Cesta na Wall Street a zpět

Nejnovější dokument amerického režiséra, scenáristy a spisovatele Michaela Moora si bere na mušku kapitalismus. O humorné archivní záběry, ožebračené plačící farmáře, Ježíše kapitalistu a řečnícího exprezidenta George W. Bushe není ani tentokrát nouze.

Michael Moore má ve světě pověst kontroverzního dokumentaristy. Jeho provokativní snímky jsou dychtivě očekávány jak jeho příznivci, tak jeho odpůrci a samo promítání je vždy událostí roku. Poslední film tohoto amerického režiséra, O kapitalismu s láskou (Capitalism: A Love Story, 2009), měl premiéru na Filmovém festivalu v Benátkách a Moore za něj obdržel Malého zlatého lva. Kritici a diváci se ale převážně dělí na ty, kteří na O kapitalismu s láskou nedají dopustit a vyzdvihují klasický moorovský styl, a na ty, kteří čekali další Bowling for Columbine a Fahrenheit 9/11. A bohužel se jich nedočkali.

Michael Moore má schopnost vybrat si problematické, kontroverzní a aktuální téma, vtipně ho zpracovat a zaujmout velký počet diváků napříč kontinenty. O kapitalismu s láskou stylově pokračuje v linii ironické litanie nad nespravedlností americké společnosti, kousavě upozorňuje na falešné mýty o kapitalistickém systému a „tragédii“ amerického národa demonstruje na případech neštěstí „obyčejných“ Američanů. Hodnotit snímek jednoduše jako dobrý či špatný by ale bylo přinejmenším zavádějící. Neexistuje jednoznačná odpověď. Vše totiž záleží na úhlu divákova pohledu.

Pokud jste přišli do kina s cílem pobavit se u dalšího Moorova snímku, pak jste na správném místě. Pokud jste se přišli pokochat jeho neotřelým stylem, zasmát se u koláže projevů bývalého amerického prezidenta Bushe juniora a chytlavé humorné hudby a poplakat si s farmáři na verandě během exekuce veškerého jejich majetku, jste taktéž na správném místě. Pokud doufáte ve vyvážený, „objektivní“ dokument, neplaťte za Moorovy filmy. Obzvláště ne za O kapitalismu s láskou. A konečně, pokud si nelibujete v emocionálním vydírání diváků a rádoby hloubavých miniinterview s americkými duchovními na téma „Byl Ježíš kapitalista?“, raději snad ani nevycházejte z domu.

Jak sám režisér na konci filmu podotýká: „Kapitalismus je ďábel… a je nutné ho nahradit demokracií!“ Bohatí vydělávají na chudých, chudí jsou čím dál tím chudší a bohatí stále více bohatnou. Takto by se ve zkratce dalo shrnout základní poselství Moorova antikapitalistického dokumentu.

Už od titulkové sekvence je zcela zjevné, kam se film bude ubírat. Záběry z průmyslových kamer sestříhané jako směs různých druhů bankovních přepadení a loupeží jsou doplněny hravou písní na téma „kapitalisté jsou zloději“. Následuje sekvence záběrů z klasického hollywoodského filmu vykreslujícího antický Řím jako kolébku demokracie a vyspělou civilizaci, ne náhodou paralelu ke Spojeným státům. Jako binární opozici nabízí Moore vystřiženou pasáž z projevu amerického politika, svůj shrnující komentář a konečně populární záběry kočky splachující záchod tak typické pro pořady s domácími videi. Ironií a cynismem protknutou úvodní sekvenci shrnuje Moore řečnickou otázkou: „Říkám si, jak na naši společnost asi budou pohlížet budoucí civilizace.“ Patrně nejlepší část celého dokumentu. Nepočítáme-li ovšem ony dnes již klasické moorovské sestřihy pravdou a americkým patriotismem nabitých projevů George W. Bushe doplněných animovanými zděšenými a utíkajícími Američany, pod tíhou pravdy padajícími lustry a zemí, která se otřásá pokaždé, když exprezident promluví.

Moore pokračuje vyprávěním příběhů „obyčejných“ Američanů. Farmářů, kteří v exekučním řízení přišli doslova o všechen majetek, dělníků, kteří kvůli finanční krizi přišli o zaměstnání, teenagerů, kteří se dostali za malé přestupky do vězení, protože místní soudce byl zkorumpovaný, pozůstalých, kteří nevědomky přišli o peníze z pojistného za smrt svých blízkých… Svědomitě buduje skládanku zločinů kapitalismu a spojuje ji osobními humorně a satiricky laděnými komentáři a rozvernou nebo naopak tragickou hudbou. Nechybí ani pokusy po hledání ztracených peněz daňových poplatníků a snaha klást senátorům otravné otázky, když odcházejí z práce. Nic, co bychom neznali z Moorových předcházejících děl.

Kousek po kousku Moore ukazuje, že kapitalismus je pouze vyprázdněnou ideou, která se v americké společnosti diametrálně liší od každodenní praxe. Staví proti sobě svět chudých, nevinných obětí kapitalismu, a svět bohatých, padouchů a obětí kapitalismu.zároveň. Nutno ale dodat, že oběti z řad bohatých nejsou Mooreovým primárním zájmem.

Touha po ukázání pravé podstaty kapitalismu v tomto snímku bohužel sklouzává místy až k přehnané sentimentalitě nad americkým snem, patetičnosti a nejednou k emocionálnímu vydírání diváka. Těžko uvěřit, že by byli všichni chudí Američané tak nevinní a všichni ti bohatí ďábelsky protřelí a dnem i nocí plánující ožebračení americké veřejnosti.

Pro českého diváka může být navíc značným handicapem neznalost amerického peněžního systému, na kterém stojí velká většina O kapitalismu s láskou. Těžko stravitelné bude patrně i provázání kapitalistického systému a křesťanského náboženství v Moorově podání. A konečně, jakkoli objevný se snímek může zdát, Moore patrně znovu a znovu jako tisíce lidí před ním objevuje Ameriku.

Opásání banky policejní páskou a označení Wall Street jako místa trestného činu působí spolu se sentimentálním dovětkem o zhoubě jménem kapitalismus spíše jako směšný výkřik do tmy než jako seriózní rada na závěr. O kapitalismu s láskou je bezesporu zajímavý a hořkosladce zábavný snímek. Rozhodně ale nepatří mezi Moorova nejlepší díla a žádná převratná moudra v něm také nenajdete.

O kapitalismu s láskou / Capitalism: A Love Story

Námět a režie: Michael Moore

Kamera: Daniel Marracino, Jayme Roy

Střih: Jessica Brunetto, Alex Meiller, Tanya Meiller, Connor O’Neill, Pablo Proenza, T. Woody Richman, John Walter

Hudba: Jeff Gibbs

Hrají: Michael Moore,

USA, 2009, 127 min.

Premiéra: 6. září 2009 (Filmový festival v Benátkách)

Distributor: Overture Films / Bontonfilm