Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Wally Pfister

Wally Pfister

PORTRÉT: Wally Pfister – LUKÁŠ MASNER –

„Nejpodstatnější věc, kterou se musí každý kameraman naučit, je sloužit příběhu. Technickou zručnost, cit pro světlo a vše ostatní si člověk osvojí časem díky zkušenostem.“

Wally Pfister

Práce filmových kameramanů bývá reflektována jen velmi zřídka. Kvality vizuální stránky filmu se často kladou do souvislosti s osobou režiséra a podceňuje se tak umělecký přínos samotného kameramana. Ten bývá považován více za „řemeslníka“, jehož předností je především technická a realizační dovednost. Pravdou je, že většina špičkových kameramanů se může pyšnit vlastním nezaměnitelným stylem, výtvarným uvažováním, které se odráží ve specifické práci se světlem, barvou, ale i rámováním, úhly pohledu apod. Výsledek jejich práce může být chápán jako svébytná interpretace příběhu, jeho myšlenky a atmosféry. Ačkoliv si to divák občas ani neuvědomuje, nechává se ovlivnit řadou výtvarných a vizuálních aspektů, které následně determinují jeho vnímání – pokřivená perspektiva dává tušit neklid a jistou disharmonii, barevnost spjatá s konkrétním hrdinou může vyjadřovat jeho charakter apod. Někteří kameramani (Swen Nykvist, Vittorio Storaro…) skutečně dokázali povýšit svou práci na úroveň mimořádného uměleckého díla a vyvléci ji tak z okovů rutiny a pouhého záznamu dění.

„Základní ingredience jsou světlo a barva. Teplejší barvy jsou obecně příjemnější a uklidňující, zatímco studenější tóny (více do modra) mají opačný efekt. Ale ve filmovém umění tyto pravidla nemusí být vždy svazující. Jestliže lpíte na nějakých normách, pak to vypovídá o tom, že se vůbec nepokoušíte o vlastní pohled a interpretaci.“

Wally Pfister sice patří k mladší generaci (studia na filmové škole ukončil roku 1988), ale přesto má na svém kontě několik velmi zajímavých titulů, včetně Mementa, Dokonalého triku atd. Pfister začínal v televizi a u nezávislého filmu, kde ho „objevil“ režisér Christopher Nolan a dal mu příležitost spolupodílet se na thrilleru Memento. Ten se stal později zlomovým pro filmařskou dráhu obou pánů. Během poměrně krátké kariéry získal Pfister několik ocenění a dva roky po sobě byl nominován na Oscara za snímky Batman začíná (2005) a Dokonalý trik (2006). V současnosti se řadí mezi vyhledávané hollywoodské kameramany, což ho pochopitelně privileguje k tomu, vybírat si projekty dle vlastních představ a požadavků.

Wally Pfister se narodil v Chicagu do novinářské rodiny (otec byl žurnalistou, matka editorkou). Vedle záliby ve hře na kytaru se malý Wally věnoval i focení a natáčení krátkých filmů na otcovu kameru Super 8. Vymýšlel si krátké příběhy, animované pixilace, obcházel okolí domu a hledal zajímavá místa, kam by mohl umístit kameru a natočit tak zcela nevšední záběry. V osmnácti letech získal místo asistenta produkčního v jedné Marylandské televizní stanici, což ho posléze přivedlo až k práci kameramana. Naneštěstí se společnost dostala do finančních problémů a Pfister tak musel po krátké době televizi opustit. Netrvalo ale dlouho a nastoupil – nejprve jako zvukař a posléze jako kameraman – do Washingtonského zpravodajství, kde si ozkoušel reportérskou práci a způsob jakým odvyprávět příběh formou obrazů s naprostým minimem doprovodných komentářů.

Memento; Zdroj: www.allmoviephoto.com

V roce 1988 točil Robert Altman pro společnost HBO seriál nazvaný Tanner ´88. Příběh o fiktivním kandidátovi na prezidenta (Michael Murphy) se realizoval především ve Washingtonu a Pfister zastal pozici kameramana druhého štábu. Byla to prakticky jeho první zkušenost s ryze filmovým projektem, navíc pod vedením renomovaného režiséra. Krátce na to se přihlásil na prestižní filmovou školu AFI (American Film Institute), kde studoval mimo jiné společně s Januszem Kaminskim (Schindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana) a Phedonem Papamichaelem (Půlnoční míle). Filmařské řemeslo si však nejlépe osvojil u nekorunovaného krále B-filmů Rogera Cormana[1], u něhož se školil na řadě hororů, byť nejednou „pouze“ v asistentských funkcích. Od roku 1990 si tak mohl pod jeho záštitou tříbit vlastní vizuální styl a pracovat po boku několika výjimečných kameramanů, včetně zmiňovaného Janusze Kaminskeho či Chrise Faloona (Spider Man). Pfister se navíc naučil točit velmi rychle a ekonomicky: „Filmy vznikaly během 15 až 18 dnů a často se netočilo ani podle žádného natáčecího plánu.“

