Dexter Morgan – v kaluži krve

Je typické, že hrdina policejního seriálu dopadá zločince, aby je potrestal. Netypické je, že hrdina seriálu Dexter tak činí ve svém volném čase, po pracovní době u miamské policie, a to tak, že je vraždí… Televize Showtime vsadila na atypického hlavního hrdinu, který seriál provedl již třemi sezónami (a chystají se další). Že ho ještě neznáte? Tak se rychle seznamte: Dexter Morgan.

http://khaversiddiqi.files.wordpress.com/2007/09/dexter_intro.jpg

Nelze si nevšimnout, že policejní seriály patří mezi nejpopulárnější televizní žánry (viz Lacey, 163). Myriády diváků si je patrně oblíbily nejen pro jejich akční sekvence, ale především pro potěšení, které jim skýtá jejich narativ, a které pramení z finálního rozřešení zločinu (a jsou tu i hlasy hovořící o atraktivnosti samotného aktu násilí). V typickém kriminálním příběhu hrdina řeší zločin za účelem dopadení zločince (Lacey, 139), a přesně tak postupuje i hrdina seriálu Dexter. Tedy… víceméně.  Už je údělem nových počinů, že se musí určitým způsobem vymezit vůči konkurenci podobných pořadů, které TV chrlí prakticky na všech kanálech, získat si diváckou přízeň čímsi specifickým. V případě Dextera je to netypický hlavní hrdina a (především v první sezóně) vysoká míra (estetizovaného) násilí.

Při práci. Zdroj: images.amazon.com

Jak už název samotného seriálu napovídá[2], jeho hrdinou je Dexter Morgan, forenzní specialista oddělení vražd policie v Miami. Umístění příběhu na Floridu Dexterovi umožňuje efektivní likvidaci mrtvol (po jejich naporcování a zabalení do černých pytlů jejich ostatky odhazuje ze svého motorového člunu, se kterým jezdí na ryby). Dexterův charakter má hodně daleko ke stereotypu hlavního hrdiny, jeho protivníci ale také nejsou jen narychlo načrtnutí podle šablony stereotypního zločince. Zpravidla jsou velmi silní, inteligentní nebo mocní a rafinovaní, a vypořádání se s nimi Dexterovi vždy zabere celou jednu sezónu. Mezitím Dexter zúročuje s řadou dílčích zlosynů, menších ryb, které si z počátku dopřává prakticky s koncem každé epizody, později se již jejich počet omezuje, ve třetí řadě už je jich pak jen poskrovnu. Dexter však není jen bezohledná vraždící bestie; jeho vraždy jsou dobře motivované a pečlivě naplánované a provedené. Coby sirotka se ho po prožitém silném traumatu[3] jako malého chlapce ujal policejní důstojník, který ho vychoval ve své rodině jako vlastního. Již od útlého věku se však u chlapce začaly projevovat vražedné sklony (vysvětlované právě dříve prožitým traumatem), které si vybíjí nejprve na zvířatech. Citlivý otec se snaží Dexterovi s touto úchylkou nějak pomoci a tak ji zaprvé utajuje před okolím a za druhé se ji snaží regulovat. Rozhodne se tuto vnitřní potřebu svého syna využít ve prospěch spravedlnosti. Naučí Dexe kodex, který mu pomáhá dokonale zahlazovat stopy a zůstat spolehlivě mimo podezření, ale především si vybírat ty správné oběti: vrahy a další neřády, kteří nějakým způsobem unikli ze spárů spravedlnosti a kteří jsou pro společnost vysoce nebezpeční[4]. A hlavně: Dexter si musí být vždy nezvratně jist, aby nezahubil nevinného člověka, proto pátrá a hledá důkazy o jejich vině (jako pro zaměstnance policie to pro něho není problém, má přístup ke spisům a veškeré technologii…). Forenzní specialista, který přes den pomáhá řešit případy[5] svým kolegům a hlavně své sestře – rovněž policistce – se večer stává sám detektivem i zločincem. Samotný akt vraždy je však silně prodchnut atmosférou naplnění spravedlnosti a má podobu rituálu: Dexter se k němu obléká do zvláštního úboru, na své oběti si někde v ústraní počíhá a nejprve je omráčí injekcí do krku, aby je posléze dopravil na nějaké odlehlé místo, které si pro ten účel předem připravil, tj. obalil stěny igelitem (kvůli zanechání stop, zejména krvavých) a připravil výstavku z fotografií zlosynových obětí. Ten se má probudit s roubíkem, přivázaný na stole, a zakusit bezprostřední strach ze smrti jako trest za viny na svých obětech, pod tíhou jejichž fotografií se Dexterovi přizná ke spáchaným činům. Tím je chystaná vražda opodstatněna a Dex se pouští s chutí do díla.

Jedna z dlouho uplatňovaných zásad, že audiovizuální dílo by nikdy nemělo divákovi dovolit sympatizovat s postavou s rozporuplnou nebo negativní morálkou, byla otřesena už seriálem Sopránovi (z prostředí mafiánské rodiny). U Dextera je otázka jeho morálky velice sporná. Na jednu stranu páchá zcela nepřípustné činy, ergo je zlý a měl by být po zásluze potrestán, na druhou stranu se však zasazuje o udržení statutu quo[6] ve společnosti, o její prospěch, a se zločinci nedělá nic jiného, než co by s nimi udělal samotný právní systém, kdyby se jim nepodařilo mu uniknout. Zároveň je ale zrůda, protože k vraždám má ve skutečnosti své skryté osobní pohnutky (prostě musí – tento prvek však jakoby se s vývojem hrdiny postupně vytrácel a hranice mezi spravedlností a osobním uspokojením mizela) a od svých obětí si ponechává trofeje (kapku krve uvězněnou mezi dvě laboratorní sklíčka). I z jeho osobního života víme, že je to v zásadě „hodný“ člověk. I když se nás hned od začátku seriálu snaží přesvědčit, že nemá city a nepociťuje vůbec žádné emoce, postupně mu to přestáváme věřit. Dexterův charakter se totiž v průběhu tří řad znatelně vyvíjí. V té první pouze předstírá náklonnost ke své přítelkyni (jak nám sděluje ve voice-overu), kterou musí mít, aby nebyl pro své okolí podezřelý. Zcela asexuální Dexter si úmyslně zvolil takovou ženu, která pro něj představuje nejmenší hrozbu: s traumatem z předchozího manželství a dvěma dětmi, absolutně frigidní. Pokud k někomu pociťuje jakousi náklonnost, pak je to jeho sestra Deb. V druhé řadě si už však Dexter, který náhle zapomněl na svou asexuálnost, začíná vášnivý románek za zády své přítelkyně, se kterou v řadě třetí zakládá rodinu. V tomto stadiu seriálu již není pochyb, že mu na lidech v jeho okolí záleží (návštěvy v nemocnici u umírající staré známé, vztahy s kolegy na pracovišti a s jeho novým „nejlepším přítelem“).

Stylově je seriál Dexter výrazný především díky voice-overu, vnitřnímu hlasu hrdiny, který nás jednotlivými díly provází a díky kterému se dozvídáme, jak se věci skutečně mají, neboť tento vnitřní hlas je se zobrazovanou skutečností často v rozporu nebo ji nezbytně doplňuje či modifikuje. Máme tak přehled o hrdinových vnitřních pochodech a je nám umožněno jeho činy pochopit a empaticky se do něj vcítit. Voice-over se ostatně u děl, která vycházejí z literární předlohy[7], užívá poměrně často. Automaticky nám na mysli vytanou filmy noir, které seriál připomíná nejen voice-overem (noční scény, všudypřítomné žaluzie, samotářský hrdina – vyděděnec společnosti, osudová žena v druhé řadě a její tragický konec a další).

Inu, žánry se zkrátka neustále vyvíjí, zprostředkovávají nám „to stejné“, ale pokaždé trochu jinak, stejně jako to dělá Dexter s každou novou řadou. Zatím mu tyto modifikace vycházejí, i když jako vrah v poslední době trochu zpohodlněl (motivem první řady bylo pátrání po vrahovi z mrazicího boxu a cesta za povýšením Dexterovy sestry; ve druhé řadě Dexter unikal spravedlnosti jako Řezník ze zálivu a vyrovnával se s šílenou milenkou; řada třetí se nesla v duchu přátelství a jeho falešnosti a nadcházejícího otcovství, a kladla na Dextera větší nárok na emoce, než na který jsme u něho zvyklí: své problémy pak řešil v mentálních, lehce morbidních dialozích se svým mrtvým otcem a zároveň jediným skutečným přítelem). Jestli nám jako otec od rodiny ztaťkovatí, znovu se mu vlije krev do žil, nebo hlavní narativní břemeno převezme jeho sestra, se dozvíme se čtvrtou řadou seriálu. Doufejme, že se nenaplní nejčernější prognózy fanoušků a že se z nejkrvavějšího počinu v éteru nakonec nestane soap-opera…

http://www.cybertechie.org.uk/DexterIMG/ShowTime.jpg

Dexter (Showtime, 2006−)

hrají: Michael C. Hall (Dexter Morgan), Julie Benz (Rita Bennett), Jennifer Carpenter (Debra Morgan), Lauren Vélez           (Lt. Maria Laguerta),           David Zayas (Angel Batista), James Remar (Harry Morgan),        C.S. Lee (Vince Masuka), Christina Robinson (Astor), Preston Bailey (Cody)

Zdroje:

Lacey, Nick: Narrative and Genre: Key Concepts in Media Studies. London 2000.

Fiske, John: Television Culture. Routledge. New York, 2007.

Odkazy:

Oficiální webové stránky (anglicky): http://www.sho.com/site/dexter/home.do

České stránky o seriálu: http://www.dexter-killer.cz/

Dexter na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/224291-dexter/

Dexter na Wikipedii (anglicky): http://en.wikipedia.org/wiki/Dexter_(TV_series)

Dexter na IMDB (anglicky): http://www.imdb.com/title/tt0773262/

[1] Připomeňme si jen ve zkratce rozdíl mezi seriálem a sérií. John Fiske (Fiske, 150) ho vysvětluje tak, že série má v každé epizodě stejné hlavní postavy, ale pokaždé jiný, uzavřený příběh. Jednotlivé epizody na sebe nenavazují a mohou tak být uvedeny v libovolném pořadí. Hlavní postavy jako by žily pouze během jednotlivých epizod, nikoli v čase mezi nimi, a s dalšími epizodami se nevyvíjí ani se nemění. Na druhou stranu seriály (což je případ i našeho Dextera) pracují sice rovněž se stále stejnými charaktery, jejich dějové linky (většinou jde o více než jednu narativní linii) ale kontinuálně pokračují a přelévají se z dílu do dílu. Postavy žijí napříč jednotlivými díly, vyvíjí se a rostou v čase a pamatují si předchozí události.

[2] Seriály a série hojně přebírají jména od svých hlavních postav, s hrdinou jako nejdůležitějším elementem pořadu, kolem kterého je vystavěn celý narativ (Kojak, Columbo, Komisař Rex… Dexter…)  Na druhou stranu např. soap opery, kde není hlavní jedna postava (nebo úzký semknutý okruh postav: dvojice, tým…), ale vše se točí kolem určitého místa, rodiny, generační nebo sociální zkušenosti, užívají odlišnou strategii při tvorbě názvu: Dallas, Tak jde čas, Místo nahoře, Ulice…). Tuto strategii přebírají i policejní seriály s výraznými prvky soap opery: americký Hill Street Blues (uvedený i u nás pod názvem Poldové z Hill StreetI), australský Cop Shop, britské Z Cars. (viz Fiske, 149)

[3] Vzpomínky na toto trauma se Dexovi vytratily a až do konce první řady pátrá po svém původu – po minulosti, od které se ho jeho nový otec snaží uchránit.

[4] Právo se zde dostává do opozice se spravedlností. V případě, že spravedlnost selhala, musí Dexter porušit zákon, aby jej nahradil jinými, paralelními pravidly, vedoucími k nastolení spravedlnosti. Podobě se chová např. i Dirty Harry nebo House.

[5] Dexter hojně užívá jak své intuice, tak technologie. Ačkoli forenzní věda může poskytnout cenná/nezbytná vodítka, je to hrdinova intuice, která mu ukáže cestu, stopy, které vedou k dopadení zločince.

[6] Narativ policejních pořadů bývá zpravidla zaostřen na honění zločinců (hlavní narušení statutu quo provede zločinec a hrdina pak tráví čas tím, že nastoluje znovu stávající stav a dává věci do pořádku). Narušitelem, hybatelem narativu se však stává i osoba Dextera sama o sobě – viz druhá řada, kdy je Dexter oním masovým vrahem, po kterém se pátrá (dojde k objevení jeho podvodního „pohřebiště“ stovek plastikových pytlů).

[7] V případě Dextera je to kniha Darkly Dreaming Dexter od Jeffa Lindasayho, která vyšla i v češtině pod titulem Drasticky děsivý Dexter (více např. na http://www.dexter-killer.cz/68-knizni-predloha-dextera.html).