DAFilms.cz uvádí filmy s tématikou Pražského jara

K připomínce srpnové okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 uvádí online dokumentární kino DAFilms od pondělí 20. srpna přehlídku filmů s tématikou Pražského jara, zahrnující šest filmů včetně dvou letošních premiér: Můj neznámý vojín (Anna Kryvenko), Okupace 1968 (E. Moskvina, L. Dombrovszky, M. Szymkow, M. E. Scheidt, S. Komandarev), Holka Ferrari Dino (Jan Němec), Bratříček Karel (Krystyna Krauze), Spřízněni volbou (Karel Vachek) a Léčba dějin (Vít Janeček).

Přehlídka startuje 20. srpna a potrvá dva týdny, filmy budou ale na DAFilms k vidění i po tomto datu. (Film Okupace 1968 bude z důvodů autorských práv k dispozici od 22. 8.)

Dva dokumentární snímky přinášejí výjimečný pohled z druhé strany – ze strany okupantů: Můj neznámý vojín režisérky Anny Kryvenko je rekonstrukcí pocitů autorčina prastrýce, někdejšího ukrajinského vojáka, film Okupace 1968 je kolektivním dílem pěti režisérů, kteří zpovídají účastníky z pěti okupačních zemí – vojáky i generály.

V online premiéře uvádí DAFilms snímek zásadní osobnosti Československé nové vlny, režiséra Jana Němce. Film Holka Ferrari Dino (2009) je hranou rekonstrukcí událostí z 21. srpna 1968, kdy Jan Němec s malým filmovým štábem natočil na různých místech Prahy šestnáctiminutový dokument a toto své unikátní svědectví propašoval do Rakouska. Jeho záběry z okupované Prahy byly odvysílány v rakouské televizi a následně je zhlédly miliony lidí po celém světě. Do hlavních rolí filmu obsadil Němec Karla Rodena, který hraje jeho postavu, Jana Budaře a Tammy Sundquist Kuberovou. Film má symbolickou stopáž 68 minut a jeho součástí je unikátní archivní materiál v původní podobě, tak jak ho Jan Němec natočil 21. srpna 1968.

Součástí přehlídky bude také film Karla Vachka Spřízněni volbou z roku 1968, který zachycuje atmosféru politicky vzrušujícího období od 14. do 30. března 1968, mezi abdikací prezidenta Antonína Novotného a zvolením generála Ludvík Svoboda. Politici Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černík, Čestmír Císař, Ota Šik, František Kriegel, Gustáv Husák a další jsou zde zachyceni v běžných hovorech, a vzniklá mozaika záběrů vystihuje obraz doby a její vnitřní, vypjatou atmosféru.

Přehlídku doplňuje česko-polský portrét zpěváka Karla Kryla Bratříček Karel od režisérky Krystyny Krauze a Léčba dějin režiséra Víta Janečka o čtveřici laureátů ceny Františka Kriegla. Kriegl v srpnu 1968 jako jediný člen ÚV KSČ aktivním činem vystoupil proti invazi „spřátelených vojsk“, když nepodepsal tzv. Moskevské protokoly.

VÍCE O JEDNOTLIVÝCH FILMECH:

Můj neznámý vojín
režie: Anna Kryvenko, 2018, 75min.
Celovečerní debut režisérky ukrajinské režisérky žijící v Česku Anny Kryvenko je tvořen převážně dosud nepublikovanými archivními záběry z celé Evropy a Ruska. Film je vyprávěn pohledem jednoho z okupantů, po jehož osudech pátrá jeho praneteř – režisérka snímku. Pomocí archivních záznamů rekonstruuje režisérka varianty toho, co mohl její prastrýc, jako součást okupačních vojsk, prožívat. Na tuto hlavní linii příběhu se nabaluje i komplexnější zkoumání témat moci, armády, post-traumatického syndromu u vojáků, ale také otázky soucitu a lidskosti jak u okupantů, tak u okupovaného obyvatelstva Československa v individuálním měřítku. „Příběh mého prastrýce by mohl být příběhem kteréhokoliv z mladých vojáku, kteří v srpnu 1968 na tancích stáli. Byly to lidské bytosti v mašinerii války a globálních mocenských bojích,“ dodává režisérka.

Okupace 1968
režie: Evdokia Moskvina, Linda Dombrovszky, Magdalena Szymkow, Marie Elisa Scheidt, Stephan Komandarev; 2018, 130 min.
Pětice zemí Varšavské smlouvy okupovala od roku 1968 Československo. Uběhlo 50 let a 5 režisérů těchto zemí natočilo film o vpádu pěti armád Varšavské smlouvy z pohledu těch, kteří se o ni přičinili. Okupace 1968 představuje kolektivní projekt, který zobrazuje subjektivní pohled vojáků „spřátelených“ vojsk, jejich myšlenky, pocity a úlohy, které plnili po dobu okupace Československa v srpnu 1968. Hlavní otázkou filmu je, jak se člověk zachová, když se ocitne v centru dění evropských dějin. Jakou roli sehrává individuální zodpovědnost, zachovaní si vlastních názorů a morálních zásad a jak se mění ve chvíli, kdy se voják rozhoduje mezi záchranou života a dodržováním pravidel? Jak se cítili vojáci, které poslali do cizí země nastolit pořádek? Film se zaměřuje na výpovědi vojáků různých národností a hodností, zobrazuje svědectví obyčejných vojáků, ale i generálů. Kvůli zachování rozmanitosti názorů na toto téma, spolupracovalo na filmu pět režisérů z pěti zemí bývalé Varšavské smlouvy, které se zúčastnily okupace Československa v srpnu 1968. Film vznikl v koprodukci Slovenska, Česka, Polska, Bulharska a Maďarska. Českým koproducentem je Hypermarket Film (Filip Remunda, Vít Klusák).

Holka Ferrari Dino
režie: Jan Němec; 2009, 68 min.
Po Nočních hovorech s matkou a Krajině mého srdce natočil Jan Němec další autorský dokument na pomezí experimentu a hraného eseje. Popisuje v něm okolnosti, které provázely jeho natáčení sovětské invaze v pražských ulicích 21. srpna 1968. Čtyři kotouče cenného materiálu, pořízeného z vlastní iniciativy, neměly v okupovaném státě žádnou hodnotu: bylo třeba je ukázat světu. Režisér s dvojicí přátel provezl drahocenný materiál, zahrnující v nesestříhané podobě šestnáct minut, do Rakouska přes prakticky uzavřené hranice za značně bizarních okolností. Nejdůležitější z nich byly „holka Ferrari Dino“, tedy krásná, ale nedosažitelná dívka Jana, a autorův milovaný vůz Fiat 850. Jan Němec opět zkoumá skutečnost svého života ve vztahu k české minulosti. Intimní historie se nedělitelně prostupuje s „velkými“ dějinami. Tvůrce konfrontuje hrané dotáčky (v nichž ho ztělesňuje Karel Roden) s původním materiálem, který před více než čtyřiceti lety obletěl svět a získal si „víc diváků, než má Steven Spielberg“. (zdroj: MFF Karlovy Vary)

Film měl světovou premiéru na MFF v Rotterdamu a byl uveden na řadě dalších mezinárodních i domácích festivalů, např. v Karlových Varech, Terstu, New Yorku, Londýně či Jižní Koreji.

Spřízněni volbou
režie: Karel Vachek; 1968; 85 min.
Prezident Antonín Novotný ustoupil 22. 3. 1968 tlaku reformních komunistů v čele s Alexandrem Dubčekem a abdikoval. Bylo třeba zvolit novou hlavu státu, která by se vydala na cestu „socialismu s lidskou tváří“… Karel Vachek se svým štábem proniká do zákulisí tehdejšího politického dění, natáčí plamenné projevy, bouřlivé mítinky, taktické porady i obyčejné klábosení veřejných činitelů. Jeho film je nesmírně pravdivou uměleckou reportáží ve stylu „cinema direct“ a zároveň jemnou parodií investigativního, politicky angažovaného dokumentu. S nadhledem sleduje postavy a postavičky dramatu, připomínajícího spíše komedii, jeho humor a ironie jsou však stále plné naděje.

Bratříček Karel
režie: Krystyna Krauze, 2016, 79 min.
Film Bratříček Karel ukazuje tragické osudy legendy dvou československých revolucí – 1968 a 1989. Dokument polské režisérky Krystyny Krauze přibližuje spoustu neznámých událostí ze života Karla Kryla a představí zajímavé archivy, které zatím nebyly širší veřejnosti známy. Co bylo tak přitažlivého na „malém zpěvákovi s velkým hlasem“, že více než dvacet let po jeho smrti lidé stále zpívají jeho písničky a čtou jeho poezii? Jaké je místo umělce v tragických dějinách vlasti? Tyto a další otázky se rozhodla položit autorka filmu Krystyna Krauze.

Léčba dějin
režie: Vít Janeček; 2013, 79 min.
Dokumentární esej vydávající se po stopách odkazu Františka Kriegela, lékaře, organizátora, politika,komunisty, chartisty a idealisty, který v srpnu 1968 jako jediný člen ÚV KSČ aktivním činem vystoupil proti invazi „spřátelených vojsk“, když nepodepsal tzv. Moskevské protokoly. Cena nesoucí jeho jméno, udělovaná od konce 80. let Nadací Charty 77, udržuje jeho odkaz v kolektivní paměti a vyzdvihuje jeho následovníky. Film se dotýká životních příkladů čtyř z nich – občanského aktivisty a anarchisty Jakuba Poláka, občanského aktivisty a Jezuity Františka Lízny, bojovnici proti korupci a senátorce Aleně Dernerové a bývalého ředitele Fondu životního prostředí a exponenta kauzy „Drobil“ Libora Michálka. (zdroj: Cena Pavla Kouteckého)