Strom na dřeváky

Před rokem a čtvrt započala svůj život dvd edice Netuctové filmy, pod níž jsou podepsána vydavatelství Zóna a Aerofilms. Doposud se tak na českém trhu objevila pětice titulů, z nichž čtyři patří do filmografie Andreje Tarkovského. Titul s číslem tři mezi širší veřejností tolik známý není, vždyť českému divákovi se na video či dvd trhu vyhýbal a ani televizní obrazovka mu neposkytla domov reprízami. Řeč je o (bez jednoho roku) třicet let starém díle Strom na dřeváky. Scénáře, režie, kamery i hudby se „ujal“ Ital Ermanno Olmi.

Na nejslavnější snímek bergamského rodáka, narozeného počátkem třicátých let minulého století, však jen stěží lze nahlížet přes optiku běžného narativního příběhu, dramaturgicky koncipovaného tak, aby se děj vyvíjel od expozice, přes kolizi, krizi, peripetii až ke katastrofě. Ermanno Olmi něco takového, jako je výstavba dramatického děje, vůbec nepotřebuje. Naopak „pouze“ zachycuje ty nejvšednější momenty lidského života, neboť právě v nich je skryto to nejsilnější drama. Režisér se vrací do svého rodného kraje, tam, kde venkovské obyvatelstvo bylo ještě pevně svázáno s nebem a půdou. V nebi hledalo Boha, při práci s půdou se s ním potkávalo. Den začínal brzy s rozbřeskem a končil při tiché modlitbě po zhasnutí poslední svíce na statku.

Téměř tříhodinový film je prost ústředního hrdiny, neboť nikdo takový tady ani nemůže být. Všichni a vše je stejně důležité, malé dítě stejně jako malá sazenička, stařec stejně jako starý dub. Příběh neexistuje, pouze sled epizod (ale ani tento pojem se sem vlastně nehodí) tvoří snímek – a to, jak již bylo řečeno, bez jakékoliv snahy o naraci, o nutnost kauzality, gradace.

Zdroj: www.nostalghia.cz

Mohl by vzniknout dojem, že Strom na dřeváky tak musí být film s vyprázdněnou narací (jako je např. Gerry od Gus Van Santa), ale jen stěží jej lze takto označit. Nejde o žádnou hru s formou, hledání nové cesty filmového vyjadřování a vyprávění. To, že se „nic neděje“, je dáno intimitou díla a pokorným uchopením samotného tvůrce. Olmi totiž v sobě nosí, stejně jako jiní, plno emocí, dojmů, vzpomínek na své dětství, na své kořeny. Ani coby režisér je nedokáže modifikovat do něčeho, co by mohlo být více filmem nežli jeho pocity vyjádřenými filmovým jazykem. I proto volí zcela nestylizovanou řeč. Svícení je přirozené, barevnost obrazu se nám může zdát být úmyslně tónována do pastelových barev, do hnědi, ale může za to prostředí, v němž se natáčelo. „Postavy“ filmu jsou obsazeny výhradně neherci, lidmi, kteří nepředstírají roli, nýbrž instinktivně odkrývají to, co jejich duše v sobě mají. Jsou obyvateli bergamského venkova stejně jako „hrdinové“ snímku. Kamera na sebe nijak a nikdy neupozorňuje, nedočkáme se zde ani symbolistických kompozic, mizanscény, která je pečlivě budovaná proto, aby byla jako „krásný obraz“. Stejně tak střihová skladba neplní nic jiného nežli jen co nejnenápadněji položit vedle sebe dva momenty lidského života.

Jediným prvkem, jenž přichází „zvenčí“, je varhanní Bachova melodie. I s tou režisér zachází velmi střídmě.

Strom na dřeváky je více než filmem setkáním. Setkáním s něčím, co je ukryto hluboko v nás. Nemusíme být venkovany, nemusíme pracovat od rána do večera na polích, abychom těm lidem rozuměli, abychom s nimi našli společnou řeč. Mnoho toho ostatně nenamluví, proto je nasnadě, že tou řečí nejsou slova, nýbrž duchovní vazby. Edice Netuctové filmy tak přinesla mezi českého diváka něco zcela výjimečného.

_

DVD

Disk obsahuje mimo film i bonusový materiál. Upřímně, neměl jsem potřebu se po zhlédnutí něčeho tak meditativního a niterného, jako je Strom na dřeváky, dívat na trailer či rozhovor s režisérem. Udělal jsem to až po týdnu. Dvanáctiminutová Olmiho výpověď nazvaná Bylo to jako namalovat matčin portrét však za vaši pozornost stojí. A dokonce nikterak nenarušuje vzniklé emoce ze samotného filmu. Ba dokonce naopak – režisér svými vzpomínkami na rodinu, na vznik filmu a reflexemi současnosti jako by navazoval na varhanní melodii. Režisér vystoupí ještě jednou ve čtyřminutovém sdělení svého názoru na to, že filmům by měl být zachován vždy jejich původní zvuk (brojí tedy proti DVD, na nichž se digitálně zvuk upravuje z mono na prostorový).

Přítomna je i fotogalerie, rozdělena do tří kategorií (Krajina, Lidé, Život), doprovozena hudbou či zvuky z filmu.

Líbí se mi také design edice – jednoduchý, přesto symbolický.

DVD nelze zakoupit v běžných obchodech, v půjčovnách jej také nenajdete. Detailní technické údaje a informace o objednání DVD jsou zde.

_

Strom na dřeváky

L’Albero degli Zoccoli

Režie: Ermanno Olmi

Itálie 1978, 179 min.