Láska naše destruktivní

Snová šifra erotického útoku. Provokativní hříčka. Atmosféra halucinace. To vše a mnohem víc je Andaluský pes.

V úvodním záběru svého prvního filmu vystupuje sám režisér. Brousí si břitvu (ryze mužský nástroj), pak vychází na terasu. Mrak zrychleně (zdůraznění „trikovosti“, imaginativnosti filmového média) protne měsíc. Zvrácená asociace hrdiny nás donutí dívat se na rozříznutí ženina oka. Úvodní sekvence je inspirována Buñuelovým snem, což nijak neomlouvá její šokující brutalitu. Divák je zraněn stejně jako žena – je donucen se koukat okem, které si již napořád ponese stigma toho, co spatřilo. Mladí tvůrci se oddali bezhraničnosti surrealismu – Luis Buñuel jako by v sekvenci s okem naplnil svou vizi sebe jako filmového tvůrce. Nebát se, šokovat, donutit a zraňovat.

Zdroj: www.projekt100.cz

V Andaluském psovi se film stává doslova zázračným materiálem schopným zhmotnit sny, vize a touhy. Hrdinové se pohybují v bludné smyčce opakujících se reinkarnací, v zajetí osudové a všedestruktivní „lásky“. Zázrak znovuzrození je darován pouze jim. Divák nemá možnost mazat to, co viděl, a začínat znovu. Ženě je rozříznuto oko, v následující scéně je opět vidoucí, což ovšem neplatí pro diváky. Naše trauma je na rozdíl od hrdinky trvalé. Realita „surreálna“, tedy časoprostoru, který není ničím omezen a kde neplatí žádné zákony, se nakonec stává mučivým a svazujícím prokletím – právě pro ono věčné bloudění a nemožnost spočinutí. Poslední záběr na dvojici uvězněnou v písku je nejstatičtější z celého filmu. Kouzlo je pryč.

Leitmotivem filmu je vztah muže a ženy. Jejich láska je prostoupena šílenstvím, obsesemi, fatalitou a smrtí. V jedné scéně se oba koukají na přejetou dívku na ulici. Muž se otáčí k ženě s výrazem neskrývajícím vzrušení. Smrt je podnětem ke splynutí, tedy k potenciálnímu vzniku nového života… Touha je pak prezentována jako šílenství zatemňující rozum. Muž s očima v sloup slintá a zuřivě hmatá po ženiných prsou, která se mění v její zadnici. Ukojení touhy je stejně těžké jako táhnutí dvou pian s mrtvým dobytkem, jezuity a starozákonními deskami.

Andaluský pes demytizuje společenské mravní kodexy, sexuální tabu a objevuje hlubiny lidského podvědomí. Pouhých sedmnáct minut je naplněno horečnými vizemi, frustrací z nenaplněnosti, agresivitou, nepotlačovanými pudy a fantasmagorickými vizemi. V historii filmu se jedná o první triumf svobodné fantazie, byť patologicky ovlivněné šílenstvím, které nese každý z nás uvnitř.

„Cílem bylo odmítnout každou myšlenku či obraz, které by měly nějaké rozumové, psychologické či obecně kulturní vysvětlení. Otevřít všechna okna do iracionálna. Uplatnit jen ty obrazy, které na nás zapůsobí a nevyžadují si zdůvodnění, proč se objevily.“ Luis Buñuel

„Dívej se z okna, jako bys poslouchal Wagnera. Ještě patetičtěji.“ pokyn Luise Buñuela představiteli hlavní role Batcheffovi.

„Andaluský pes je snová šifra erotického útoku.“ Konrad Eberhardt

text byl přejat se svolením autora ze serveru Nostalghia.cz

Andaluský pes

Un Chien Andalou

Režie a střih: Luis Buñuel

Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dali

Kamera: Albert Dubergen

Hrají: Pierre Batcheff, Simone Mareuilová, Jaime Miravilles, Salvador Dali, Luis Buñuel.

Francie 1928, 14 min.

Premiéra: 10. 1. 2008

Distributor: AČFK