„Umělecké dílo je stejně jako zázrak nevysvětlitelné“
O nakladatelství
Nejprve, pokud vám to nevadí, bych vás poprosil o pár slov, kterými byste představil sám sebe.
Tak jenom stručně. Narozen 30. 11. 1953 v Nýřanech. Nejdříve Gymnasium Příbram, potom Hornicko-geologická fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě, protože vybranou školu (medicína-psychiatrie) jsem z politických důvodů studovat nesměl. Na VŠB mě přihlásil tatínek v době mé nepřítomnosti doma, když jsem byl s kamarádem na brigádě v jedné kuchyni na Rujáně, abych se naučil německy. V Ostravě byl ovšem v 70. letech po Praze nejlepší Filmový klub v ČSSR a tam mě přizvali ke spolupráci (Čestmír Lang) v jeho výboru r. 1977. Jednou z povinností bylo psaní letáčků na klubové filmy (náklad 3.000). Mým prvním, který mi byl přidělen, byla Něžná Roberta Bressona. Tím to začalo. /Tehdy jsem se ani neodvážil pomyslet, že se jednou odvážím přeložit jeho Poznámky o kinematografu (Dauphin, 1998)./
Pak zpět Příbram, recenze v Záběru, Filmu a době a jinde, lektorské úvody ve filmových klubech v Praze a Příbrami (tam jsem založil ještě jeden navíc). Do Příbrami nám půjčoval ze Slovenského filmového ústavu zakázané české filmy 60. let Peter Dubecký, k tomu besedy po filmech Antonína Máši, Jiřího Krejčíka a Vladimíra Jiránka. Organizoval jsem besedy se zakázanými spisovateli v příbramských bytech (Ivan Klíma, Karel Pecka, který byl na Bytízu u Příbrami vězněn), s „oficiálními“ spisovateli pak v knihkupectví, kde jsem pracoval, než mě vyhodila StB kvůli prodeji knih Jazzové sekce.
V knihkupectví s kamarádem jsme dělali besedy a autogramiády s Bohumilem Hrabalem, Vladimírem Körnerem a Radoslavem Nenadálem a zcela mimořádné výstavy Adrieny Šimotové, Jiřího Johna a Milana Grygara. K dohodnutým výstavám Václava Boštíka a Josefa Istlera bohužel už nedošlo. S dalšími spisovateli jsme dělali besedy v Klubu Junior (Ivan Wernisch, Pavel Šrut).
Krátce manuální zaměstnání (jinam to nebylo možné). V létě 1988 krátký rozhovor s Václavem Havlem u táboráku na Hrádečku. 17. 11. 2007 jsem měl tu čest být lehce udeřen na Národní třídě v Praze. 1991/1992 Agentura Gellner Příbram: Jasná Páka, PPU, všichni folkaři, Výstavy moderního umění z Galerie v Hluboké, výstavy Václava Stratila a retrospektivní Libora Fáry. 1992–2002 jsem byl tajemníkem Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie při Ministerstvu kultury ČR. Fond podporoval 80 miliony Kč ročně výrobu všech druhů filmů v ČR. Z práce jsem byl neoprávněně vyhozen, soudím se – a úspěšně! – dodnes. Jsem autorem monografií Norman McLaren (Český filmový ústav, 1987) a Filmy Evalda Schorma (ČFÚ, 1993). Ostatní jsou uvedeny v textu rozhovoru.
Tak koukám, že to je docela pestrý život.
V roce 2005 vzniklo nakladatelství Camera obscura. Stála na začátku především touha vydat sborník rozhovorů, přednášek, scénářů a dalších textů Andreje Tarkovského, nebo jste přemýšlel již v dlouhodobějším horizontu, tzn. i s edičními plány?
Za vznikem filmového nakladatelství Camera obscura stálo jednoznačně rozhodnutí vydat výbor z textů Andreje Tarkovského Krása je symbolem pravdy. Výbor vznikal s přestávkami neuvěřitelných 25 let a 10 posledních let pořád nevycházel v jednom pražském nakladatelství. Už jsem z toho byl hodně zoufalý, tak jsem se rozhodl, že pokud získám dotaci na vydání knihy, knihu vydám sám ve svém nakladatelství a v jeho práci budu dál pokračovat. Dotaci jsem získal.
