Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » The Black Dahlia

The Black Dahlia

RECENZE: Černá Dahlia (režie: Brian De Palma, 2006) – MILAN HAIN –

Mladinká Elizabeth Ann Short přicestovala do Hollywoodu v polovině 40. let se snem stejným, jaký měly stovky jiných dívek – toužila se proslavit jako filmová herečka. Slavnou se nakonec opravdu stala, bohužel až po své smrti. 15. ledna 1947 bylo její zohavené tělo nalezeno na opuštěném pozemku v jižním sousedství Los Angeles. Její mrtvola byla zohyzděna takovým způsobem, že se fotografie z místa činu nikdy nesměly dostat do tisku. FBI vyslechla desítky svědků, včetně 22 podezřelých.[1] Vražda však nebyla nikdy uspokojivě vyřešena. Elizabeth Short, později známé pod přídomkem Černá Dahlia, bylo 22 let.

Režisér Brian De Palma se při natáčení filmu Černá Dahlia opřel o stejnojmennou románovou předlohu Jamese Ellroye, která tvoří úvodní část jeho tzv. losangeleské tetralogie[2]. Vypravěčem filmu (a zároveň i románu) je detektiv Dwight Bleichert (Josh Hartnett), přáteli oslovovaný jako Bucky. Se svým kolegou a přítelem Lee Blanchardem (Aaron Eckhart) zrovna pracuje na dopadení nebezpečného násilníka, když celým policejním oddělením otřese zpráva o mimořádně brutální vraždě teprve dvaadvacetileté začínající herečky Elizabeth Short. Oba se pustí do pátrání po jejím vrahovi, které však pomalu přerůstá v posedlost. Vztah Blancharda a jeho krásné manželky Kay (Scarlett Johansson) se rozpadá. Bucky, rovněž zamilovaný do Kay, prožívá nebezpečný románek s tajemnou femme fatale Madeline (Hilary Swank), jejíž rodina v případu hraje klíčovou roli.

De Palma už čtyřicet let prokazuje výbornou znalost světové kinematografie. V 70. a 80. letech se neúnavně věnoval variacím na snímky Alfreda Hitchcocka (Obsession, Dressed to Kill, Dvojník…), filmem Výstřel vzdal hold Antonioniho Zvětšenině, gangsterka Neúplatní zasazená do období prohibice zase obsahuje parafrázi na slavnou „kočárkovou“ scénu z Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin a tak bychom mohli ve výčtu De Palmových citací a filmových odkazů pokračovat. Tentokrát se navrací k žánru filmu noir[3], který americké kinematografii dominoval ve 40. a 50. letech (a ke kterému měl ostatně i De Palmův oblíbený Hitchcock velice blízko). Drsný detektiv s nezbytným chraplákem, svůdná femme fatale neodvratně přivádějící sebe a hlavního hrdinu do záhuby, hutná atmosféra a komplikovaný příběh plný zvratů a scenáristických kliček – to vše je nám nabízeno pod režijním vedením zkušeného De Palmy, který tentokrát úspěšně zkrotil své sklony k vizuální exhibici a natočil film stylově až překvapivě umírněný. Svých trademarků (zpomalené záběry, dlouhé kamerové jízdy) se sice nevzdal, ty ale nikdy nepůsobí samoúčelně, nestrhávají pozornost samy na sebe – naopak jsou užity přesně k dotvoření atmosféry.

Problémem této stylové podívané je její nepřehledný děj, ve kterém je množství dějových zvratů a filmových postav zhuštěno natolik, že se divák může místy cítit zmateně. Původně se uvažovalo o tříhodinové stopáži[4], která by tento problém možná vyřešila. Plocha o hodinu kratší neumožnila plně objasnit motivace některých postav, z nichž tak zůstaly jen jednorozměrné figurky. Nepomáhají ani herecké výkony, které jsou dalším problematickým bodem. Scarlett Johansson a Hilary Swank se nedostane potřebného prostoru k předvedení zajímavějších hereckých kreací, film by měl tedy „táhnout“ především Josh Hartnett. Jeho výkon je však přinejmenším diskutabilní, chybí mu potřebné charizma, kterým by noirový hrdina právě naopak rozhodně neměl šetřit. Bucky se tak pro diváka nikdy nestane skutečně zajímavým.

Černá Dahlia se v USA dočkala mimořádně rozporuplných reakcí. Někteří recenzenti film díky De Palmově režii, na Oscara nominované kameře (v minulosti už jednou oceněný Vilmos Zsigmond[5]) a výborné práci s výpravou (přesně evokující rozkládající se Los Angeles 40. let) hodnotili kladně, většina se jich však vůči němu postavila odmítavě (právě z důvodů zmiňovaných výše). V Evropě byli kritici shovívavější, ani to však filmu nepomohlo, aby byl u nás zařazen do kinodistribuce. Český divák tak dostává příležitost podívat se na něj až s jeho vydáním na DVD. To obsahuje film v obrazovém formátu 1:1,85 s českou a anglickou zvukovou stopou Dolby Digital 5.1. Bonusové materiály čítají rozhovory (s českou podporou), záběry z natáčení o délce sedmi minut (ty už českými titulky opatřeny nejsou) a obligátní upoutávku.

 

The Black Dahlia

Režie: Brian De Palma

Scénář: Josh Friedman (podle předlohy Jamese Ellroye)

Kamera: Vilmos Zsigmond

Hudba: Mark Isham

Hrají: Josh Hartnett, Aaron Eckhart, Scarlett Johansson, Hilary Swank, Mia Kirshner, Mike Starr, Fiona Shaw

2006, USA, Německo

na DVD od 22. 2. 2007


[1] do spisů FBI lze nahlédnout zde: http://foia.fbi.gov/foiaindex/short_e.htm

[2] její třetí díl L.A. přísně tajné byl také úspěšně zfilmován – v roce 1997 jej režíroval Curtis Hanson

[3] podle některých je film noir samostatným žánrem, jiní jej považují pouze za filmový styl; „černé snímky“ (termín poprvé užitý francouzskou kritikou) vycházely z tradice tzv. „hard-boiled novels“ Dashiella Hammetta nebo Raymonda Chandlera; hlavním hrdinou těchto na hollywoodské poměry nezvykle pesimistických filmů byl většinou cynický muž (často detektiv) zapletený do sítě intrik a zločinu; další neodmyslitelnou ingrediencí filmu noir je femme fatale – osudová žena, která hlavního hrdinu omámí svým vzhledem a vystupováním, nakonec v ní ale převládnou destruktivní sklony, které ji většinou přivedou do záhuby; film noir je charakteristický specifickým svícením (označovaným jako low-key), které vytváří výrazné stíny a kontrasty mezi světlými a tmavými plochami; největší rozmach prožíval noir na přelomu 40. a 50. let, kdy tvořil přibližně 13% americké filmové produkce

[4] ještě v době, kdy se na místo režiséra počítalo s Davidem Fincherem

[5] Oscara získal za Blízká setkání třetího druhu (1977)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 127

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru