Ji.hlava letos: podněcující, inspirující, živá!

Přípravy na 24. Ji.hlavu nepolevují. Naopak! Nabitý program nabídne první a zároveň poslední snímek islandského hudebního skladatele Jóhanna Jóhannssona, filmový portrét slavné performerky Mariny Abramović i nejlepší dokument festivalu Sundance, Epicentro od Huberta Saupera. Sekci hudebních dokumentů pak vévodí ženy. A na Inspiračním fóru se bude diskutovat o Africe, technologiích nebo ekologii. 

Letošní ročník Ji.hlavy začíná za šest týdnů, ale už teď je jasné, že bude jiný než ty předchozí. „Cesta k letošnímu ročníku je nejdobrodružnější ve festivalové historii. Přesto věříme, že Ji.hlava proběhne fyzicky, bezpečně a návštěvníkům přinese výjimečné zážitky,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „S diváky i s filmaři chceme být v dobrých i horších časech. Prioritou je samozřejmě bezpečnost, ale zároveň nechceme rezignovat na vzájemná setkávání a inspirativní diskuse. Právě ty dělají Ji.hlavu výjimečnou,“ dodává. A pokud by opravdu došlo k zákazu kulturních akcí, mají pořadatelé v záloze on-line verzi festivalu. „Stále věříme, že k tomu nedojde. Naše společnost se musí naučit s koronavirem žít a filmové projekce s rouškami v sálech nejsou z epidemiologického hlediska nebezpečné,“ dodává Hovorka.

Jaká znělka letošní ročník Ji.hlavy ohlásí? Připravil ji kanadský avantgardista Mike Hoolboom. V Jihlavě byl poprvé před patnácti lety. O dva roky později tu prezentoval svůj film Fascinace. Zaujal natolik, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese od té doby stejné jméno. „Jeptišku hraje umělkyně Romy Cola, která ve své tvorbě programově překračuje hranice a vstupuje do zapovězených zón. Tam, kde ostatní jen opatrně našlapují, ona zpívá. Kdo jiný by měl hrát jeptišku?“ píše o letošní znělce Hoolboom. Před Hoolboomem točili ji.hlavskou znělku například Jean-Luc Godard, Godfrey Reggio nebo Jóhann Jóhannsson.

Tilda Swinton a rychlý zánik lidstva

A jaký bude mít čtyřiadvacátá dokumentární Ji.hlava program? Jako tradičně nabídne klasický i experimentální autorský dokument a tematické retrospektivy plus řadu nesoutěžních programových sekcí, například Zvláštní uvedení.

V sekci, která cílí na výjimečné kinematografické události, bude letos k vidění první a zároveň i poslední film výše zmíněného Islanďana Jóhannssona s názvem Last and First Man. Protože režisér před dvěma lety předčasně zemřel, snímek byl dokončen až po jeho smrti. Jde o filmovou „sci-fi báseň“, jejíž téma opisuje věta: „Naši astronomové učinili znepokojivý objev, který zvěstuje rychlý zánik lidstva.“ Východiskem jsou brutalistní památníky socialismu v ex-Jugoslávii, text britského filozofa a autora sci-fi Olafa Stapledona a Jóhannssonova hudba; filmem pak provází hlas skotské herečky Tildy Swinton, která před několika dny získala na festivalu v Benátkách cenu za přínos kinematografii.

V sekci Souhvězdí, která vybírá to nejlepší ze světových festivalů za poslední rok, se mohou diváci těšit například na snímek Epicentro Rakušana Huberta Saupera. Ten vyhrál letos na festivalu Sundance Velkou cenu poroty za nejlepší světový dokumentární film. Dokument sleduje současný stav „ostrova svobody“, tedy komunistické Kuby. Sauper ve filmu navazuje na téma kolonialismu, kterému se věnuje dlouhodobě: Kubu kolonizovali Španělé, Američané a nakonec bohatí turisté ze Západu. „Jednou z věcí, které mě na Kubě obzvláště fascinuje, je fakt, že i když je tamější společnost izolovaná od okolního světa, je zároveň velmi vzdělaná. Kubánská reflexe současného světa je mimořádně zajímavá,“ říká Sauper. 

Podobné téma, jen v jiných kulisách, nabídnou Veselé Vánoce, I-wu, film srbského režiséra Mladena Kovaceviće. Snímek se soustředí na čínské město I-wu, kde funguje neskutečných šest set továren na vánoční ozdoby a lidé lavírují mezi vírou v komunismus a touhou po „čínském snu“: troše svobody, bohatství a lásky. Mezi americké studenty pak vezme diváky snímek Nedobytní režiséra Todda Chandlera. Na pozadí tradičních školních rituálů, jako jsou basketbalové zápasy nebo studentské průvody, zkoumá americký fenomén „školních střelců“ a to, jak proměnili americkou společnost.

Neuvěřitelný příběh litevského námořníka Simase Kudirky pak nabídne soutěžní sekce Svědectví. Kudirkova loď se v čase studené války náhodně setkala na moři s americkou lodí. Námořník se vrhnul z paluby, aby se dostal na svobodu. Jenže americká strana Kudirku Rusům vrátila. Vzácné archivní záběry ve filmu Skok nasvětlují globální „napnelismy“ v sedmdesátých letech minulého století. Svědectví nabídne také intimní filmový portrét Mariny Abramović, srbské performerky a body-artistky, která sama sebe označuje za „babičku performativního umění“ a už čtyřicet let posouvá hranice uměleckého projevu. Snímek Návrat domů: Marina Abramović a její děti natočil její krajan Boris Miljković.

Polské proudy

Rovněž retrospektivní přehlídky jsou nabité. Po loňské erotice se letošní experimentální retrospektiva zaměří na zahrady. „Zahrada je totiž jedním z oblíbených motivů, metafor i vizuálních inspirací ve filmové avantgardě,“ říká k tématu dramaturgyně sekce Andrea Slováková. „I výběr si pohrává s rozličnými přístupy a způsoby zpřítomnění: od stop motion-animace Normana McLarena, přes nádherné struktury Kurta Krena, Takahiko Iimuru či Steiny Vasulka, po díla, kde se artefakty zahrady lepily přímo na filmový pás, jako třeba Biostruktura Alice Růžičkové.“ Letošní Fascinace nabídnou filmy z posledních sto dvaceti let a nebudou chybět ani pionýr filmové abstrakce Oskar Fischinger nebo americký avantgardista Stan Brakhage.

Diváci uvidí tradičně také jedinečnou přehlídku experimentální a undergroundové kinematografe z východní Evropy. Loni byla tématem Ukrajina, letos je pozornost zaměřena na Polsko. „Ji.hlava už šest let mapuje experimentální a undergroundovou tvorbu ze zemí takzvaného východního bloku. V Polsku byl silný proud filmového experimentování zejména od sedmdesátých let minulého století a významný vliv na tuto část filmové tvorby a přemýšlení měla filmová škola v Lodži,“ říká Slováková. Poláci si této fasety své kinematografie váží a důkladně ji zpracovali. „Ze zemí a regionů, které jsme takto zkoumali, je Polsko nejdál v mapování i péči o tento typ filmů,“ dodává dramaturgyně. Sekce představí známá režisérská jména, jako je například představitel polské nové vlny Jerzy Skolimowski, ale i dosud mezinárodně neobjevená díla.

Odkrývání ženské kreativity

Tradičně nebude chybět ani sekce hudebních filmů. A letos má jasný leitmotiv: jsou to snímky o ženských hrdinkách natočené ženskými filmařkami. „Prostě to tak vyšlo,“ říká kurátor sekce Zkouška sirén Pavel Klusák. „Evidentně žijeme v éře silného odkrývání ženské kreativity. Té dnešní i přehlížené z minula.“ Sisters with Transistors jsou skvělou lekcí o zásadních ženách ve vývoji elektronické hudby. Strhující portrét Lydia Lunch: The War Is Never Over ukazuje úzkou vazbu radikální tvorby na utopické společenské změny.

Kurátor hudebních filmů a událostí Pavel Klusák připravil pro Ji.hlavu také seminář Gotťák s raritními audiovizuálními svědectvími z kariéry největší hvězdy někdejšího Československa.

Také doprovodný hudební program představuje letos několik komunit, které potvrzují, že kreativita má mnohdy kolektivní povahu. PIO čili Pražský improvizační orchestr vystoupí s hostující rakouskou elektroničkou Veronikou Mayer. V původním programu SoniXpace, kurátorovaném Michalem Ratajem, se představí trio Hornscape, Ivan Boreš, Michal Nejtek, Jan Trojan a Michal Wróblewski. Novou vlnu autorské hudby a sound-artu reprezentují Veronika Svobodová a Julie Lupačová. Dále uvádíme poslechovou diskotéku filmaře a myslitele Karla Vachka, jehož komentované pouštění představuje jedinečnou konfrontaci s Vachkovými hodnotami, vkusem a „teorií hmoty“.

Specifika covidové sezóny vedou festival k řadě outdoorových koncertů při západu slunce. „Představí se ‚kapely vypravěčů‘‎, jejichž nová silná alba si jednoznačně zaslouží pozornost,“ říká kurátor hudebního programu Pavel Klusák. Vystoupí ekologický elektro-pop Koňe a Prase, melancholici a extatikové židovského klezmeru Klec a duo DebbiLove, groteskní i kritický DIY-pop se slamerkou Bio Mashou.

Deset let inspirace

Čtyřiadvacátá Ji.hlava nezapomíná ani na Inspirační fórum. Letos je mu právě deset let. Návštěvníky čeká šest dní diskusí a přednášek na šest různých témat. „Inspirační fórum je příležitost objevovat nové perspektivy, posilovat dialog a vnášet do veřejného prostoru nečekané otázky. Propojujeme globální myslitele s těmi lokálními, mladou i starší generaci, ženy a muže,“ říká dramaturgyně Inspiračního fóra Tereza Swadoschová. Šestici témat otevře „Nábo-ženství“. Otázky jsou jasné: Jsou si muži a ženy v církvi rovni? Jak se u nás žije farářkám? Dalším tématem je „Udržitelný rozvoj“, respektive stále palčivější otázky, jak nasytit rostoucí lidstvo, a nezahubit přitom planetu. „Budeme se ptát, jak využívat technologie k větší efektivitě hospodaření, jak být šetrnější a účinnější ve využívání zdrojů, jak razantně snížit spotřebu vody, zmenšit spotřebu masa a přestat plýtvat potravinami,“ popisuje Swadoschová. Třetí den bude patřit Africe: „Přestože Afrika stále čelí výzvám postkoloniálního vývoje, jde o progresivní a v mnohém bohatý kontinent s velkým potenciálem k proměně,“ popisuje Swadoschová. A zbývající tři dny? Ke slovu přijdou inteligentní technologie, vliv algoritmů na naši každodennost anebo „jazyk krize“. „Spojujícím prvkem Inspiračního fóra je víra v sílu imaginace, která může obrodit svět a přinést geopoliticky, společensky i ekologicky spravedlivější budoucnost,“ dodává Tereza Swadoschová.

24. MFDF Ji.hlava proběhne 27. října až 1. listopadu 2020, do 21. září lze zakoupit zvýhodněnou akreditaci za 600 korun.

Další informace na www.ji-hlava.cz a také na festivalovém Facebooku a Instagramu.