Insomnie

V polovině 90. let se – v pozici asistenta kamery – podílel na několika úspěšných hollywoodských filmech – Zatímco jsi spal (1995), Fenomén (1996), Myšák Stuart Little (1999) atd. V roce 1999 natočil – již jako hlavní kameraman – nízkorozpočtové drama The Hi-Line, které se těšilo značné pozornosti na filmovém festivalu Sundance. Přibližně po roce se Pfisterovi ozval neznámý režisér, představil se jako Christopher Nolan, ocenil jeho práci na The Hi-Line a předložil mu scénář k připravovanému filmu Memento (2000). „Scénář byl nesmírně komplikovaný. Ještě předtím, než jsem začal uvažovat o vizuální podobě filmu, jsem ho několikrát po sobě přečetl. Napadal mě klasický, vizuálně jednoduchý film noir.“ Originální thriller, kompletně vyprávěný pozpátku, se stal obrovskou senzací. Pro trojici Christopher Nolan, Wally Pfister a Dody Dornová (střih) znamenalo Memento důležitý mezník v jejich kariérách. Mimořádně příznivé ohlasy jim navíc umožnily věnovat se řadě zajímavých a lukrativních projektů. Pfister se opět sešel s Christopherem Nolanem, tentokrát na thrilleru Insomnie (2002), který definitivně potvrdil režisérův statut nadějného a výjimečně talentovaného tvůrce. Pfister měl zase o něco blíž k vysokorozpočtovému filmu, tolik potřebnému pro renomé každého hollywoodského kameramana. Nestala se jím však ambiciózní Loupež po italsku (remake stejnojmenného filmu z roku 1969), ale pokračování úspěšné batmanovské série nazvané Batman začíná (r. Christopher Nolan, 2005). Po velkolepém blockbusteru následovala vizuálně velmi kultivovaná adaptace románu Christophera Priesta Dokonalý trik (2006) a na rok 2008 je ohlášená premiéra dalšího filmu s Batmanem nazvaná Dark Knight, za jehož režii zodpovídá stále populárnější Christopher Nolan.

Batman začíná

Zdroj: http://movies.radiofree.com

Po fatálním neúspěchu snímku Batman a Robin (r. Joel Schumacher, 1997), který téměř pohřbil úspěšnou sérii, se nově angažovaný Christopher Nolan odvážil zcela změnit poetiku vyprávění a celkovou výtvarnou stylizaci. Batman začíná – pojatý jako prequel k celé řadě – seznamuje diváka s přerodem Bruce Wayna v okřídleného mstitele. Režisér zároveň vytváří vlastní mytologii, kterou z velké části přejímá z původního komiksu a příležitostně pak doplňuje o vlastní nápady a postřehy. Espritem jeho přístupu je  předně snaha ukotvit slavnou postavu do „reálného“ světa a logicky vysvětlit podstatu Batmanova hrdinství – pochopitelně dochází i na podrobný popis geneze všech stěžejních atributů (kostým, Batmobil apod.). Změnou prochází i prostředí, ve kterém se Batman vyskytuje. Nejenže poprvé v historii opouští Bruce Wayne Gotham, citelná transformace postihuje i samotné velkoměsto. Goticky  temný a bizarní svět je vystřídán moderní výstavbou, která v mnohém připomíná současný New York. Město již neční ani tak do výšky jako do šířky, což demonstruje scéna, v níž se Bruce Wayne vrací zpátky do Gothamu: záběr na neohraničenou plochu posetou mrakodrapy.

