Valčík pro Cosa Nostru

FILMOVÁ HUDBA: Nino Rota: Kmotr – JAN ŠVÁBENICKÝ –

„Dobře adaptovaná hudba je velkou podporou filmu. Může zdůraznit jeho kvality, ale také ho zničit. To dokazuje jak je hudební komentář v celé filmové tvorbě důležitý.“

Carlo Savina1

Zdroj: www.soundtrackcollector.com

Hudební komentář Nina Roty k dvěma částem Coppolovy mafiánské trilogie Komotr (The Godfather, 1972) a Kmotr II (The Godfather Part II, 1974) reprezentuje ukázku netradičního konceptu filmové kompozice. Autor záměrně nerespektuje soudobé hudební trendy ani nově příchozí techniku skládání hudby pro film. Oproti jiným retro-gangsterkám nebo mafiánským dramatům zachovává tradiční způsob komponování, kterým doprovází řadu filmů prakticky od počátků své profese filmového komponisty. Přizpůsobuje se tradicionální jednoduchosti hollywoodského stylu (na amerických produkcích pracuje již dříve, kde praktikuje zkušenosti s vytvářením hudební složky pro film) a kombinuje symfonické pojetí s hudbou aktuální pro zvolené dějinné období dějové roviny fabule. Rota dodržuje rovněž vlastní techniku a styl použitím vybraného sortimentů hudebních instrumentů. Anuluje experimentální progresi, rušivé elementy hrané nehudebními nástroji a v době vzniku Coppolovy ságy hojně preferované šumy a ruchy (skřípot, vrzání, praskání, svištění, škrábání apod.). Stejně tak nepoužívá některé moderní instrumentace (elektrická baskytara, syntetizátory), aby nenarušil symfonický celek velkého orchestru. Základními dvěmi částmi partitury jsou filharmonický systém a archaický jazzový komponent. Inkorporací dechových, strunných a bicích nástrojů dosahuje autor libozvučné eurytmie. Hudební rytmus je střídavě akomodován dramatické akci i decentní atmosféře podle momentální nálady jednotlivých situací. Metoda variování leitmotivu a vytváření jeho dalších časově rozlišných verzí interpretovaných rozmanitými nástroji zde funguje jako recyklace a návrat k některým náladovým stavům příběhu. Klarinet, klavír, houslové party, bicí souprava a sicilské mandolíny patří k nejčastěji používaným a obměňovaným nástrojům odkazujícím k hudební kultuře lidové Sicílie. Střídáním melancholické, dramatické a romantické melodiky pracuje Rota s emocionální proměnou diváka (v tomto případě také posluchače). Partitury k oběma kmotrům řídí častý spolupracovník komponisty a osobní dirigent Carlo Savina, který v mnoha případech propůjčuje autorovým kompozicím vlastní přístup a chápání zvuku, podobně jako v jiné příkladné spolupráci – Ennio Morricone a Bruno Nicolai, kde přímo dochází k syntéze tvůrčího stylu a postupů obou skladatelů.