Když jsem pak tedy v práci nakladatelství pokračovat mohl, vymínil jsem si tuto pro mě důležitou koncepci:
1. Camera obscura bude vydávat filmová teoretická díla a filmová svědectví, jejichž autorem je filmový režisér sám. To mohou být i knižní rozhovory s ním. Nikoli tedy monografie, což ovšem neplatí tam, kde jiná možnost neexistuje a jedná se o významného našeho umělce, o němž, ani od něhož žádná kniha neexistuje. (Zesnulý režisér, režisér, který žádný rukopis nemá, odmítá poskytnout rozhovor apod.)
Před mnoha lety jsem dokonce sám přestal psát filmové kritiky (např. svého času do Záběru, kde byl redaktorem Jiří Cieslar) při uvědomění si Tarkovského slov, která jsou také použita v mottu ke Kráse, „že každé umělecké dílo je stejně jako zázrak nevysvětlitelné.“ Snažím se tím řídit pořád.
2. Camera obscura bude zároveň vydávat díla umělců, většinou filmových režisérů, kteří žádnou svou knihu dosud u nás nevydali, nebo nevyšla kniha o jejich díle. To se týká autorů zejména domácích, ale i zahraničních, kde jde také o rok vydání či hodnotu literárního díla. Takových autorů je v Čechách, domnívám se, bohužel většina.
V České republice vychází velmi málo knih o filmu, mimo vás mezi pravidelné (byť bohužel s poměrně dlouhými intervaly mezi jednotlivými tituly) patří především Casablanca a Národní filmový archiv. Kde si myslíte, že je chyba? V nepřátelském tržním prostředí, nedostatku čtenářů odborné filmové literatury?
Casablanca a Camera obscura jsou soukromá filmová nakladatelství, jediná svého druhu u nás a obě existují zhruba dva roky. Národní filmový archiv Praha (NFA) je příspěvková a hospodářská organizace zřízená státem, která vyvíjí svoji ediční činnost. Ředitele organizace jmenuje ministr kultury ČR. O tom co NFA vydal či nevydal za dobu své existence od r. 1993 a předtím cca od r. 1945 jako Československý (resp. Český) filmový ústav (ČSFÚ), viz www.nfa.cz. Z české filmové literatury tam toho chybí požehnaně, a to zcela zásadní filmově historické i teoretické tituly. Zarážející je to u instituce, která má svým posláním o národní kinematografii pečovat, a to i v jejím literárním odkazu. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, a to i se sousedními, včetně například Slovenska, je to situace pro nás až zahanbující. Malé soukromé nakladatelství nemůže suplovat péči státu o národní odkaz. Vezměte si jen, kolik monografií významných českých filmových režisérů a režisérek u nás prostě neexistuje a srovnejte tu situaci se všemi sousedními zeměmi.
Máte nějaké tipy, které byly vydány v zahraničí a podle vás by se měly (ne nutně prostřednictvím Camery obscury) v českém překladu objevit?
Co se týče překladové literatury spolupracujeme s nakladatelstvím Casablanca dramaturgicky i jinak profesně. Snad se dá říci, že podstatné překladové tituly dříve či později u nás nakonec vyjdou, nebo jejich podstatná část. Jiným – a zcela varujícím a zarážejícím – obrovským problémem je to, že po letech komunismu a předtím protektorátu dnes snad autoři původních českých monografií o českých tvůrcích vůbec ani nežijí nebo vymřeli. Až na čestné výjimky, o nichž bude řeč dále. To jsem zjistil, když jsem hledal autory monografií těch režisérů, kteří patří opravdu mezi naše velikány a žádnou monografii stále nemají, ač jsou již v pokročilém věku, anebo už bohužel zemřeli. Autoři buď nemají čas vůbec, nebo možná za rok či dva, nebo na dopisy nereagují vůbec. Při vědomí nutnosti existence takových monografií jsem dospěl k tomu, že jsem tak dlouho přemlouval svého bratra Josefa, aby napsal časem postupně dvě monografie o režisérech z Příbrami (Pavel Juráček) a z Višňové u Příbrami (Antonín Máša), až svolil. Ostatní autoři odmítali. Bratr napsal dobrou a dobře zdokumentovanou stať o Pavlu Juráčkovi v jedné své knize Dvanáct osudů dvou staletí, stať o Antonínu Mášovi chystá do knihy další. To jenom pro ilustraci „nového fenoménu“ české filmové literatury o nedostatku autorů. Nedělám rodinnou propagaci, jenom sděluji svou vlastní zkušenost.
Vydání takové publikace, jakou je Krása je symbolem pravdy, byl především záslužný počin. Šel jste do toho i s tím, že se náklady musí zaplatit – a snad by měl být i zisk na další existenci nakladatelství? Je to při počtu výtisků takovéto publikace vůbec reálné?
Zisk ne. Náklad prvního vydání byl 1000 výtisků. Reálné to příliš není. Druhé, v oddílu dokumentace aktualizované vydání chystáme do konce roku 2008, viz www.cameraobscura.wz.cz. Ostatní jsem myslím odpověděl výše.
Náklad tisíc výtisků první knihy je vyprodán, chystáte dotisk. Můžete odhadnout, co na úspěchu mělo největší zásluhu? Absence ucelenější práce o osobnosti Andreje Tarkovského?
Do vydání Krásy vyšel od Andreje Tarkovského u nás pouze Deník 1970–1986 (Větrné mlýny, Brno, 1997) s mnoha chybami, protože se jednalo o nepříliš dobře zredigovaný překlad francouzského překladu. Vyšel literární scénář Andrej Rublev v Pittermannově překladu v časopise Světová literatura, č. 2, 1965, knižní slovenská podoba Andrej Rubľov ve Východoslovenském nakladatelství Košice r. 1977 a montážní listy Zrcadla (Čtyři filmové povídky, Mladá fronta, Praha, 1982). Což vypadá možná jako hodně titulů, ale není tomu tak. Navíc řada z nich vyšla už velice dávno. Monografie mezi nimi není žádná. To je jeden důvod. Tím druhým je neuvěřitelná obliba a úcta k Andreji Tarkovskému u nás, stejně jako kdekoli jinde na světě. Poptávka po Kráse byla pro mě neuvěřitelná.
Jakou formou probíhá marketing v rámci nakladatelství Camera obscura?
Nevím přesně, co to marketing je a nemám příliš rád cizí slova. Ale způsob prodeje je takový: o knize čtenáři vědí s nějakým předstihem z edičního plánu a když kniha vyjde, prodává se jen na dvou místech: v Terryho ponožkách kina Světozor (i online), Štěpánská/Václavák www.obchod.kinosvetozor.cz a v prodejně Slovenského filmového ústavu v Bratislavě www.sfu.sk. Prodej Krásy měl ale opravdu minimum výjimek a prodával se v omezeném množství na několika dalších místech republiky. Výjimečný byl „marketing“ sborníku Věra Chytilová mezi námi, který je v knižní podobně na webu nakladatelství ke stažení zdarma. Web nakladatelství zahrnuje také knihovny u nás a v zahraničí, kde si lze knihy vypůjčit, recenze online i sken, záznamy rozhlasových a televizních ohlasů či pořadů cizích a našich.
Stál jste už před otázkou: má vůbec smysl ve vydávání pokračovat?
Ne, nikdy.
O knihách
Dříve než jste začal sbírat texty do knihy Krása je symbolem, musela jistě existovat nějaká koncepce. Můžete nám ji nastínit? A proměňovala se v průběhu práce? A v porovnání s výsledkem liší se nějak?
Původně jsem chtěl napsat o Andreji Tarkovském monografii sám (1981). Tehdy jsem ještě řadu jeho slov neznal a impulsem k tomu byl Stalker. Odevzdal jsem do ČSFÚ požadovaný „knižní návrh“. To pak ale nějak usnulo, ne mojí vinou, ale začal postupně vznikat po všechny ty roky výbor Krása je symbolem pravdy.
Soubor rozhovorů, přednášek, scénářů a dalších textů do knihy Krása je symbolem musela být obtížná práce. Do jaké míry jste vycházel z již přeložených materiálů a do jaké míry byly texty v původním jazyce?
Zásadou překladatelskou i koncepční bylo překládat každý text z jazyka, v němž vznikl. Díky Takovského emigraci a také z jiných důvodů jsou originály v několika různých jazycích, z nichž jsme je s mými kolegy a kolegyněmi překládali a kterým za hezkou spolupráci znovu děkuji (ruština, polština, angličtina, italština).
Odkud jste při sestavování sborníku čerpal? Byly to již vydané zahraniční publikace, archivy?
Všechny texty nějakým způsobem někdy někde vyšly. Od samizdatu přes opožděná vydání až po internet.
Druhou vydanou publikací (rok 2006) byl opět sborník, tentokrát textů o režisérce Věře Chytilové. Proč jste se jej rozhodl nevydat v tištěné podobě, nýbrž v PDF jej umístit na web nakladatelství, kde si jej může kdokoliv zdarma stáhnout?
Na webu nakladatelství je text umístěn ve standardní knižní podobě s návodem, jak lze knihu vytisknout. Jedná se už o třetí vydání (samizdat z února 1989, cyklostyl 150 ks /+ dalších 150 ks ukradeno/ Filmového klubu Matematicko-fyzikální fakulty UK v téže době). Při prvním vydání se jednalo o sborník k 60. narozeninám Věry Chytilové. Všichni přispěvatelé přispívali bez nároku na honorář. Jedním z nich byl tehdy krátce před svým posledním zatčením i Václav Havel. Nechtěl jsem to teď měnit a sborník vydávat a prodávat jako standardní knihu.
Souhrou různých okolností ale sborník zahrnuje kritickou refexi na dílo režisérky pouze do r. 1989, které je obecně považováno za to šťastnější období. Do budoucna počítám se sestavením a již klasickým vydáním výboru z kritických statí o celém díle Věry Chytilové.
Máte představu, kolik lidí si knihu takto pořídilo?
Statistický program NAVRCHOLU.CZ mi k dnešnímu dni hlásí kolem 2.500 návštěv na stránce této knihy, odkud je možné si ji vytisknout. Kolik návštěvníků to skutečně udělalo, nevím. Odhaduji kolem 2.000.
Hodláte někdy stejnou cestou vydat ještě nějakou knihu?
Ne.
Vydání zásadní práce o kinematografii, nazvané Příběh(y) filmu, bylo dlouho očekávané a pokud se nepletu, tak se zdrželo tím, že stát nebyl ochoten přispět i na vydání 4DVD. Můžete nejprve čtenářům vysvětlit, proč bylo důležité, aby ke knize byla i ona DVD, tedy že nejde o něco jako bonus, nýbrž o jednolité dílo?
Jde o jedno jediné umělecké dílo a v předmluvě Náš příběh Příběhů filmu to v knize vysvětluji. Tak jako má tato kniha osobních dějin kinematografie, která je napsaná jako báseň v próze, čtyři obsáhlé kapitoly, má filmová podoba díla (natáčeno záměrně na video) také čtyři oddíly (resp. původně VHS kotouče, dnes DVD disky). Ve filmu je ovšem v obraze neskutečné množství filmových úryvků, fotografií z filmů, fotografií osobností, uměleckých děl, historických událostí atd. To všechno bez uvedení pramenů, bez identifikace, stejně tak je tomu ve francouzském originálu a do toho přichází řada rozhovorů a klasických citátů z úst Jean-Luc Godarda, který ovšem zejména francouzské klasiky rád přepisuje, takže pak musím překládat vlastně např. Godardovu úpravu Baudelairových Květů zla a podobně. Najdete tam citáty v angličtině (Shakespeare, Woolfová) i němčině (Celan). Knihu jsem překládal šest let a nikomu to nepřeji. K tomu poznámky pod čarou, veškerá dokumentace a překlad předmluvy Jonathana Rosenbauma z angličtiny. Kamarád Petr Gajdošík (www.Nostalghia.cz) provedl celou sazbu a doplnil rejstříky. Z toho vyplývá, že pustí-li se na trh jen polovina tak složitého uměleckého díla, je značně znevýhodněno, či přesněji řečeno poškozeno. A to už jsem udělal na knihu i slevu. Stojí teď 180 Kč / 200 Sk.
Vyvolalo ve vás toto martyrium ohledně vydání této knihy i s DVD pochybnosti, zda nakonec vyjde i samostatná kniha?
Uvažoval jsem o tom také, jenže jsem pořád doufal, že DVD z Gaumontu přece jen později vyjdou. Jenže po dvou letech mailování a telefonování mi sdělili takovou cenu, že ta by porazila i Bonton… Takže počkám a věřím, že někdy v budoucnu budou DVD levnější. Také mám připravený celý „velký booklet“ explikací veškerých ukázek z uměleckých děl ve filmu použitých. Kromě všeho již zmiňovaného i třeba ukázek hudebních. To všechno chystám do dalšího vydání.
