Douglas Sirk a jeho filmy

Článek se zaměřuje na tvorbu jednoho z nejvýznamnějších představitelů filmového melodramatu, který svým specifickým pojetím žánru ovlivnil tvorbu dalších režisérů.

Úvod

„Záběry jsou režisérovými myšlenkami. Svícení je jeho filozofií.“ – Douglas Sirk

Douglase Sirka (1900–1987) lze zařadit mezi úspěšné, původem evropské režiséry, kteří se dokázali prosadit v Hollywoodu. Za svého života nepatřil mezi opomíjené filmaře. Natočil řadu hitů, které byly hojně navštěvovány. Obklopil se týmem stálých spolupracovníků, se kterým slavil úspěchy. Kritická recepce jeho filmů doznala od padesátých let po současnost výrazných proměn. V 50. letech byla jeho melodramata v USA chápána a studiem Universal prezentována jako sexuálně explicitní filmy pro dospělé, v souladu s poválečnou kulturní tendencí vyobrazování sexuality.¹ Vysloužila si nelichotivá označení jako „tearjerker“ a „weepie“², přičemž Sirk byl oceňován maximálně jako zručný řemeslník a látky, které mu byly předkládány ke zfilmování, nebylo možné označit za prvořadé. Francouzští kritici psali o Sirkovi s uznáním již od 50. let.³ (…) Trvalé kritické reputace dosáhl až v následujících dekádách. Od 70. let britská a americká marxistická a feministická filmová kritika definovala Sirka jako význačného politického auteura a subverzivního mistra melodramatu.⁴ Sirk sám napomohl k dotvoření statutu auteura knihou rozhovorů Sirk on Sirk: Conversations with Jon Halliday z roku 1971.

Barbara Klingerová ve své ceněné publikaci s názvem Melodrama and Meaning, v níž zkoumá kritické přijetí Sirkových filmů od 50. do 80. let, poukazuje na alespoň šest různých verzí melodramatu podle jeho přijetí v jednotlivých érách.⁵ Sirk je dnes kritiky přijímán⁶, jeho filmy představují inspiraci pro řadu filmařů a postupně vycházejí na DVD v mnoha zemích. Respektovaná společnost Criterion Collection připravila zatím tři z nejvýznamnějších Sirkových filmů na DVD – All That Heaven Allows, Magnificent Obsession a Written on the Wind.⁷ Poslední ze zmíněných snímků byl pod názvem Psané ve větru vydán v oscarové kolekci společnosti Universal také u nás. V únoru 2009 vyšla nejnovější kniha  zabývající se Sirkovou filmovou tvorbou – Born To Be Hurt – The Untold Story of Imitation of Life Samma Staggse, v níž autor odkrývá zákulisí filmové tvorby v rozhovorech s přeživšími herci.

Ačkoli Sirkova melodramata patří k nejvydařenějším z jeho filmů, byla by chyba přehlížet jeho ostatní tvorbu. Ve svém příspěvku se proto pokusím zmínit i některé méně známé, přesto zajímavé tituly Sirkovy tvorby a nahlédnout na jeho tvorbu nejen očima kritiků, ale také pomocí Sirkových vlastních slov.

Sirk v Německu

„Má kamera zkoumala celou tu zvláštní nordickou krajinu její tváře.“ – Douglas Sirk o Zarah Leanderové

Douglas Sirk, syn původem dánských rodičů, odmala jevil náklonnost k umění ve všech jeho podobách. Není proto divu, že se jeho kariéra ubírala směrem k divadlu. Od roku 1922 režíroval téměř sto divadelních her a stal se jedním z nejvýše hodnocených divadelních režisérů tehdejšího Německa.

V roce 1934, po převzetí moci v Německu nacisty, se Sirk poprvé dostává k režii v ateliérech společnosti UFA. Z řady filmů stojí za zmínku například Stützen der Gesellschaft (Pilíře společnosti, 1935) podle hry Henrika Ibsena, ale především dvojice snímků se švédskou herečkou a zpěvačkou Zarah Leanderovou z roku 1937 – Zu neuen Ufern a La Habanera. Už tehdy dokázal Sirk rozpoznat osobnost, která vynikne před kamerami, a Leanderovou si prosadil i přes skeptické názory šéfů a producentů. Ačkoli byla vyšší než její herečtí partneři, měla hluboký hlas a mohutnější postavu, kamerové zkoušky dopadly dobře a z Leanderové se díky Sirkovi stala hvězda.

Zkušenost z UFA se mu v pozdějších hollywoodských letech velmi hodila – ozkoušel si hvězdný systém, který byl v Německu a v Americe podobný. Až na to, že americké hvězdy měly mnohem větší pravomoc – mohly vybírat režiséra filmu i zbytek obsazení. V UFA se také naučil řemeslo, protože měl k dispozici kvalitní vybavení srovnatelné s americkým.⁸

Ačkoli Josefu Goebbelsovi se jeho filmy velmi líbily a Sirkovi nabídl možnost pokračování v režijní práci, přičemž jeho židovská manželka by směla opustit Německo, Sirk neváhal a spolu se svou ženou z Německa uprchl v roce 1938.

Sirk v USA

„Všichni jsme byli zaujati estetickou formou amerických filmů, které byly ve skutečnosti melodramata. Těmi zvláštními příběhy, v nichž se snoubilo bizarní, nemožné, náhodné a podivné, aby odhalilo to, co leží pod povrchem.“ – Douglas Sirk o melodramatu

Po pobytu v několika evropských zemích Sirk nakonec emigroval do USA v roce 1939, poté, co ho Warner Bros. kontaktovali ohledně remaku jednoho z jeho německých filmů. Projekt se nakonec neuskutečnil a Sirk si koupil malou farmu. V roce 1942 si ho studio Columbia najalo jako scenáristu. Ve stejném roce si ho další německý emigrant najal, aby zrežíroval ultra-nízkorozpočtový snímek Hitler’s Madman. Poté přišly tři slavné filmy s Georgem Sandersem – Summer Storm podle Čechovovy povídky a krimi komedie Scandal in Paris a Lured. V Lured se mimo jiné objevil ve vedlejší, ale velmi přiléhavé roli Boris Karloff.

George Sanders byl prvním z herců, se kterými Sirk pracoval v USA na vícero filmech. Podle režiséra si jej Sanders oblíbil a odmítl některé z nabídek významnějších režisérů, aby s ním mohl pracovat.⁹ Jeden z posledních filmů, které Sirk natočil před tím, než podepsal smlouvu s Universal, byl noir Shockproof, k němuž napsal scénář Sam Fuller. Sám Sirk se k nepříliš kvalitnímu snímku stavěl kriticky.

Prvním filmem pro Universal byla Mystery Submarine (1950), kterou Sirk natočil jednak proto, že v mládí sloužil v armádě u námořnictva, a také proto, že snímek prostě nikdo jiný točit nechtěl, a tak mu byl přidělen.¹⁰ V období mezi lety 1950–1952 natočil několik válečných filmů a také několik komedií. Mezi nimi se vymyká atmosférické drama s detektivní zápletkou Thunder on the Hill (1951), v hlavní roli s Claudette Colbertovou jako jeptiškou.

Následující komedie z roku 1952 No Room For the Groom (s Tony Curtisem, který později zazářil po boku Sidney Poitiera v Útěku v řetězech) a Has Anybody Seen My Gal? (1952) jsou již točené na barevný materiál. Co je však podstatnější, druhou z komedií započíná spolupráce s Rockem Hudsonem, již si oba zopakují v dalších sedmi společných filmech.

Sirk a jeho hvězdy

Filmový a mediální obraz mužného a nekomplikovaného Hudsona se stal v 50. letech idolem amerických divaček. Dopomohly mu k tomu filmy v režii Douglase Sirka, ale také trojice komediálních filmů, v nichž mu partnerkou byla Doris Dayová. V těchto komediích hrál neurotické a zženštilé typy,¹¹ což kontrastovalo s jeho image vyrovnaného svalovce.

V Sirkových filmech hrál vždy sympatické a odvážné mladé muže. Kromě komedie a melodramatu si ozkoušel také žánr dobrodužného filmu v Captain Lightfoot (1955) – ten se natáčel celý v exteriérech v Irsku – a 3D western v Taza, Son of Cochise (1954), ve kterém hraje indiána, tedy je po celou dobu filmu polonahý, což jistě konvenovalo se vkusem tehdejších divaček. Taza byl Sirkův oblíbený film z jeho amerického období, naproti tomu Hudson tuto svou roli nesnášel.

Před započetím spolupráce se Sirkem spolupracoval Hudson s béčkovými filmaři a o jeho hereckém talentu se velmi pochybovalo. Postupně se však vypracoval v respektovaného herce. K tomu mu napomohla především čtveřice sirkovských filmů, ve kterých se setkal s dalšími tehdejšími (Jane Wymanová) i budoucími (Robert Stack a Dorothy Maloneová) hvězdami. Sirk chápal, že velké filmy se neobejdou bez velkých jmen, a tak využil svůj talent k vedení herců a rozvíjení jejich dispozic.

Právě trojice Hudson, Stack, Maloneová se objevila v Sirkových zásadních filmech Written on the Wind (1956) a Tarnished Angels (1958). Dvojice Hudson a Wymanová zazářila ve filmech Magnificent Obsession (1954) a All That Heaven Allows (1956). Sirk pracoval vedle Jane Wymanové s dalšími velkými herečkami té doby, které již měly na svém kontě řadu úspěchů: Barbarou Stanwyckovou a Lanou Turnerovou.

Dát pozlátku význam

O filmu All That Heaven Allows Sirk prohlásil: (…) Víte, vložil jsem hodně svého (…) rukopisu do toho filmu. Použil jsem poprvé svá zrcadla, symboly, sochy, svou literární znalost Thoreaua a tak dále. Snažil jsem se dát pozlátku význam. A svým způsobem to, myslím si, vyšlo.¹²

Tento výrok odkrývá Sirkův záměr využít komponenty, které by mohly být chápány jen jako dekorativní doplňky, k vyšším cílům – odkrytí prázdnoty pomocí luxusně vybavených interiérů.

Jednoduchý příběh lásky stárnoucí vdovy Cary a mladého zahradníka Rona pod drobnohledem maloměstského okolí je naplněn zajímavými scénami, které snímek obohacují o další významy a povyšují jej z jednoduché vyprávěnky na stále platný příběh. Vztah dvojice je podroben zkouškám ze strany dospělých Cařiných dětí a jejího okolí, které se soustřeďuje kolem ‘Stoningham Country Clubu’, „pouze pro zvané“. Dobové plakáty v návaznosti na předchozí film dvojice vykřikovaly: Magnificent Stars of Magnificent Obsession Reunited! a vyobrazení Rona a Cary v popředí šlehajících plamenů bylo metaforou pro jejich izolaci a odloučení od ostatních. Ron na rozdíl od Cary není součástí komunity, žije v souladu s přírodou podle Thoreaua¹³ a má podobně naladěné přátele.

O dva roky dříve se oba herci sešli v Magnificent Obsession, jednom ze tří Sirkových remaků filmů Johna M. Stahla z 30. let.¹⁴ Na rozdíl od All That Heaven Allows příběh rozhodně nepostrádá dějové zvraty a napětí, dokonce je ho až příliš. Každopádně se jedná o jeden ze Sirkových nejvydařenějších snímků ať už z hlediska vizuální stránky či hereckých výkonů. Film se od románové předlohy Lloyda S. Douglase v mnohém odlišuje. Společnou mají základní tragédii, jíž je záchrana lehkovážného Roberta Merricka, který měl lodní nehodu. Avšak ve stejné době, kdy mu byla poskytnuta pomoc, zemřel na srdeční selhání Dr. Hudson, proslulý svou dobrotou a lékařským uměním, kterému neměl kdo pomoct. Aby tragédií nebylo málo, Merrick se zamiluje do manželky zemřelého doktora a nechtěně se zapříčiní o její oslepnutí. Po této tragédii Merrick přehodnotí svůj život, vrátí se ke studiu medicíny a je pro Helen oporou.

Velmi zajímavou postavu představuje Edward, doktorův přítel, který se stane podporou i pro Roba, kterého by mohl logicky nenávidět. Tuto figuru lze interpretovat jako buď samotného Boha, což implikuje to, jakým způsobem je snímán – Edward nahlíží shora na dění v operačním sále a beze strachu se usmívá. Mark Rappaport nabízí interpretaci, založenou na podobnosti s režisérem, podle níž Edward představuje přímo otcovskou figuru Douglase Sirka uklidňujícího Hudsona.

V době, kdy vznikala řada velkofilmů z minulosti,¹⁵ přišel Sirk s filmem z americké současnosti. Snímek Written on the Wind chápal Sirk jako kulminaci dlouhé řady menších snímků, jež natočil o nižší střední třídě, pro které byl malý formát vhodný. Na vyšší střední třídu chtěl nahlédnout ve větším, a také násilnějším formátu. Odstranil všechny prvky staromódního napětí, které považoval za falešné z toho důvodu, že se divák zajímá o to, co se stane dál, ale nesoustředí se a nezajímá se o postavy.¹⁶

Vizuálně propracovaný, a tentokráte i skutečně kvalitní příběh začíná tragédií, aby postupně divákovi odhalil, co k oné tragédii vedlo. Tento účinný postup není ve světě filmu ničím neobvyklým, v 50. letech mu však producenti nepřáli. Přesto si jej Sirk do filmu prosadil a kritický i divácký ohlas mu dal zapravdu. Sošku Oscara si za svůj herecký výkon ve vedlejší roli odnesla Dorothy Maloneová.

Tarnished Angels (1958) podle románu Williama Faulknera Pylon, o leteckých akrobatech a jejich kočovném způsobu života, plánoval Sirk natočit už v Německu. Proto když se mu v Hollywoodu naskytla možnost jeho zfilmování, neváhal. Tarnished Angels natočil černobíle kvůli zachování dobové atmosféry a využil stejné trojice jako u kriticky i divácky velmi dobře přijatého Written on the Wind. Dobové plakáty zvaly na „vzrušující hvězdy Written on the Wind“ a film „podle knihy, o které říkali, že je nezfilmovatelná“. Rock Hudson postavu novináře, fascinovaného životem letců, zvládl bravurně, přestože šlo o náročnější roli jeho filmografie.

Závěry plné hořkosti a ironie

Posledním Sirkovým filmem před odchodem z Hollywoodu do Švýcarska byl Imitation of Life s Lanou Turnerovou jako herečkou neustále oscilující mezi kariérou a rodinou – přičemž se vždy přikloní k tomu prvnímu. Její oddaná černošská služebná Annie se celý život stará Loře o dům a nahrazuje také matku její dceři. Sama má dceru, Sarah Jane, která trpí tím, že ačkoli se narodila s bílou pletí, má černošské geny, za což se stydí a snaží se zapírat svůj původ a být součástí bílého světa. Dvě paralelní dějové linie přispívají k bohatosti snímku.

O zfilmování látky se zasadila sama Turnerová, již předloha uchvátila. Režisér se k látce stavěl spíše rezervovaně. Sirk položil překvapivě velký důraz na osudy černošské dvojice. Nevyhýbá se ani scénám, které naplno ukazují rasové předsudky: Sarah Jane zbije její milenec za to, že mu lhala o svém původu. Celá scéna je nasnímána velmi naturalisticky, s hudebním doprovodem, který ještě podtrhuje ostrost celého výjevu. Sirk chápal Aniie a její (…) spoření a plánování extrémně propracovaného pohřebního obřadu jako druh vítězství nad bílou rasou, jako způsob demonstrace její rovnoprávnosti.¹⁷ Za své působivé ztvárnění černošských postav byly obě herečky nominovány na Oscara.

Ústředním hudebním motivem, který propojuje klíčové momenty filmu There’s Always Tomorrow (1956), je píseň Blue Moon. Ta zaznívá v různých obměnách ve filmu prakticky neustále a dotváří jeho posmutnělou náladu. Příběh o setkání lidí, kteří se kdysi milovali a nyní mají každý svůj život, končí, jak je tomu u Sirka běžné, kdesi mezi štěstím a pláčem. Manželství rodiny je uchováno, podezřívavé dospívající děti si snad uvědomí, že by si otce mohly více vážit a všímat, stejně jako manželka. Bývalá láska odlétá pryč. Svým příchodem do života hrdiny snad změnila něco k lepšímu, ale ačkoli si oba vyznali lásku, nedošlo k jejímu naplnění.

Pouze zdánlivý happy-end představuje také konec All That Heaven Allows, kde je sice implikováno Ronovo uzdravení, ale následné štěstí obou je pochybné. Vyvstávají četné otázky: zda se Ron přizpůsobí Caryinu životnímu stylu. Pokud ano, zda je to dobře. Zdali spolu dokáží být přes veškeré rozpory šťastní…

Ještě více hořkosti vzbuzuje závěr Written on the Wind, kde spolu dva lidé, kteří si zjevně byli od počátku souzeni, odjíždějí. Otázkou je, proč si hrdinka musela vybrat nesprávného muže a zapříčinit tak nepřímo tragédii. Ačkoli jsou oba šťastni, někdo třetí trpí.

Ani Magnificent Obsession po všech bolestných dramatech nenabízí uspokojivý závěr, pouze příslib zítřků, které ale divák již s postavami neprožije a může se jen domýšlet, co hrdiny potká.

Závěr

Pokud bychom hledali Sirkovy následovníky v následujících dekádách, musíme zmínit jméno Rainera Wernera Fassbindera, který se Sirkovými melodramaty inspiroval do té míry, že od něj převzal některé stylové prostředky, které aplikoval na tehdejší Německo. Jeho snímek Angst essen Seele auf (Strach jíst duše, 1974) je osobitou variací zápletky z filmu All That Heaven Allows, již Fassbiner obohatil o některé další aspekty (rasové předsudky, prohloubení věkových rozdílů…). Nelze také opomenout, že mezi oběma tvůrci panovalo přátelství a Fassbinder svou častou chválou Sirkových melodramat přispěl k režisérovu uznání.

Režisérem, který navazuje na Sirka i Fassbindera, je Todd Hynes, představitel „new queer cinema“, který v roce 2002 natočil poctu Sirkovým melodramatům, konkrétně snímku All That Heaven Allows, s názvem Far From Heaven (Daleko do nebe). Na francouzském vydání DVD Sirkova snímku, stejně jako na criterionovském, jsou přítomny video rozhovory, ve kterých se vyjadřuje ke své inspiraci oběma tvůrci. Na zmíněném francouzském DVD je také přítomen video mix Sirkova a Fassbinderova filmu, který připravil a komentářem opatřil Francois Ozon, jehož styl ovlivnili oba režiséři.

Sirkovské melodrama 50. let jako takové lze označit za překonané, točit obdobné filmy dnes by bylo pouhým rozmarem. Přesto melodrama v současné filmové tvorbě přežívá ve stylistických a tematických odkazech jednotlivých režisérů. Dostalo se mu tedy ocenění a také nesmrtelnosti svého druhu.

Literatura:

BYARSOVÁ, Jackie. All That Hollywood Allows. The University of Carolina Press, 1991.

KLINGEROVÁ, Barbara. Melodrama and Meaning: History, Culture, and the Films of Douglas Sirk. Indiana University Press, 1994.

GLEDHILLOVÁ, Christin (ed.). Home Is Where the Heart Is. BFI 1997.

MULVEYOVÁ, Laura – HALLIDAY, Jon (ed.). Douglas Sirk. Edinburgh Film Festival, 1972.

 

Další zdroje:

Video interview Nach Hollywood. Douglas Sirk erzählt (From UFA to Hollywood: Douglas Sirk Remembers). Raphaela-Film GmbH 1991.

Video interview Behind the Mirror: A Profile of Douglas Sirk. BBC, 1979.

Rappaport, Mark. Rock Hudson’s Home Movies. 1992.

 

1 Klingerová, Barbara. Melodrama and Meaning: History, Culture, and the Films of Douglas Sirk. Indiana University Press, 1994, s. xv.

2 Tyto anglické výrazy odkazují k sentimentální a plačtivé povaze filmů.

3 Godard, Truffaut a další sice nebyli Sirkovými filmy nadšeni tolik co Hawksovými či Hitchcockovými, přesto oceňovali především Sirkův vizuální styl a mizanscénu v jeho filmech.

4 Klingerová, Barbara. Melodrama and Meaning: History, Culture, and the Films of Douglas Sirk. Indiana University Press, 1994, s. xi.

5 Klingerová, Barbara. Melodrama and Meaning: History, Culture, and the Films of Douglas Sirk. Indiana University Press, 1994, s. xv.

6 Řada renomovaných filmových historiků a teoretiků o něm napsala studie. Např. Thomas Elsaeseer, Laura Mulveyová, Christine Gladhillová, Molly Haskelová či Barbara Klingerová.

7 Disky jsou, jak je u Criterion Collection zvykem, vybaveny hojnými bonusy v podobě rozhovorů s režisérem, fotografií z natáčení apod. V případě snímku Magnificent Obsession je na DVD zařazen také původní snímek Johna M. Stahla z roku 1935. Přes veškeré kvality tohoto vydavatelského počinu se vedou debaty o správnosti obrazového formátu criterionského vydání. Viz např. zde: http://www.criterionforum.org/forum/viewtopic.php?f=6&t=8903&hilit=magnificent+obsession

8 Video interview Nach Hollywood. Douglas Sirk erzählt. Raphaela-Film GmbH, 1991.

9 Video interview Nach Hollywood. Douglas Sirk erzählt. Raphaela-Film GmbH. 1991.

10 Video interview Behind the Mirror: A Profile of Douglas Sirk. BBC, 1979.

11 Hudsonovi je věnována zajímavá kapitola v knize Richarda Dyera: The Culture of Queers z roku 2002. V ní se zabývá právě (mimo jiné) filmy dua Hudson-Dayová a Hudsonovou homosexualitou. Hudson byl jednou z prvních celebrit, která se v 80. letech přiznala, že má AIDS. Naboření mýtu o ultra heterosexuálním Hudsonovi má vliv i na současnou recepci Sirkových filmů.

12 Video interview Behind the Mirror: A Profile of Douglas Sirk. BBC, 1979.

13 Více o Henry Davidu Thoreauovi viz http://en.wikipedia.org/wiki/Thoreau.

14 Dalšími byly Imitation of Life a When Tomorrow Comes (pod názvem Interlude).

15 Také Sirk si ozkoušel režii historického filmu. V roce 1954 natočil snímek Sign of the Pagan s Jackem Palancem jako Attilou.

16 Video interview Behind the Mirror: A Profile of Douglas Sirk. BBC, 1979.

17 Tamtéž.