Bohdan Sláma

Bohdan Sláma, český filmový režisér, scénárista, herec a pedagog FAMU, se narodil 29. května 1967 v Opavě. Po studiu stavební fakulty se přihlásil na katedru hrané režie FAMU. Jeho školní snímek Zahrádka ráje (1994) získal ocenění na studentských filmových festivalech. Absolvoval roku 1996 hraným filmem Akáty bílé, jenž byl uveden i do kin.

Do širšího diváckého povědomí vstoupil svým celovečerním debutem Divoké včely (2001), který posbíral několik cen: WPRO Tiger Awards na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, Českého lva pro herečku ve vedlejší roli Zuzanu Kronerovou, Cenu Kodak Vision za nejlepší debut na festivalu českých filmů Finále, kde také získal Cenu české asociace filmových klubů, a Cenu za nejlepší debut SKY na Mezinárodním filmovém festivalu v San Francisku.
Divoké včely vypráví příběh lidí ze zapadlé vesnice někde na severní Moravě, jejichž život se pohybuje mezi nicneděláním a posedávám v hospodě, tedy jinou formou nicnedělání. Středem dění je kiosek na návsi, kde je zvykem nakupovat na dluh, všichni se tu přece dobře znají. Peněz je málo, práce žádná, ale ještě pořád se naštěstí najde nějaká ta korunka na pivečko. Jedním z „hrdinů“ je Kája (Zdeněk Rauser), který žije se svým otcem filosofem-samoukem a energetickou babičkou a tajně miluje Božku (Tatiana Vilhelmová), prodavačku z kiosku, ale nedokáže se odhodlat a vyznat se jí. Překážkou je navíc Laďa (Pavel Liška), místní frajer a obdivovatel Michaela Jacksona, jenž s Božkou chodí. Vypadá to, že Kája nemá šanci, jenže nic není tak, jak se na první pohled zdá. Vztah Božky a Ladi není nijak idylický a Božka si uvědomuje, že chce víc. Chce zažít opravdovou lásku, kterou jí dětinský Laďa nemůže dát. Když do vesnice nečekaně přijede Kájův starší bratr Petr, začnou se postupně vztahy mezi jednotlivými postavami proměňovat. Chystá se hasičská zábava, obrovská událost a pro naše hrdiny jedna z mála možností, jak se vymanit z všednodennosti. Zábava rozčeří klidnou hladinu dění – Kája přichází o panictví se svou milovanou a Laďa zakouší, jaké by to asi bylo bez Božky… Ale hladina se vždycky zklidní a vrátí do své původní podoby, ať je kamínek do ní vhozený sebevětší. Vše se vrací do „normálu“, jen Kája odchází spolu s bratrem pryč, zatímco Božka, pociťující nejvíce vesnickou nudu a beznaděj, zůstává.

Sláma klade důraz na realitu dnešního života na vesnici, zachycuje lidi uvědomující si beznadějnost své situace a každodenní stereotyp. Místy je tempo filmu rozvleklé, ale celkový dojem je velmi autentický. Způsobem zpracování nezapře inspiraci formanovými filmy šedesátých let a poetiku Saši Gedeona.
Název Divoké včely souvisí podle autora s tajemstvím, neklidem a touhou. Film vás buď zaujme, nebo se budete nudit, každopádně stojí za zhlédnutí.

Na úspěch Divokých včel navázal Sláma i svým dosud posledním filmem Štěstí (2005), který získal Českého lva (2006) za nejlepší film, režii, scénář, kameru, hlavní ženský herecký výkon, vedlejší ženský herecký výkon a hlavní mužský herecký výkon a také první cenu na festivalu v San Sebastianu.
Vesnice je zde nahrazena (průmyslovým) městem, ale atmosféra je podobná. V Divokých včelách byly navíc odlehčující humorné okamžiky, například když Liška coby Laďa napodubuje Michaela Jacksona, a místy legrační topornost herců. Ale ve Štěstí je nám předkládáno hořké drama, v němž i tentokrát Sláma buduje svůj filmový svět velmi realisticky.

Lidé žijí v betonových „kotcích“ (jako ti králíci) paneláků s počmáranými výtahy a na živobytí si vydělávají v místní továrně nebo „báječném“ supermarketu, kde pracuje i Monika (Tatiana Vilhelmová), učiněný anděl na zem seslaný snad z nebe. Monika obětuje své štěstí pro druhé a místo toho, aby odjela za přítelem do Ameriky, pomáhá labilní kamarádce Dáše (Aňa Geislerová), o jejíž dva malé syny se ve chvíli, kdy je Dáša odvezena do léčebny, začne starat. Vlastní život odloží na neurčito a přestěhuje se i s dětmi ke kamarádu Toníkovi (Pavel Liška). Toník je prototypem outsidera, který tráví čas rozmluvami s tetou a chováním koz v polorozpadlé chalupě. Když si k sobě nastěhuje Moniku s dětmi, přichází snad nejšťastnější fáze filmu, kdy si děti můžou bezstarostně hrát a postupně zapomínat, že někde v léčebně mají maminku, a kdy může být šťastný také Toník při budování nové koupelny a snažení se, aby byla šťastná i Monika. Jenže maminka se naneštěstí uzdraví a přijede si pro kluky, zrovna když sfoukávají svíčky na narozeninovém dortu. Monika pak přece jen jede zkusit hledat štěstí do Ameriky, ale vrací se a my se můžeme jen dohadovat, jestli se ještě potká s Toníkem, když se vlastně mají rádi… Štěstí je prostě krásná věc! Jenže v tomto případě je ukryta pod nánosem depresivního bláta.

Sláma nasadil depresivní kalibr a servíruje nám snad ten nejtemnější odstín šedé reality, z níž vám bude možná nanic. Atmosféra je velice skličující. Sláma hojně používá dlouhých záběrů bez prostřihu, výsledek je nenápadný a zároveň působivý.
Herecké výkony jsou také skvělé: z Geislerové vám tuhne krev v žilách, Vilhelmová dodává své až mučednické postavě přirozenost a Liška, byť umírněnější, zapadá svým působivým projevem do celkového ladění filmu.

V současnosti připravuje Sláma svůj další film Venkovský učitel, který by měl být hotov příští rok, tak snad se dočkáme a třeba budeme moci říct, že do třetice všeho nejlepšího.