Okno do moderního dvora

Zdroj: www.filmsite.org

Předělávky starších filmů nejsou v posledních letech ničím neobvyklým. Naopak – zdá se spíše, že jde o jakýsi fenomén, který ovšem často ústí v tristní spatlaniny, které se kvalitám původní verze nepřibližují ani zdaleka. Zdá se, že čím lepší původní film, tím úděsnější remake vznikne. Stačí  vzpomenout na nedávný Rituál[1] (The Wicker Man, 2006) s Nicolasem Cagem v hlavní roli.

Snímek Disturbia lze naštěstí zařadit do skupiny předělávek vcelku zdařilých a svěžích, vedle Velmi nebezpečných známostí (Cruel Intentions, 1999) či modernizace Zkrocení zlé ženy pod názvem Deset důvodů, proč tě nenávidím (10 Things I Hate About You, 1999). S těmi má společné zasazení do moderní doby se všemi jejími aspekty a posun látky do současnosti.

Přesto se z této skupiny vymyká. Pokud jsem použila výrazu „předělávka“, nejde v tomto případě o remake v pravém slova smyslu. Už proto, že samotní tvůrci nic takového nedeklamují. Naopak – jakoukoli větší spojitost s Hitchcockovým mistrovským snímkem Okno do dvora (Rear Window, 1954) popírají. Disturbia si zde nezakrytě půjčuje a pro zasvěcenějšího diváka jsou jasně čitelné odkazy na filmovou klasiku milým zpestřením. Je však jasné, že cílová skupina diváků, kterou tvoří teenageři, původní snímek velmi pravděpodobně nezná. Pokud se přidržíme toho, že se nejedná o remake a zůstaneme jen u zřetelné inspirace Oknem do dvora, lze se na oba filmy podívat nezávisle na sobě. Rozdílů mezi oběma snímky je přeci jen více než podobností a samotný výčet by měl za následek padající víčka a hlavy.

Zdroj: Paramount Pictures

Okno do dvora představuje vrchol v žánru thrilleru. Film se neomezuje pouze na vyobrazení života hlavního hrdiny, ale zachycuje také osudy několika dalších lidí v jeho sousedství. Sledujeme dění ve filmu, protagonistu, pozorujeme vše spolu s ním, ale i bez něj (výlety kamery do protějších oken, zatímco hlavní hrdina spí, nám dávají nahlédnout do jejich domnělého soukromí). Stáváme se tak několikanásobnými pozorovateli. Hitchcock jako tradičně výtečně pracuje s tím, že divák vidí (tedy ví) více než hlavní hrdina. Napětí plyne z podezření, které je znovu a opět vyvráceno, aby bylo tím více posíleno.

Film staví kromě napětí na humoru a brilantních dialozích. Stejně tak se může opřít o výborné herecké výkony – James Stewart, Grace Kellyová a Thelma Ritterová předvádí báječnou souhru. Film je natolik komplexní, že jeho dílčí linie by vydaly na několik dalších námětů. Po třiapadesáti letech od vzniku je jasné, že film neztratil nic ze svého kouzla a kvalit. Je kategorií sám pro sebe.

Zdroj: DreamWorks SKG

Stručná připomínka Hitchcockova filmu je za námi, nyní tedy k samotné Disturbii. Název, který je složeninou anglickýh slov disturb a suburbia, odkazuje k odvrácené straně spořádaného sousedství[2]. Ve filmu však není kladen důraz na vyobrazování sousedství v rozkladu. Snímkem s takovouto tematikou je zdařilá Generace X (The Chumscrubber, 2005). Režisér D.J. Caruso je v žánru thrilleru jako doma. Vyzkoušel si jej již ve snímcích The Salton Sea (2002), Taking Lives (2004) a Two for the Money (2005). Disturbia se zdá být jeho nejpovedenějším snímkem. V předprodukční fázi je nyní jeho nový film Eagle Eye plánovaný na rok 2008. Opět se bude jednat (jak jinak) o thriller a opět se v hlavní roli objeví Shia LeBeouf.

Zdroj: DreamWorks SKG

Caruso v Disturbii zbytečně nezatěžuje diváky psychologií postav a nepouští se do hlubokých reflexí. Vše je vystavěno víceméně účelově, tak aby se posouval a dále rozvíjel děj. Tragická autonehoda, při níž zahyne otec hlavního hrdiny Kalea, slouží jako základní článek řetězce událostí, které vedou k tomu, že se hrdina ocitne v domácím vězení se speciálním náramkem na kotníku, který mu neumožňuje vzdálit se více než pár metrů od domu.

A tak Kale Brecht začne po nějaké době pozorovat okolí – dalekohledem, postupně se přidává modernější technika. Pozoruje novou dívku odvedle, a také podezřelého souseda… Shia LaBeouf v hlavní roli prodlužuje sérii zdařilých filmů, ve kterých se objevil. Za poslední roky to kromě Disturbie byly výběrově Divoké vlny, Transformers, Atentát v Ambassadoru, Constantine a Golfový sen. V Disturbii je to on, kdo je neustále v centru dění. Je hlavním pozitivem filmu a jeho charisma dokáže zachránit slabší místa.

Zdroj: DreamWorks SKG

Slušně mu sekundují Aaron Yoo jako jeho potrhlý kamarád Ronnie, který obstarává komické momenty, a Sarah Roemerová jako krásná Ashley. Ta nemusí ani předvádět nějaké zázračné herectví, protože už jen její okouzlující vzhled zaručeně upoutá pozornost. Navíc se podařilo zažehnout dostatečně silné jiskření mezi Kalem a Ashley. Carrie-Anne Mossová jako Kaleova matka nedostává příliš šanci se ukázat. V několika scénách s Davidem Morsem (podezřelým panem Turnerem) ovšem nádherně vykresluje osamělou ženu, která se setkává s člověkem, který je jí sympatický a zdá se, že ji dokáže chápat. Její tragédie zaznívá pouze kdesi v podtónu, o to je však silnější. Morse je důležitým prvkem v celkové mozaice a předvádí opravdu rozmanitou škálu poloh – od šarmantního gentlemana přes dvojznačného laskavého padoucha až po brutálního a rafinovaně sadistického vraha.  

Zdroj: DreamWorks SKG

Caruso divákovi nakládá v přesně odměřených dávkách špetku revolty, hrst vtipu, dva krásné mladé sympatické lidi a kilogramy moderní techniky pro dramatický efekt s prvky reality show. Několikrát však, především jak film nabírá na obrátkách, zaskřípe logika jednání postav, které jako by plnily scénáristovy rozkazy a zbláznily se – jen aby se divák bál. Značnou nelogičností se vyznačuje například chování Ronnieho v domě pana Turnera a následné vysvětlení důvodů, jak se zachoval a proč.

Disturbii se daří udržet diváka v napětí a  nejistotě téměř po celou dobu od chvíle, kdy Kale začíná mít podezření. Není to zapříčiněno ani tak scénářem, který rozhodně není více než průměrný, ale především přesvědčivými hereckými výkony všech zúčastněných. Nejslabší momenty přichází paradoxně v posledních dvaceti minutách, kdy dochází k samotné akci a přímému vyobrazení násilí. Film se v tu chvíli mění v obyčejný thriller, kde jde o přežití. Vytrácí se dávka vtipu a napětí, tedy aspekty, které do té doby film táhly. Předpokládané finále totiž nemůže skončit jinak než podle hollywoodského vzorce, a tak není proč a o co se bát.

Šmírovat je nejen lidské, ale někdy také prospěšné (pokud to ovšem přežijete). I tak by se dalo velmi stručně shrnout vyznění filmu Disturbia. Kdo ví, kdy se zas přistěhuje nějaký zajímavý soused, aby trochu poškádlil opětovně spokojený život Kalea Brechta…