů režírovaných ženami. Letos Frémaux anoncoval pouze tři: Sofii Coppolu, Naomi Kawase a Lynne Ramsay.

Velkou diskuzi naopak vyvolalo to, že se v soutěži objevily dva filmy vytvořené nikoli pro klasickou distribuci, ale pro online poskytovatele Netflix. V hlavní soutěži je to nepochybně novinka, i když Netflixu už loni uváděla například film Houdy Benyaminy Božské nezávislá sekce Quinzaine des réalisateurs a v samotné soutěži se objevilo víc filmů od Amazonu, tedy od jiného hráče na stejném poli. V tomto směru se jedná opět o jistý průlom, i když v tomto případě hlasitější, než u dříve zmíněného vyššího počtu francouzských filmů ve výběru.

Zatímco jindy se na seznamu sejde celá řada jmen, která by si mohla eventuálně připsat Zlatou palmu do svého životopisu podruhé, letos by si případně pro třetí hlavní ocenění (což se mimo jiné ještě nikomu nepodařilo) mohl dojít Rakušan Michael Haneke, ale v případě ostatních autorů by bylo nejvyšší ocenění premiérou.  I z tohoto ohledu se může výběr jevit jako opatrně otevřenější.

Pojďme se ale podívat konkrétněji na některé filmy z výběru. Jedním z favoritů bude nepochybně už zmíněný Michael Haneke. Ten v Cannes uvede svůj poslední a dlouho očekávaný Happy end, drama rodiny žijící v Calais, v jehož pozadí má prosvítat uprchlická krize. Film, který vznikl ve francouzské produkci je obsazen mistrovými oblíbenci, tedy Jeanem-Louisem Trintignantem a Isabelle Huppert.

Dopředu se hodně mluví i o filmu Oklamaný (The Beguiled) americké režisérky Sofie Coppoly. Drama zasazené do doby války Severu proti jihu se odehrává v prostředí dívčího internátu, kam se dostane zraněný, uhrančivý voják Unie, který v domě způsobí nejen sexuální napětí. Colinu Farrellovi budou čelit mimo jiné Kirsten Dunst, Elle Fanning a Nicole Kidman.

Farrell i Kidman se po červeném koberci projdou dvakrát. Oba i před uvedením Zabití posvátného jelena (The Killing of Sacred Deer) řeckého režiséra absurdně-fantaskních alegorií Yorgose Lanthimose, který bude pravděpodobně jedním z favoritů soutěže. O jeho novince se zatím ví, že by měla vyprávět o pokusu teenagera přivést do své nefunkční rodiny brilantního chirurga.

Anne Wiazemsky byla ikonickou herečkou šedesátých let, natáčela s Robertem Bressonem, Pierem Paolem Pasolinim a především se svým manželem Jeanem-Lucem Godardem. Wiazemsky se od roku 1989 ale etablovala i jako spisovatelka většinou autobiografických románů, které mapovaly její rodinnou historii, dětství, a ve dvou se pustila i do vyprávění o svém vztahu s avantgardním filmařem, se kterým natočila například maoismem inspirovaný film Číňanka.  První román pod názvem Studijní rok vyšel i v češtině a ten druhý (Rok poté) se pod názvem La Redoutable (Obávaná) rozhodl zfilmovat oscarový režisér Michel Hazanavicius. Wiazemskou si zahraje Stacy Martin a Godarda ztvární Louis Garrel. Godard adaptaci románu označil za „hloupý, velmi hloupý nápad“. Hazanavicius má tedy o reklamu postaráno už před zahájením festivalu. Přece jen ne každý může říct, že dělá film o životě legendy kinematografie, která se po všech kontroverzích, sporech a revolucích rozloučila s Cannes cenou poroty za esejistické Sbohem jazyku v roce 2014. A také ne každý může říct, že tato legenda jej už dopředu považuje za pitomce.

Pozornost na sebe ale umí strhnout i François Ozon, který opět vytváří zvláštní romanci a opět do ní obsadil svůj objev z Jen 17 Marine Vacth. Ta tentokrát představuje křehkou dívku, která se zamiluje do svého psychiatra. Už z traileru se dá vypozorovat, že Ozon opět bude budovat erotické napětí. Film nese francouzský název L´Amant double, což by se dalo přeložit jako Dvojitý milenec.