Batman začíná není zdaleka tak stylizovaný jako předchozí filmy. Oproti nim je vizuálně úspornější, v některých momentech až industriálně strohý a chladný. Wally Pfister se rozhodl pojmout Gotham jako komplex bohaté škály barev a světel. Metropole už není tak jednolitě „černobílá“ kulisa, jak tomu bylo v Burtonových filmech, ale více živočišným prostorem, který světelně koresponduje s charakterem moderního velkoměsta. Z tradiční komiksové stylizace se film vymaňuje i tím, že byl natáčen ve skutečných exteriérech, jež dodávají příběhu zcela novou patinu a více ho přibližují k toužebnému realismu. Divák najednou přestává pociťovat izolovanost a jinakost světa, v němž žijí hlavní hrdinové, a mnohem více se ztotožňuje s povědomým  prostředím.

Zdroj: www.secretweaponlabs.com

Vzhledem k tomu, že se děj filmu odehrává na několika místech a v několika dobách, přišli tvůrci s řešením, jak od sebe jednotlivé linie vizuálně oddělit. Waynovo dětství má působit optimistickým, takřka nostalgickým dojmem. Pfister použil měkké svícení, takže obraz působí daleko jemněji, než jak je tomu po zbytek filmu. Ten je mnohem kontrastnější, více se v něm pracuje se stíny a ostrým světlem. I „čínskou epizodu“ charakterizuje velmi specifická barevnost. Namodralé tónování dodává prostředí velmi chladný, až odosobněný tón, což lze vztáhnout i k postavě frustrovaného Bruce Wayna, bezcílně bloudícího po světě.

V akčních pasážích je často používána ruční kamera, která umožňuje proniknout přímo do centra dění a navozuje tak intenzivní dojem divácké „zúčastněnosti“ – Waynův souboj v čínském vězení. Během automobilové honičky je zase kamera umístěna velmi nízko u země, díky čemuž tvůrci efektivně stupňují dramatičnost a hektičnost situace – postup Pfisterem ozkoušený již v thrilleru Insomnia. Sekvence působí dynamickým dojmem a divákovi je několikrát dovoleno nahlédnout přímo do epicentra akce – kamera doslova prolétává troskami betonového zátarasu, který před okamžikem zdemoloval rozjetý Batmobil.

_

Dokonalý trik

„Díváte se pozorně?“

Rivalita, která přerostla v nenávist na život a na smrt. Iluzionisté Robert Angier a Alfred Borden byli velcí přátelé, ale smrt Angierovy manželky, za kterou mohl částečně i Borden, je na dobro rozdělila. Od této chvíle se rozhodli jeden druhému ničit kariéru, a to i za cenu nejvyšší.

Zdroj: www.allmoviephoto.com

Filmy zasazené do historie občas přímo vybízejí k epickému, někdy až patetickému vykreslení určitého období. Je to z části dáno tvůrčím záměrem soustředit se na významné dějinné události a postihnout je v úchvatném aranžmá – vzpomeňme kupříkladu na historické filmy Ridleyho Scotta (1492: Dobytí ráje či Království nebeské). Přesné časové určení je v kontextu s Dokonalým trikem velmi důležité. Ačkoliv ve filmu nejsou zdůrazňovány konkrétní historické události, charakter viktoriánské doby je přesto podstatný – značný rozvoj kabaretů, kam je děj z velké části zasazen, ale i exaktní vědy, která působila stejně magickým a neuvěřitelným dojmem jako vystoupení iluzionistů samých.

Příběh vsazený do těchto souvislostí získává docela nový rozměr, a právě proto se Christopher Nolan pokusil důsledně zrekonstruovat poetiku doby a prostředí. Zároveň se chtěl vyvarovat výše zmíněným klišé, a tudíž pojal vizuální stránku poněkud atypicky. Především se rozhodl snímat větší část filmu ruční kamerou, uvolnit tak herecký projev a dodat vyprávění nádech spontaneity. Díky ruční kameře bylo navíc možné zachytit i delší a pohybově komplikovanější scény, jelikož švenkr s kamerou na rameni není omezen v pohybu a dokáže se více přizpůsobit  hercům i aranžmá scény. Pfister k tomu dodává: „Točili jsme v 360 stupních. Bylo to v podstatě jedno nasvícení a čtyři postavy a já jsem cítil úžasnou energii a živost v tom, jak jsme to natáčeli. (…) Je to ta nejživější filmařina s volnou formou, která zachycuje energii hercova výkonu. A to Chris (Nolan) pro tenhle film hledal.“ Ve filmu prakticky absentují velké celky, které by zjednodušeně a popisně vystihovaly atmosféru daného místa. Postavy jsou více uzavřené v prostoru. Zvolený druh snímání je daleko pronikavější, místy až voyeuristický.

