Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Mark Romanek

Mark Romanek

PORTRÉT: Mark Romanek – JIŘÍ NEDĚLA – 

Americký filmař Mark Romanek je podepsán pod řadou reklam a pod nevšední thriller Expres foto. Především je však jedním z předních režisérů současného videoklipu. Za dvacet let působení v této branži získal dvacet cen MTV a tři ocenění Grammy. Mezi muzikanty, se kterými se potkal na place, jsou taková jména jako David Bowie, Lenny Krawitz, Sonic Youth, R.E.M., Mick Jagger, Audioslave nebo Iggy Pop.

Filmová tvorba

První filmařské zkušenosti Romanek získal jako asistent režie při natáčení filmu Home Movies (1979) Briana De Palmy. V roce 1986 natočil svůj první celovečerní snímek Static, příběh muže, který údajně vynalezl způsob, jak prostřednictvím televize vysílat záběry z Nebe. Až do roku 2002 se Static stal i jeho filmem posledním.

V roce 2002 natočil Romanek podle vlastního scénáře svůj druhý celovečerní film Expres foto (One Hour Photo). Jde o film nápadný ve své nenápadnosti – na to, že bývá řazen mezi psychologické thrillery, postrádá vyhrocenost, která je snímkům téhle šarže obvykle vlastní: protagonista není vyšinutý maniak, ačkoliv narušený bezpochyby je. Závěrečný klimax nenapne divákovy nervy k nesnesení, pouze předvede chabě naplánovaný útěk před policií. Ke všemu je vyústění děje, i s verdiktem, vyneseným nad „záporným“ hrdinou, umístěno na začátek filmu a zbytek děje se odehraje v retrospektivě. Všechny žánrové atributy jsou zde zkrátka o několik stupňů oslabeny. Navíc model navenek neškodného, uvnitř však nevyzpytatelného jedince, pozvolna nabourávajícího soukromí cizí rodiny, není v žánru ničím novým. Přesto si film, vypovídající o frustrovaném zaměstnanci fotolabu, zachovává jistou důmyslnou sevřenost.

Jednotícím prvkem filmu Expres foto je vášnivé zaujetí fenoménem fotografie, které má hlavní hrdina Sy Parrish (Robin Williams) doslova napsáno na čele a které se promítá přímo do struktury filmu. Když v úvodu Sy hovoří o kouzle a smyslu rodinných fotografií, vidíme záběry rodiny, které brzy začne věnovat svou dotěrnou pozornost, vyvedené přesně ve stylu neumělých, lehce kýčovitých momentek, jaké se pořizují na každé rodinné oslavě. Když ve vtipné zkratce představuje své stálé zákazníky, poučený divák v jejich jménech rozpozná narážky na důležité osobnosti dějin fotografie. Poté, co je vyhozen ze své milované práce, vytáhne Sy proti svému bývalému šéfovi do boje a jako zbraň použije fotoaparát.

Videoklipy

Natáčení videoklipů Romanekovi umožnil úspěch filmu Static. Jeho první prací se stal klip k písni Sweet Bird of Truth skupiny The The, jejíž hudba zazněla ve Static. Ke dnešnímu dni má na kontě čtyři desítky hudebních videí, které se můžou pochlubit pestrým žánrovým pokrytím, od rock´n´rollu přes hop-hop po nekonfliktní popové standardy, od živoucích legend po okraje hudební alternativy. Přesto v nich najdeme několik konstant. Především je v centru pozornosti vždy osobnost hudebníka, nejčastěji ve své obvyklé poloze s mikrofonem nebo nástrojem, často přímo na pódiu. Romanek je však s oblibou nechává hrát i na ulici, kde zachycuje její ruch (Beck – Devil´s Haircut), bídu (Keith Richards – Wicked as it Seems) nebo poetiku každodennosti (G. Love & Special Sauce – Cold Beverage). S oblibou také nechává interprety levitovat ve vzduchu (Eels – Novocaine for the Soul, Red Hot Chili Peppers – Can’t Stop, Nine Inch Nails – Closer).

Vynikající položkou v Romanekově videoklipové filmografii jsou hned dva klipy pro Nine Inch Nails. První, Closer, přestavuje sled bizarních výjevů, uzavřených do klaustrofobních prostor soukromého obludária. Při vší odpudivosti však v sobě tyto obrazy mají nádech nostalgie, umocněný tlumenými barvami a škrábanci na filmovém pásu. Druhý klip pro NIN s názvem The Perfect Drug navazuje na Closer o čtyři roky později. Mísí v sobě dekadentní atmosféru fin de siècle, poetiku surrealistického malíře René Magritta a pochmurnost gotického románu.

Od Nine Inch Nails pochází i píseň Hurt, kterou na sklonku svého života přezpíval legendární písničkář Johnny Cash. Romanekův klip k písni je komponován jako epitaf – zpěvák, zahalený v šerosvitu svého sídla, je obklopen atributy, které prozrazují jeho slávu, ale i trnitou cestu životem. Tyto záběry jsou doplněny výňatky z filmů, kde si Johnny Cash sám zahrál.

V roce 1995 Romanek natočil klip k duetu Michaela a Janet Jacksonových Scream. S rozpočtem sedmi milionů dolarů se Scream umístil na špičku nejdražších videoklipů historie a drží se na ní dodnes.

Originálním počinem je pocta rakouskému umělci Erwinu Wurmovi a jeho projektu „One minute sculptures“. V klipu Can´t Stop tvoří tyto minutové sochy členové skupiny Red Hot Chili Peppers.

Většina Romanekových videoklipů je z velké části postavena na charismatickém zjevu hudebníka. Není to ovšem vždy ku prospěchu věci, zvláště v případě ženských interpretek, které režisér ponechává v poloze objektu mužské touhy a nechává je tu decentně (Madonna), tu vulgárně (Gwen Stefani, En Vogue) útočit ženskými zbraněmi. Najdou se však i výjimky – jednu z nich představuje klip k písni Criminal zpěvačky Fiony Apple. Stereotyp mužského pohledu na ženu je zde vykreslen v obzvláště banální podobě, písničkářka se v klipu pohybuje v prostředí asociujícím představu submisivní ženy v domácnosti. Avšak přítomnost mužů, snímaných vždy jen v okrajích záběru, dokonale převrací vyznění klipu do parodické polohy.

Prozatím poslední prací Marka Romaneka je videoklip Speed of sound pro skupinu Coldplay. V současnosti připravuje další celovečerní snímek A Cold Case, adaptaci románu Philip Gourevitche, založeného na skutečném případu nevyřešených vražd, které se odehrály v 70. letech v New Yorku. V hlavní roli by se měl objevit Tom Hanks a tentokrát zřejmě půjde o plnokrevný thriller.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 31

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru