Nejsi paranoidní, pokud tě opravdu chtějí dostat

Do českých kin vstupuje díky Asociaci českých filmových klubů jeden z nejnovějších počinů svébytného filmaře Guse Van Santa Paranoid Park. Při této příležitosti také vznikl rozhovor Emanuela Levyho, jenž nyní v překladu přinášíme.

Proč jste se rozhodl adaptovat román Blakea Nelsona?

Gus Van Sant: Je to příběh odehrávající se v Portlandu, který jsem měl vždycky rád. Navíc vypráví o amatérském skateboardistovi, což je rovněž zajímavé. Dalším zajímavým prvkem je zvláštně dusivá krizová situace.

Pozměnil jste nějak strukturu vyprávění?

Hodně jsem si se strukturou příběhu hrál. Ve filmu není mnoho částí, které by nepocházely z knihy, ale s celkovou konstrukcí se dost manipulovalo.

Proč jste se rozhodl hledat herce pomocí portálu MySpace?

Myslím, že by takto potupovaly všechny castingové agentury, které by chtěly najmout středoškoláky. Obzvlášť teď, kdy je MySpace tak rozšířený. Takže jsme jednali jako ostatní. Snažili jsme se přijít na způsob, jak roznést informace neprofesionálům o možnosti hraní ve filmu.

Proč jste se rozhodl točit jak na materiál Super 8, tak na 35mm?

Protože mediem skateboardového filmu je Super 8 či videopáska a jelikož jsme jich ve filmu používali jen málo, rozhodli jsme se natočit dodatečný skateový materiál na Super 8. Jedním z důvodů je fakt, že je mnohem těžší držet velkou kameru při jízdě na skateboardu. 35mm je navíc dost drahé medium pro skateboardisty. No a zbytek filmu je natočen na mnou vybrané medium 35mm.

Jak dlouho trvalo natáčení?

Poslední tři filmy jsou si dost podobné v tom, že jejich natáčecí plány byly všechny dost krátké. Slon (2003), Poslední dny (2005) i Paranoid Park měly zhruba 18 dnů a stály přibližně 3 milióny dolarů.

Váš přístup ke střihu byl taky poměrně neobvyklý…

Snažili jsme se moc nestříhat. Pokoušeli jsme se střih redukovat jak v oblasti scénáře, tak v celkovém programu. Myšlenkou bylo vytvořit film přímo na place než čekat na dobu, kdy jste ve střižně, máte natočenou spoustu různých záběrů a snažíte se přijít na to, co z toho bude.

Zvolení kameramana Chrise Doyla se mohlo zdát poněkud překvapující poté, co jste se ve Vašich posledních třech filmech spoléhal na stabilnější rámování. Proč jste si vybral jeho?

Chris je známý pro své velmi rychlé přejíždění a rozvolněnou kameru, ne pro takzvané klidné, vyrovnané rámování. Myslím však, že je to hlavně zásluha období Wong Kar Waie v devadesátých letech. Když poprvé začal natáčet s Kar Waiem, oba byli poměrně stabilní při komponování obrazového rámu, ale čím byly snímky méně konzervativní, tím se kamera stala odvážnější. Proto jsem taky zkoušel Chrise postrčit více do nestabilní a širokoúhlé oblasti, a to právě díky těmto pozdním Kar Waiovým filmům, především Padlým andělům (Fallen Angels). Chris byl však trochu opatrný a říkal, že se „nechceme opakovat“. Takže to, co z toho vzniklo, je zcela nové dílo vytvořené námi – dílo, které je čas od času nestabilní a natáčené z ruky, ale opravdu jen občas. Snímek má v sobě hodně rozdílných stylů. Je v něm dost pomalých záběrů, které jsem taky podpořil a které rovněž vzešly z mých znalostí pozdních Kar Waiových děl. Chris však taky mimo jiné natočil snímek Lady in the Water, který má velmi stabilní rámování. To ale není pro skateboardový svět charakteristické, protože tento svět je na kolech.

Slyšel jsem, že některé sekvence, zejména na Super 8, měly být původně delší. Ve filmu je taky vidět hodně práce se zvukem. Z čeho se skládala postprodukce?

Ne, myslím, že sekvence na Super 8 byly zhruba stejné jako ve filmu, možná něco málo více skateboardových scén. Zvuk, ať už se zdá být jakkoli detailní, tvoří většinou zvukové pozadí od zvukařů a hudebních skladatelů. To, co jsme dělali se zvukovým manipulátorem je celkem jednoduché, ale zvukové kulisy, z velké míry od Ethana Rose, jsou poměrně komplikované. Někdy je to obdoba toho, když hrajeme nahrávky spolu s filmem – ale hudba filmu je složená z méně tradiční hudby. Postprodukce nebyla tak intenzívní a trvala jen pár týdnů. Zvukařem byl Leslie Shatz.

Emanuel Levy

překlad Kristýna Erbenová

originální rozhovor zde (http://www.emanuellevy.com/search/details.cfm?id=5810)