Nejen Haneke se ve svém filmu věnuje uprchlické krizi. Maďar Kornel Mundruczó vypráví v Jupiterově měsíci poněkud fantaskní příběh mladého imigranta, který při ilegálním pokusu o přechod hranice skončí postřelený v uprchlickém táboře, kde se ale zjistí, že má schopnost levitovat a je propašován lékařem tábora ven. Film by měl pojednávat o tom, že zázraky často způsobí jen malý posun.

Svůj nový film Neláska (Nelyubov) představí ruský autor Andrej Zvjagincev. Tentokrát by mělo jít o komorní drama o rozvádějícím se páru, který se musí spojit, aby našel syna, jenž se ztratil během jedné jejich emotivní hádky.p Jestli ale půjde o důsledný návrat od politického vyjádření ke spirituálnímu rodinnému dramatu je zatím těžké odhadnout.

V ukrajinsko-francouzské koprodukci natáčel původem běloruský režisér a matematik Sergej Loznitsa adaptaci Dostojevského povídky Něžná o ženě, jíž se vrátí balík poslaný manželovi do vězení a ona se tak musí vydat na cestu, aby zjistila, co s ním je. Jak je pro Loznitsu typické, bude procházet prokletou krajinou dějin i současnosti dnešní Ukrajiny a Ruska.

V soutěži se objeví i nový film Švéda Rubena Östlunda, Američanů Todda Haynese a Noaha Baumbacha nebo Němce Fatiha Akina.

Hlavní soutěž má také svoji sekci pro krátké filmy, kde bude letos promítnuto celkem 9 filmů.

 Un Certain Regard

I sekce, jejíž název jde přeložit doslova jako „Jistý pohled“ je letos evropštější, než bývá zvykem.  Z 18 filmů je přesně polovina z Evropy, tři pocházejí z Asie (Irán, Čína, Japonsko), dva z Afriky (Tunisko, Alžírsko), tři z Jižní nebo Střední Ameriky (dvakrát Argentina, Mexiko) a jeden z USA.  Mezi filmy je vybraných 5 filmů natočených ženami a celkem 7 debutů.

U nás se bude zřejmě nejvíc diskutovat o debutu studenta FAMU György Kristófa OUT vytvořeném v česko-slovensko-maďarské koprodukci. Jeho český producent Jiří Konečný hrdě prohlásil: „Dlouhé čekání na film s výraznou českou tvůrčí účastí v soutěžním programu Cannes je u konce. Blahopřeji a děkuji všem, kteří se na filmu podíleli.“ Odyssea staršího muže Agostóna, který se vydá po zavření elektrárny na Slovensku na pouť východní Evropou, je od roku 1998, kdy byla ve stejné sekci promítnuta Reifova Postel, prvním celovečerním českým filmem, který se do výběru prestižního festivalu dostal.

Kristóf se ocitne ve velmi zajímavé společnosti. Nový film v Un Certain Regard uvede držitel Zlaté palmy za Mezi zdmi z roku 2008 Laurent Cantet. Dílo s názvem Ateliér se odehrává ve městě La Ciotat na jihozápadě Francie. Na workshopu se tu sejde Antoina a Olivia a mají spolu napsat román noir. Film by měl sázet na genius loci prostředí dávno zavřených loděnic a továren. Mimochodem, spoluscenárista filmu Mezi zdmi Robin Campillo svůj autorský film 120 úderů za minutu o boji proti AIDS uvede v hlavní soutěži.

Jisté jméno má už i Mexičan Michel Franco, který si naposledy v roce 2015 z hlavní soutěže odvážel cenu za scénář dramatu Chronic, který portrétoval muže pečujícího o terminálně nemocné. Tentokrát se Franco na péči o lidský život dívá z opačného úhlu, protože hlavní postavou jeho Dubnových dcer má být těhotná puberťačka.

Že je bulharská kinematografie na vzestupu, dokazuje po úspěšném tažení na loňském Locarnu i zařazení taxíkářské road movie Směry (Posoki) Stephana Komandereva, v níž pochopitelně dojde na úplatky a kritiku postsocialistické společnosti. Podle Komandareva je ale Bulharsko optimistickou zemí, protože realisté a pesimisté ji už dávno opustili. S optimismem vyrazí na svou pouť nočním městem i šestice taxíkářů a jak to vypadá, jedním z nich by mohl být i v Čechách dobře známý herec Ivan Barnev.