Dokážete si vůbec vysvětlit, proč se nesehnala státní podpora i na vydání DVD? Bylo to nějak oficiálně zdůvodněno?
Ne. Rada Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie nemusí podle zákona o něm č. 241/1992 Sb. svá rozhodnutí nijak zdůvodňovat. Jen si myslím, že snad motivem mohlo být to, že podporovat distribuci zahraničních filmů v době, kdy je málo peněz na výrobu filmů českých je jaksi „neetické“. V žádosti ale jednota uměleckého díla, na něž žádám, zdůvodněna byla.
Jak čtenáři přijali Příběh(y) filmu v porovnání s publikací první? Náklad byl stejný, dokázal oslovit stejný počet čtenářů?
Příběh(y) filmu se prodávají mnohem pomaleji, je to mnohem složitější čtení. Celkově mají Příběh(y) filmu čtenářů méně. Ale to platí o obou autorech obecně.
Godardovy Příběh(y) filmu jsou něco jako poezie, překladu z francouzštiny jste se zhostil Vy, lze říci zda v porovnání s Tarkovského texty byl Godard obtížnější?
Určitě byl Godard obtížnější. Je to poezie v próze a zadruhé jsou tam citace klasiků, které rád autorsky přepisuje, takže… je to jasné.
Dokázal byste vystihnout osobitost jazyka Andreje Tarkovského a Jean-Luc Godarda?
Srovnávat oba? Ne, ne to myslím ani nejde. Nebo já to neumím.
O edičním plánu
Mimo recenze v tisku a periodicích máte odezvu od čtenářů o vámi vydaných knihách?
Ano, e-mailem, méně telefonicky. V případě Andreje Tarkovského byly mnohé hodně dojemné. Zejména množství objednávek z těch nejkvalitnějších pražských knihkupectví, jež jsem musel omítat s poukazem na výhradní smlouvu o prodeji s kinem Světozor. U dalších dvou knih ohlasy tohoto typu žádné.
Máte za sebou dvě knihy vydané tiskem, jednu elektronicky. Z internetových stránek se můžeme dočíst, že chystáte vydat rozhovory s Janem Němcem, ale také další dvě publikace věnující se Andreji Tarkovskému. Jsou některé z těchto knih již v takové fázi, že dokážete zhruba určit datum vydání?
Kniha Jana Němce Rozhovory 1964–2007 vyjde doufám v roce 2008. Zapečetěný čas Andreje Tarkovského právě překládá dnes dvorní Tarkovského překladatel Michal Petříček. Měl by vyjít roku 2009. Tarkovského Martyrolog. Deník 1970–1986 stále čeká na své první vydání v ruském originále v Moskvě, ze kterého chceme výhradně překládat. Poslední odkládaný termín vydání v Rusku byl podzim 2006. Překladatelem bude Michal Petříček.
Na serveru Zóna jsem se dočetl, že v roce 2008 vydáte i knihu rozhovorů s Jimem Jarmuschem. Tento režisér může některým ve společnosti Tarkovského, Godarda, Chytilové a Němce přijít jako poněkud překvapivá volba. Spadá podle Vás Jarmusch do dosavadní koncepce Camery obscury? A čím?
Rozhovory 1980–2000 Jima Jarmusche edičně připravil Ludvig Hertzberg (University Press of Mississippi, 2001) a překládá je do češtiny David Petrů (přeložil knihy nakladatelství Casablanca Metropolis od Thomase Elasaessera a Andrej Rublev Roberta Birda). Kniha obsahuje 17 rozhovorů, naleznete tam i Jonathana Rosenbauma.
O koncepci nakladatelství Camera obscura jsem už mluvil. Tyto podmínky naplňuje svrchovaně: od Jarmusche u nás nikdy nic knižně nevyšlo a jeho rozhovory jsou samozřejmě jeho autorským dílem. Navíc Jarmuschovy filmy znají dobře čeští diváci z filmových klubů i z jejich obnovených premiér, některé dokonce i z České televize. Zcela neplánovaně současně s knihou vydávají Levné knihy šest jeho filmů a Artcam Kafe a cigára na DVD. Co více si přát? Kniha vyjde kolem poloviny roku 2008. Křest bude v kině Světozor.
Určitě není nejlehčí prezentovat své plány, neboť pak se jejich realizace nemusí dařit podle plánu, ale přesto: prozradíte nám, s čím byste chtěl s Camerou obscurou přijít?
