Definice komiksu a jeho konvence

Zdroj: www.krazykimchi.com

Vymezení pojmu komiks není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Teoretikové se ve svých definicích rozcházejí podle toho, který aspekt komiksu považují za nejdůležitější.
Will Eisner či Scott McLoud mluví o komiksu jako o sekvenčním umění[1], což znamená, že komiks tvoří obrazy řazené za sebou do sekvencí. Toto pojetí vylučuje z komiksu „jednorámečkové“ obrazy, které jsou v novinách často využívány pro kreslený vtip či karikaturu. Ty jsou v anglické komiksové terminologii označovány nikoli jako comics, nýbrž jako cartoon.[2]
R. C. Harvey[3]zdůrazňuje ve své definici komiksu nutnost verbální složky, čímž z něho vylučuje ta díla, jež pracují pouze se složkou vizuální.
Z uvedených příkladů vyplývá, že definice komiksu může být pouze rámcová, neboť se mohou najít výjimky, které ji splňovat nebudou. Obecně lze říci, že komiks je sekvenční umění, jež nejčastěji využívá kombinaci obrazu a slova k vyprávění děje.

Základní jednotkou komiksu je strip, tedy sekvence obrázků na jednom řádku. Nejčastěji je tvořen sledem několika obrázků, nicméně ho může tvořit obrázek jediný. Stripy (potažmo celé komiksy) využívají řadu konvencí. Ty zasahují jak do grafické, tak textové podoby a umožňují čtenářům orientovat se v zobrazovaném ději.
Mezi grafické konvence patří rámeček, bubliny, speed-lines a různé grafické symboly. Rámečky jasně ohraničují jednotlivé obrázky komiksu a dělí zobrazovanou akci do jasně čitelných momentů. Bubliny jsou využívány jednak pro zobrazení přímé řeči (bublina tvořena rovnou čarou), jednak pro vyjádření myšlenek (bublinu tvoří vlnovka). Speed-lines, nebo také motion-lines, jsou čáry, které sugerují pohyb. Komiks využívá nejrůznějších grafických symbolů, jež zastupují myšlenkové a emocionální procesy postav. Asi nejtypičtějším příkladem grafického symbolu je rozsvícená žárovka, která symbolizuje nápad.
Konvence se nevyhýbají ani verbální složce komiksu. S textem se zde jako s vyprávěním, dialogem nebo audioefektem. Vyprávění je umístěno (nejčastěji) v horní, či dolní části rámečku a je graficky odděleno od zobrazené akce. Využívá se k popisu událostí předcházejícíh situaci, do níž je čtenář daným obrázkem vržen. Dialog je umístěn ve výše zmiňovaných bublinách. Typ písma může čtenáře upozornit na náladu postavy či na tón jeho hlasu. Poslední skupinu textových konvencí tvoří nejrůznější citoslovce (např. bum, prásk…) a zvukomalebná slova, jež evokují nejrůznější zvukové efekty.

Díky tomu, že komiks spojuje obraz a slovo, může sdělovat mnoho informací v jediném rámečku. Tento aspekt ale nutí čtenáře k maximálnímu soustředění, aby vše, co je v obrázku dešifroval. Námaha, kterou musíme při čtení vynaložit, se ale maximálně vrátí v zážitku, který komiks nabízí.