Snoubenka pouště (La novia del desserto) je tajemný název argentinského filmu autorské dvojice Cecilia Atan a Valeria Pivato, která vypráví příběh cesty bývalé služebné pouští. Na ní se Teresa dostává poté, co rodina jejích domácích prodá dům v Buenos Aires a ona si musí hledat nové místo. Konec cesty se podle oficiální synopse stane i její spásou.

Krásná studentka z filmu Kráska a smečka psů (Aala kaf ifrit) tuniské režisérky Kaouther Ben Haniy se vydá za noční zábavou, ale tragédie ji vydá do rukou policie. Co má mladá žena dělat, když je vyšetřovatel její jedinou nadějí? Tuniský film do Cannes vrací po sedmnácti letech.

Mimo soutěž a Cinéfondation

Vzhledem k 70. výročí festivalu se očekává velký doprovodný program a s ním i řada projekcí mimo soutěžní výběry. Festival otevře novinka Arnauda Despléchina Ismaelovi Duchové (Les fantômes d´Ismaël) o ovdovělém režisérovi, který točí film o svém bratrovi a při natáčení potká dávnou lásku. Kromě takřka povinného Mathieu Amalrica se ve filmu objeví Marillon Cottilard, Charlotte Gainsbourg a Alba Rohrwacher. Za zmínku stojí, že se část filmu natáčela v Praze a že pro štáb servis poskytovala česká produkční společnost Negativ.

Autor legendárního, skoro desetihodinového dokumentu o holokaustu Šoa Claude Lanzmann představí mimo soutěž svůj nový a podstatně kratší film, jehož název Napalm naznačuje, že bude opět zkoumat temná zákoutí dějin dvacátého století.

Součástí festivalu bude i instalace oscarového režiséra Alejandra Gonzaleze Iñarritua o mexických imigrantech Maso a písek (Carno y Arena), krátký film Kirsten Stewart, nové díly Twin Peaks od Davida Lynche nebo posmrtně dokončený experimentální film Abbáse Kiarostámího 24 Frames.

Do studentské soutěžní sekce Cinéfondation byl vybrán slovensko-český film v koprodukci FAMU a VŠMÚ Atlantida 2003 Michala Blaška. Jeho mladí hrdinové se čtyři roky před vstupem Slovenska do schengenského prostoru pokusí dostat přes ukrajinské hranice a následně do Berlína. Přítel ale dívku při ilegálním přechodu opustí a ta se nakonec musí živit jako prostitutka.

Quinzaine des Réalisateurs

Kromě oficiálního výběru, který prezentuje oficiální vedení festivalu a který má oprávnění se honosit titulem „Cannes official selection“, se ale v Cannes v době konání festivalu promítají filmy ještě v dalších paralelních, na hlavním výběru nezávislých a do jisté míry i konkurenčních přehlídkách, které vznikaly v průběhu dějin festivalu živelně i na základě dějinných otřesů.  Asi nejvlivnější z nich je ta s nepřeložitelným názvem Quinzaine des Réalisateurs (Patnáctka režisérů doslova), která vznikla už v roce 1969 a je organizovaná Společností filmových režisérů. Tato přehlídka vždy vyhledávala nové talenty, originální přístupy ke kinematografii a v neposlední řadě soupeřila o to, jaká velká jména přetáhne oficiálnímu programu. Letos Quinzaine otevře novinka od legendární Claire Denis s názvem Un beau soleil interieur, ve které by měla Juliette Binoche jako rozvedená umělkyně hledat novou lásku.

Po dvou letech se do výběru vrací Američanka s čínskými kořeny Chloe Zhao, která natáčí polodokumentární portréty zkrachovalých, ale zároveň silných existencí z indiánských rezervací ve Spojených státech. Tomu by odpovídal i krátký popis jejího nového filmu Jezdec (The Rider) o hledání smyslu života bývalého kovboje a hvězdy rodea.

Litevský autor Sharunas Bartas uvede nový film Mráz (Frost) o dvou dobrovolnících vezoucích do válečné zóny na Ukrajině humanitární pomoc. Film by měl vyprávět o lásce, lidskosti a válce.

Izraelec Amos Gitai v roce 1982 natočil dokument Polní deník, v němž se vypravil na okupovaná území na západním břehu řeky Jordán a do pásma Gazy, kde natáčel palestinské ženy i muže a hledal odpověď na otázku, jestli je možné, aby Židé a Arabové žili spolu. V roce 1982 nakonec došlo k izraelské invazi do Libanonu. Gitai se po 35 letech vypravil na západní břeh znovu a výsledkem jeho cesty je film Na západ od řeky Jordán, v němž ukazuje, co všechno se změnilo. Před kamerou se střídají palestinští aktivisté, truchlící ženy, židovští osadníci i novináři. Gitaie prý ale zajímala hlavně lidská energie všech zúčastněných.

Ve filmu Nothingwood se Sonia Kronlund vydává přímo na natáčení nejpopulárnějšího afghánského filmaře Salima Shaheen, který má za sebou neuvěřitelných 110 celovečerních filmů a právě natáčí sto kilometrů od hlavního města Kábulu.

Největším úlovkem ale bude patrně Janička, dětství Jany z Arku (Jeanette, l´enfance de Jeanne d’Arc), elektro-pop-rockový muzikál výrazného tvůrce Bruno Dumonta, jenž by měl vycházet z básně Charlese Péguyho. „Byl jsem jako skladatel, který hledá libreto. Hledal jsem ve francouzské literatuře text, který bude více lyrický než doslovný,“ uvedl o svém výběru sám Dumont a dodal: „Zajímá mě, jak se z Janičky stala Jana z Arku a to je to, na co jsem se zaměřil, na moment kdy tato malá holka má vize, které ji připraví na válku a vykopání Angličanů z Francie.“ Dumont pochopitelně opět obsadil neherce, tentokrát z oblasti Nord-Pas-De-Calais. Divákům slibuje zážitek jako při koncertě a kinařům dokonce žertem radí, aby odstranili sedačky ze sálů.

Týden kritiků a ACID

Další nezávislá sekce známá jako Týden kritiků (La semaine de la critique) uvede 7 celovečerních a 10 krátkometrážních filmů. Ve výběru tentokrát dominují filmy z latinské Ameriky.  Hitem by se ale mohl stát animovaný film Teheran Taboo od íránského režiséra žijícího v Německu Aliho Soozandeha o hledání svobody a překračování tabu v iránské společnosti ovládané od roku 1979 klerikální diktaturou.

Nejmladší nezávislou sekcí je pak přehlídka filmů organizovaná pod hlavičkou Asociace nezávislých filmařů a pro šíření jejich filmů pod zkratkou ACID. Její výběr není otázkou nějaké skupiny dramaturgů jako u ostatních sekcí. Selekci vytváří přímo režiséři, jejichž filmy se tu uváděly o rok dříve. ACID je tak mladá sekce, že se v podstatě dodnes vedou spory, jestli do Cannes patří nebo ne. Pochopitelně ale to, že prezentuje výběr na stejném místě a ve stejném čase, přitahuje nejen mediální pozornost. Z devíti filmů se tu bude promítat celkem 6 debutů. Jedním z nich bude film Lešení (Scaffolding) izraelského režiséra Matana Yaira o mladém muži, který se zmítá mezi názory svého učitele a otce, který by chtěl, aby skončil se svým obchodem dodávajícím lešení na stavby.

Každý festival sám o sobě přináší zklamání, objevy i překvapení. Letos může být ale jeho sledování o to zajímavější, když je v ohni i želízko z domácí produkce. Uvidíme, jestli tím překvapením nebude právě film OUT. Zajímavé bude už jen sledování toho, zda mu premiéra v Cannes pomůže k většímu diváckému zájmu a jak (a zda) se po tomto ročníku promění pohled na českou kinematografii obecně. Kritika, že se žádný domácí film nedokáže a ani nemůže dostat právě na Croisette, byla jednou z nejčastěji hraných karet ve hře o tom, jak v Česku nevzniká nic kvalitního.

Zajímavé také bude sledovat, jestli se do budoucna stejně jako velcí distributoři etablují v zákulisí i firmy typu Amazon nebo Netflix. To by jistě znamenalo nárůst amerických filmů ve výběru, což naznačuje už letošní ročník. Francie a USA v něm (a to nepočítáme minoritní koprodukce) trhly více než polovinu titulů. Letos tedy Amerika a Francie především.