K vydáním v nejbližší době.
Podle mého názoru náš nejlepší překladatel z ruštiny Libor Dvořák (překládal v poslední době Ruský deník Anny Politkovské a Proklaté dny Ivana Bunina) začne na jaře 2008 překládat jedinou existující a obsáhlou knihu o Alexandru Sokurovovi, ale také i od něho, protože obsahuje kromě analýz jeho filmů i řadu úryvků z jeho scénářů. Kniha se jmenuje Sokurov. Druhy slov a vydalo ji v roce 2006 petrohradské nakladatelství Ocean. Autory jsou všichni zúčastnění kritici a Sokurov sám. V českém vydání ponese kniha patrně jiný titul. Jednoznačnější. Recenze ruského vydání viz:
http://www.nostalghia.cz/pages/archiv/knihy/2007/070607.php.
Petr Slinták, redaktor Českého rozhlasu a pracovník Katedry filmových studií FF UK, se právě chystá na překlad knihy rozhovorů z italštiny, která nese v původním vydání titul Charlie Owens: Ermanno Olmi. Knihu vydalo nakladatelství Gremese Editore v Římě v roce 2001. Charlie Owens, který rozhovory vedl, je architekt, který vystudoval milánskou polytechniku a absolvoval ještě na universitě v Miláně kurz režie a scenáristiky.
Připravujeme také kromě 2. vydání Tarkovského výboru Krása je symbolem pravdy nejprve pietně jeho ruské vydání (překladatelé Angela Novikava a Andrej Fozikoš) a po něm bude následovat vydání anglické. Chystáme i druhý díl Tarkovského výboru, který ponese titul Krása je symbolem pravdy 2. Bude zahrnovat kromě dalších rozhovorů (s Vilgotem Sjömanem, Gideonem Bachmannem ad.) také trezorovou rozhlasovou hru moskevského rádia v Tarkovského režii podle Williama Faulknera (povídka Obrácení /Turnabout/ z r. 1964 Plnou parou vzad, kterou již přeložila Tereza Pogodová. Další částí výboru bude soubor raných Tarkovského povídek a básní Příběhy mládí, který vyšel teprve nedávno a zatím pouze ve francouzštině. Všechny texty Krásy 2 vyjdou česky poprvé.
David Petrů přeloží pro nakladatelství Camera obscura knihu Takový je Orson Welles. Rozhovor s Peterem Bogdanovichem (This is Orson Welles. Da Capo Press, 1998, 549 s.) Známá nejobsáhlejší kniha-rozhovor s Orsonem Wellesem. Na jejím vzniku se autorsky podílel i Jonathan Rosenbaum.
Chystáme vydání monografie a rozhovoru s Ladislavem Helgem. Kniha má pracovní název Ladislav Helge, jejími autory jsou Petr Bilík a Adina Šefraná. Jednáme ještě o zařazení nerealizovaného scénáře podle románu Karla Pecky Horečka.
Ještě zmíním dva autory, na jejichž díla zatím nemáme uzavřenou žádnou smlouvu, jelikož počítáme s vydáním až někdy v letech 2011–2012. Nicméně vyjdou určitě a neobáváme se, že by tak dříve učinil někdo jiný, protože jednak o takových snahách není nic známo a za druhé autoři ani tituly příliš lukrativní nejsou. Bill Viola, jeho deníkové práce. Bill Viola, http://www.billviola.com/, dnes považovaný za nejvýznamnějšího videoumělce světa, bude jistě u nás objevem. Druhou osobností je Robert Bresson, kde se rozhoduji mezi monografií Robert Bresson Philippea Arnauda a Alaina Bergaly (Cahiers du Cinema Livres, 2003, 223 s.) a sborníkem teoretických prací s názvem Robert Bresson, které uspořádal James Quandt (Cinématèque, 1999, 624 s.).
Další plány do budoucna prozrazovat nebudu, vezměte si jen nekonečnou řadu český filmových režisérů, kameramanů atd., o nichž nikdy žádná kniha u nás nevyšla. K tomu si přidejte zahraniční tvůrce.
A máte v plánu i jiné projekty, tedy něco, co přímo nesouvisí s vydáváním knih?
Vydávání DVD, ale o tom, až budou uzavřeny smlouvy.
Autor