Již od počátku se uvažovalo o tom, využít pouze přirozené světelné zdroje, které jsou součástí scény – podobně jako v historickém filmu Barry Lyndon (r. Stanley Kubrick – 1975). Koncepce svícení, kterou Pfister nakonec aplikoval, má velice zajímavý původ: „Byl jsem uložit syna do postele, když jsem si všiml knihy Pes Baskervillský, kterou měl připravenou do školy. Podíval jsem se na obálku a řekl si: „To je přesně ono. Takhle bych si představoval exteriéry londýnských ulic.“ Uchvátily mě ty jemné kontrasty – vřelé světlo a žár z plynových lamp. Samozřejmě jsem si našel i nějaké další malby od Atkinsona Grimshawa[2], které se staly velkou inspirací pro mou práci.“  Přestože se natáčení nakonec neobešlo bez filmových světel, unikátní atmosféry se podařilo dosáhnout velkou měrou právě kvůli přirozenému světlu (svíčky, petrolejové lampy, jevištní reflektory atd.). Jejich intenzita a promyšlené rozmístění zdůraznily texturu materiálu, hloubku a členitost prostředí.  Kontrastně působí scény z Coloráda, kam přijíždí Angier, aby se setkal s vynálezcem Teslou a nechal si od něho sestavit výjimečnou kouzelnickou rekvizitu. Sněhem pokryté hory a všudypřítomná mlha vyvolávají půvabně magickou atmosféru.

Dokonalý trik je neobyčejně elegantní a pronikavý i díky netriviální výtvarné podobě, která zdůrazňuje poněkud odlišné aspekty, než bývá u daného žánru zvykem – ať už se jedná o barevné schéma, nebo světelnou intenzitu, jež velmi jemně charakterizuje a odstiňuje jednotlivá prostředí, v nichž se děj odehrává. Ač se to může zdát na první pohled banální a prosté, jsou to právě tyto drobné nuance, jejichž působení má tak zásadní vliv na celkovou poetiku příběhu a precizní vykreslení výrazné historické epochy.

_

Wally Pfister – výběrová filmografie

_

2008 – The Dark Knight (Temný rytíř)

2006 – Dokonalý trik (The Prestige)

2005 – Batman začíná (Batman Begins)

2003 – Loupež po italsku (The Italian Job)

2002 – Laurel Canyon

2002 – Insomnie (Insomnia)

2000 – Memento

1999 – The Hi-Line

1998 – Snídaně s Einsteinem (Breakfast With Einstein)

_

Obrazová příloha

_

Batman začíná – kamera je umístěna velmi nízko u země, díky čemuž tvůrci velmi efektně stupňují dramatičnost automobilové honičky.

_

Batman začíná – Waynovo dětství má působit optimistickým, takřka nostalgickým dojmem. Pfister použil měkké svícení, takže obraz působí daleko jemněji, než jak je tomu po zbytek filmu.

_

Batman začíná – Gotham City už není tak jednolitě „černobílá“ kulisa, jako tomu bylo v Burtonových filmech, ale více živočišným prostorem, který světelně koresponduje s charakterem moderního velkoměsta.

_

Dokonalý trik – Unikátní atmosféry filmu se podařilo dosáhnout velkou měrou kvůli přirozenému světlu (svíčky, petrolejové lampy, jevištní reflektory atd.).

_

Dokonalý trik – Malby Atkinsona Grimshawa se staly velkým inspiračním zdrojem při hledání světelné koncepce.

  


[1] Roger Corman (*1926) – režisér, producent, scénárista atd. Od roku 1955 začal natáčet nízkorozpočtové filmy.  Oceňované jsou především adaptace povídek Edgara Allana Poea (Zánik domu Usherů – 1960, Havran – 1963). Spousta slavných filmových tvůrců (Francis Ford Coppola, Martin Scorsese, Ron Howard atd.) začínalo točit právě v Cormanově produkci.

[2] John Atkinson Grimshaw (1836 – 1893) – Anglický malíř působící během viktoriánské éry. Byl výrazně ovlivněn tvorbou pre-rafaelistů. Nejznámější jsou jeho krajinomalby, v nichž kladl velký důraz na přesné postižení světelné atmosféry, barevnosti, včetně drobných detailů.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 383

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru